Čekali jsme až to přejde a pak zvolili alternativní trasu. Mapu jsme sice měli, ale díky přestavbě některých silnic, zrušení a zasypání těch, co byly na mapě, jsme málem zakufrovali. Pak jsme narazili na týpky, kteří pokládali do země optická vlákna a bylo zaděláno. Danova firma totiž buduje v Singapuru celonárodní síť optických vláken a rychlého internetu (Dan má na starosti programování) a tak nenechavý Dan hned začal týpky zahrnovat spoustou otázek. Ti naštěstí nic nevěděli, prostě si jen dělali svojí práci a o další informace ohledně celého projektu neměli zájem. To mě vysvobodilo a mohli jsme pokračovat.
Hlavní cíl naší cesty? Tento most...
Jmenuje se Henderson Waves (Hendersonovy vlny). Proč jsme se proboha jeli podívat na most???
Protože je na naprosto unikátní. A ačkoliv zdola nevypadá nijak úchvatně, jako pěší si ho rozhodně zamilujete.
Takhle nádherně má vypadat v noci, když je osvícený. Fotka je z informačního panelu před mostem.
To je kurňa design!
A pak že já se chovám nedospěle!
Můj vitální "stařeček" :-) Vopravdu, ty nohy pokrčený neměl!
Pohled do běžných singapurských domovů...
Po hendrsnových vlnách jsme pokračovali do jednoho z parků.
Tohle je přátelé tělocvična. Všechno to jsou posilovací stroje,které může kdokoliv zdarma použít.
Ta si s přechodem pro chodce hlavu nelámala.
Parkánové zahrady.
Tohle byl druhý cíl naší cesty - Tree Top Walk (procházka v korunách stromů).
Sestava vi/ysutých chodníků ve výšce korun stromů přístupná pro kočárky i vozíčkáře.
Pokud se někomu nechce chodit sem a tam po chodníku, může si cestu zkrátit systémem propojených schodišť.
O tomhle mostu jsme nevěděli, nicméně byl taky pěknej.
Se tvářim jak královna nebo snad deb**?
Běh po hraně. Šikovnej kluk :-)
Most z úrovně silnice.
Zase začlo pršet, tak jsme si chytili bus do centra, navštívili
indickou čtvrť, obchody s elektronikou a zašli na něco dobrého k snědku.
V neděli jsem Dana vytáhla do čínské čtvrti. Udělali jsme si kolečko, já ho vzala na místa, která se minejvíc líbila a zašli jsme i do obou dvou chrámů. Jelikož jsem zase měla tílko a šortky, musela jsem se zahalit.
Paní se sice tvrdila, že se smát neumí, ale Dan na ní použil své charizma, a jak pěkně se usmívala! Koupili jsme si tu zlaté mince pro štěstí.
V těch okýnkách jsou buddhové.
Večer jsme se šli zase projít do města. takhle to vypadalo u Esplanade.
Žádné komentáře:
Okomentovat