Kači v Austrálii: 2.10.

V pátek jsem šla nejdříve zajistit lístky na autobus do Kuala Lumpuru. Bylo nám poraděno, abysme do K-L (nikdo nepoužívá celý název) jeli budem. Vyjde to asi na 5 hodin, je to levnější a skoro stejně rychlé jako letadlo. Kdybysme chtěli letět, museli bysme dvě hodiny před tím na letiště, pak hodinu a něco strávit v letadle a jelikož je letiště asi 70km od K-L, strávili bysme další hodinu v taxíku, ve kterym by nás jako západní turisty pěkně skrouhli! Lístky se prodávali v jednom nákupním centru u arabské čtvrti. Nákupní centrum bylo fakt hnusné, tak jsem se tam snažila strávit jen minimum nutné doby. Oběhala jsem všechny kanceláře, abych zmapovala dostupnost lístků, cenu a vybavení autobusů a nakonec koupila lístky tam s jednou společností a zpět s jinou. Hned na to jsem vyrazila do ulic Arabské čtvrti.

Takhle žijí běžní singapurčané. Paneláky-králíkázny. jediným rozdílem oproti nám jsou všudypřítomné klimatizační jednotky hyzdící opláštění domů (nicméně jsou jednoznačně nezbytné).

Tady jedna z měšit.

Slavobrána do arabské čtvrti. Byly u všech hlavních vjezdů do čtvrti

Obchody byly neskutečně barevné. Tady prodávali stuhy a korálky.

Domy jsou jasným pozůstatkem britské koloniální architektury.

Je libo si sednout?

Obchůdek se suvenýry.

Tohle je replika tradičního paláce na Sumatře. Byla vystavená v muzeu malajské kultury. Já jsem do muzea nešla, jen jsem prošla zahradu, vyžahla všecnu vodu a seděla asi 20 minut ve stínu na lavičce, aby to kvůli tomu vedru se mnou neseklo.

Měli tam i dílny s ručně vyráběným zbožím. Tohle je malba na hedvábí. Byla pěkně drahá, ale kráááásnáááá.

Minideštníčky asi pro kočičky.

Opět tradiční městská architektura. Prolíná se všemi "historickými" čtvrtěmi.

Jediný stín byl v krásně chladném podloubí.

Tahle mešita byla kousek od muzea. Z minaretu asi dvě hodiny nepřetržitě halekal imám (nebo kýho šlaka se to jmenujou) a před ní se to hemžilo muži jsoucími k motlitbám (ženský tam nesměj). Někteří byli v tradičních oblecích, jiní měli jen tričko a džíny. (Nedivim se, že ve Švýcarsku neschválili minarety. Představa směsi jódlování a halekání z minaretu by mě do Švýcarska opravdu nedostala. Vždyť oni se modlí x-krát denně! Tím ale nechci říkat, že proti nim něco mám!!! Jsem v tomto směru tolerantní!)

Na motlitby přijeli v autech nebo na motorkách. V téhle uličce byla většina krámků se suvenýry.

Pod zelenou roletou se skrývalo bistro. nabízeli indické kari, označení měli B, ceny víc než dobré a jídlo bylo ve finále vynikající. Jen tu sklenic asi nikdo před tím neumyl, bléééé. Ještě že jsem měla vlastní vodu!

Naprosto jsem se zamilovala do obchodů s látkami. Jsou jim věnované celé ulice, krámek vedle krámku. Nádherné barvy a vzory. Do 24 hodin vám tam ušijí, co budete chtít. Chtěla jsem se jen koukat a nechat se okouzlovat vší tou nádherou, ale jen jsem trochu zpomalila, už jsem měla za krkem 2 lidi (majitele a jeho ženu-většinou) a už mě tahali za ruku dovnitř... Na mojí poznámku, že se chci jen dívat nedbali a hned mi strkali do rukou na ošahání látky a na podívání střihy. Jakmile začli vytahovat metr, byla jsem ve dveřích...

Stín je všemocný...

Tak tahle budova na mě působila zlostným dojmem. Nachází se v ní sice nákupní centrum, ale mě připadala tak nějak démonická. Ono není moc vidět, ale když před tím kolesem stojíte a kolem něj nic nejni, tak to fakt budilo hrůzu, jak kdybyste šli do pekel...

Byly sice asi jen 2 hodiny po poledni, ale vedro bylo neskutečné. Kolem 39°C ve stínu! Tak jsem se na další poznávání vyflákla a rozhodla se strávit zbytek odpoledne u hotelového bazénu.