Další den, další program, tentokráte čínská čtvrť. Šla jsem pěšky. Cestou jsem minula krásné zákoutí s klimatizačními jednotkami.
Začátek čínské čtvrti má nádherně opravené domy. Možná to jsou novostavby v koloniálním stylu, nevim...
Zase tu máme jednu mešitu.
Obchody, obchody a obchody.
Řekla jsem si, že než propadnu nákupní horečce na místní pěší zóně, měla bych nejdřív zmáknout tu kulturní část. Šla jsem tedy na Ann Siang Hill, na jejímž vrcholu byl malinký parčík. Měli tu nádherné domy. Snad nejhezčí ze všech historických čtvrtí.
Tady by se mi líbilo bydlet.
Ann Siang byl obchodník, který kolem roku 1850 začal v Singapuru obchodovat. Vyhlédl si neobydlený kopeček se strategickou polohou a kolem něj se později rozrostla celá čínská komunita.
Taková minioáza klidu v rušném centru města.
Za kopečkem se rozkládá další část China Townu (čínské čtvrti).
Jeden z menších chrámů.
Všechny domy měli v průčelí napsáno něco čínským písmem. netuším co to bylo. Ano v průvodci jsem to nenašla.
Nad dveřmi byly malé plakety s čínským písmem a obrázky lidí nebo zvířat.
Tohle byl poměrně rozlehlý chrám. Nádherně vyřezávané střechy a místa pro modlení s různými božstvy.
Nenávidím mléčné nebe!!!
Sem dávali lidi zapálené vonné tyčinky.
Opět obrázky na zdech. Možná mají vyprávět nějaký příběh, nevím...
Srdce chrámu tvoří hlavní modlitební nádvoří, kde je pravděpodobně nějaký významnější bůh a okolo nádvoří je jakoby ulička (kolem dokola) kolem níž jsou výklenky s dalšími božstvy. Tohle je ta ulička...
U každého božstva je tabulka s vysvětlením o koho se jedná. Většinou to byli normální lidé, kteří ovšem ve svém životě udělali něco vzácného, nebo jim jiná božstva pomohla v jejich osudu. Tito se pak stali také bohy a každý má na starost jiné dobré skutky nebo ochraňuje před jinými zlými vlivy.
Vidíte, jak je to znát, když je nebe jen trochu modré???
A zase místo nebe mlíko!!! Detailní řezbářská činnost.
Tohle je hlavní nádvoří. Ti tři lidé vpravo se přišli pomodlit.
Odpočinek ve stínu.
Krásně malovaná křídla dveří.
Hlavní nádvoří z jiného úhlu.
Hlavní božstvo. Než jsem udělala tuhle fotku, musela jsem chvíli počkat. Nechtěla jsem rušit modlící se davy, tak jsem čekala až modlitby dokončí.
Strop.
Vedle chrámu byl malý parčík.
Zpět na Ann Siang Hill jen z druhé strany.
Podloubí.
Pěší zóna je centrem pro nákupy. Je tu vedro, klimatizace žádná.
Ochutnala jsem tu originální Moon Cakes (měsíční dorty). Je to velmi
tradiční čínský pokrm, který se jí především při Mid-Autumn Festival (festival v polovině podzimu). Vůbec mi to nechutnalo. Ta konzistence mě nijak
nepřesvědčila ke koupi celého dortíku. Na internetu jsem se dočetla, že většinou mají 10cm v průměru a jsou 4-5cm vysoké. Náplň je dělaná z pasty z lotusových semínek a 2-3mm krusta obsahuje žloutky ze solených kachních vajíček. Dále jsou Moon Cakes popisovány jako těžké, bohaté, tuhé a hutné. Většinou jsou servírované nakrájené na měsíčky s čínským čajem.
Hned vedle pěší zóny je další buddhistický chrám. Je v něm i muzeum. jelikož jsem měla jen tílko a šotky, musela jsem se zabalit do šátků, jinak by mě dovnitř nepustili.
Hlavní oltář.
Ty maličké věci na zdi jsou osobní buddhové. Každý si může koupit svého a pak se k němu chodit modlit.
Tenhle byl v druhém sálu.
Ve výklencích na zdi byli také buddhové a kolem nich jsou ještě měnší výklenky s dalšími osobními buddhy.
Kousek od chrámu jsem našla Hokkien Stalls. Jsou to obrovské haly s jídelními stánky. Najdete tu snad úplně všechno. Především malajské a čínské speciality-tzn. jídlo ze staletých vajec, kuřecí paprčky, slepičí zobáčky, nudle, rýže, maso, zelenina, ovoce a mnoho dalšího. Jelikož názvy nebyly v angličtině, nemohu dále sloužit. Popisuji jen, co jsem viděla na obrázcích a na talířích.
Kdyby nebyly vidět všechny ty paneláky, byla by to idilka.
Kousek za historickou čtvrtí je opět ruch velkoměsta. Staví se nové a nové výškové budovy..
Tohle je už cestou zpátky do hotelu. Ne, není to ufo, ale budova nejvyššího soudu.
Museum asijské civilizace na Boat Quay.
Tak tohle je pan Raffles. Jemu vděčí Singapur za nynejší slávu. Mimochodem věděli jste, že Singapur převzal naprostou většinu veškerých principů fungování města i státu od Švýcarska???
Victoriino divadlo.
Pohled na centrum. Mimochodem obrovitánská zelená plocha je kriketovým hřištěm nacházejícím se přímo ve středu města.
The Espanade- divadla a koncertní haly. Tady jsme byli na Alu Jerrauovi (to český skloňování rve občas uši!).
Žádné komentáře:
Okomentovat