3.-4.10. - Kuala Lumpur, Malajsie

Tímhle autobusem jsme jeli. Ta fotka je nějaká zapařená asi. Seděli jsme hned v první řadě, sedačka veliká a pěkně komfortní- větší než v letadle! Do celého autobusu se vejde asi jen 21 řad po třech sedadlech. každé sedadlo má - stejně jako v letadle - svojí vlastní obrazovku, na které si můžete zavolit filmy nebo hudbu. To, že většina filmů byla pouze v malajštině raději pominu. Aspoň že Shreka měli anglicky! Taky má každá sedačka podpěrku nohou, tak si můžete pěkně vytrčet fajfky do vzduchu :-) Sedadla byla ovládaná elektronicky, ale skoro na každé zastávce, kterou jsme dělali, musel řidič někomu vyměňovat pojistky na elektronice. Asi jim někdo ukradnul drátky...

Pohoda, klídek a tabáček....

 

Jeli jsme po dálnici, která byla k mému překvapení na mnohem lepší technické a kvalitní úrovni než například dálnice D1, možná bych jí přirovnala k D5.

Tohle je začátek Kuala Lumpuru (K-L).

 

Jak jsem dnes zjistila, mám víc jak 100 fotek Petronas Towes a to z různých vzdáleností a úhlů (to jak jsem z nich byla vypláclá), takže tady dávám jednu fotku ještě z autobusu.

 

Běžná ulice v K-L. Vedle opravny výfuků najdete obchod s ovocem, a látkami. Všechno se mísí se vším a špína je všudypřítomná.

Autobus nás dovezl do centra města, kde jsme si přes internet zabukovali hotel. Ten byl jen o pár ulic vedle. Museli jsme jít menšími špinavými a smradlavými uličkami, ale hlavní třída, na které bylnáš hotel už tak pšinavá naštěstí nebyla. Ubytovali jsme se a rozhodli se pr kulturu. Na internetu jsem našla nějaké jeskyně, kam stojí za to se podívat a tak jsme si na recepci zjišťovali další informace. Jediná možnost, jak se tam dostat je taxíkem. Z toho jsme moc radost neměli, protože naša kamarádka Azzriena nás informovala o tom, že západní turisti jsou pro taxikáře zlatý důl. Naslibují, odvezou a pokud chcete zpět, zvýší vám taxu, a to ačkoliv jste se předtím domluvili na něčem jiném. Pokud se snažíte smlouvat, buď zareagují a vše je jak má být, odjedou bez vás nebo začnou předstírat, že nemluví anglicky, a vy jim ty prachy stejně musíte dát. Pán na recepci nám nabídl odvoz hotelovým autem za pevnou taxu s tím, že na nás řidič počká, než si vše prohlédneme. Propočítali jsme rychle náklady a za pár minut už jsme ujížděli limuzínou (ale ne tou dlouhatááánskou!) s vlastním řidičem vstříc jeskyním Batu Caves. V autě byl pěkný chládek, pan řidič nám dal ještě nějaká doporučení, co vidět a za půl hodinky jsme byli u jeskyní.

Dan s největší sochou stojícího buddhy na světě.

 

Kačenka tamtéž :-) Do jeskyní se musí vystoupat po 272 schodech. Původně jsem je chtěla počítat, ale v tom vedru jsem byla ráda, že můžu po uzoučkých schodech jít.

 

Všude kolem byly různé svatyně hojně zdobené barevnými soškami.

 

Začínáme stoupat vzhůru.

 

Kolem schodů se promenádovali opičáci a žebrali o jídlo. Tenhle dostal zmrzku... A já se táži: Copak v sobě ty lidi nemaj krapet odpovědnosti a musí krmit "divoká" zvířata lidskými jedy?

 

Dokázali jsme to!!!

 

Pohled od vchodu už tak idilický není, což???

 

V každém volném koutku jeskyně byly sochy různých božstev.

Hlavní dóm jeskyně je vysoký 100m. Na druhé straně jeskyně, když vyjdete poschodech, je další obrovský prostor.

Kdysi to taky bývala jeskyně, ovšem teď už nemá strop a je z ní pouze obrovský vysoký kráter.

Další svatyně...

 

Vidíte ty lidičky dole??? To je ale masiv, co?

Jinak všude byl opět pořádný binec. Nevím, jestli bylo po bohoslužbě a po obětování darů, ale bordel tam byl! V té obrovské jeskyni měli dokonce naskládané nejaké kovové trubky a dřeva a na nich si hověla drůbež.

 

Pohled do kráteru (nebo z kráteru?)...

A to si představte, že tady z té fotky nevidíte konec stropu (to maličký dole jsou lidi)...

 

Drůbež :-))) Kohout z jeskyně komunikoval vehementně s kohoutem v kráteru. Přpadala jsem si jak v létě v Knínicích :-)

 

Stíny.

 

Asi budu muset dát Danovi další školení na téma kompozice fotografie. Dane, koho proboha bude zajímat betonová zem? He???

 

Cestou dolů jsme viděli vícero opiček. Moc jsem se k nim nepřibližovala. Stačilo mi, když během zívání ukázaly své mohutné špičáky.

 

 

 

Když je třeba, máminého ocasu se dá držet líp než železného plotu.

 

Vstupní brána z druhé strany.

 

Seznamte se prosím! Murugan, uznávají ho především v Jižní Indii, Singapuru, Malajsii, na Srí Lance a Mauriciu. Je to, mimo jiné, bůh války, měří 42,7m a pravděpodobně má srdce ze zlata :-)

 

Zákoutíčko :-) To co bylo přímo za náma jsem radši nefotila. Ošklivé hliněné parkoviště se spoustou odpadků...

 

Naše kára stála na asfaltovém parkovišti a ve stínu :-)

 

Následující fotky jsou dělané za jízdy z auta, tak omluvte případné nedostatky v kvalitě fotografie či kompozice. Takhle se v K-L bydlí....

 

 

 

 

Další ze 100 fotek. Petronas Towers.

 

Pokusila jsem se zachytit jejich odlesk ve skleněné budově naproti nim, ale dělejte to za jízdy!

 

Mrakodrapy.

S řidičem jsme se dohodli, že nás neodveze zpět do hotelu, ale že nás vyhodí u Kuala Lumpur Tower. Chtěli jsme si vyjet nahoru a podívat se na město z výšky. Lístky jsou prý poměrně drahé, ale jen za pár šmudlů navíc, se dá koupit oběd nebo večeře v restauraci, která je až nahoře, a my se rozhodli tuhle možnost využít. Co jsme ovšem netušili, že podobný nápad bude mít další spousta lidí a na nás se zkrátka díky vytíženosti nedostane. Prošli jsme se aspoň kolem, a shlédli vše jen z výšky kopce. Nakonec nám to ani nemuselo být líto... Chtěli jsme vidět hlavně Petronas Towers a jak jsme později zjistili, měli bysme obě věže stejně v zákrytu!

 

I s anténou měří 421m.

 

Nenechali jsme se neúspěchem odradit a vydali se přímo k Petronas Towers. Bylo t pár minut pěšky. Místní mrakodrapy.

 

 

 

V tu dobu se odehrávalo hned několik svátků najednou. Číňani slavili nový rok a hindové měli svátek Deepavali. Díky Deepavali byla  ve většině nákupních center u vchodů na zemi vystavena umělecká díla z různobarevného písku nakombinovaného s malými krystaly Swarovski.

 

Petronas Towers. V dnešní době se jedná o třetí nejvyšší budovu na světě. Její výška je 452m. Jsou vzájemně propojené mostem mezi 41. a 42. poschodím. Most je ve výšce 170 metrů a je dlouhý 58 metrů. Na stejném poschodí je pódium, kde je nutné přestoupit do dalšího výtehu, aby bylo možné se dostat na ještě vyšší podlaží. Most je přístupný pro všechny návštěvníky, ale vstupenky na něj se musí předem rezervovat. Pan řidič nám v autě říkal, že když bysme měli zájem, může pro lístky někoho v 6 hodin ráno poslat (aby vystál frontu). Zas až tak nutně jsme ale po takovém zážitku neprahli. Nám se věže líbily zvenčí. Mimochodem mi nešly zabrat celé (z tohoto úhlu pohledu). ještě pěkný kus dolů jim chybí.

 

 

 

 

Na Deepavali mají asi rádi pávy???

 

Ve spodních patrech Petronas Towers je nákupní středisko. Když projdete na druhou stranu, dostanete se do nádherného parku.

 

 

 

To jsou barvičky, co???

 

Šli jsme pak do centra na večeři. Po cestě jsme míjeli luxusní hotely, které sousedily s budovami, jako je tato.

 

Fontánka měnila barvy. Mám je všechny vyfocený, ale dávat je sem, je zbytečný. Byla modrá, oranžová, žlutá, fialová, zelená a čerená.

 

Rušné ulice...

 

 

Přípravy na oslavy čínského nového roku.

 

 

 

Po večeři jsme se vrátili do parku k Petronas Towers. V noci jsou mnohem úchvatnějsí než ve dne. vypadají jako by byly z  ledu.

 Umělecká- odraz v kouli od zábradlí.

 

Kuala Lumpur Tower v noci. Taky měnila barvu.

Další Deepavali fotka a další páv.

Ulice se v noci promění na tržiště s hodinkami. Jak dlouho po koupi vám fungují, nemám zdání...

 

Náš hotelový pokoj.

 

Ranní výhled z okna. Ta budova do tvaru X co je u zelené louky je prosím pěkně vězení! Ale řekla bych že už jen bývalé. A barák úplně v levo byl začínající skládkou. Proč chodit s odpadky, když je můžu vyhodit z okna???

 

Staveniště. No ale v hotelu jsme stejně jen přespali a ráno po výtečné a bohaté snídani hned zase vypadli.

 

V hotelu je zákaz Durianů a Mangosteenů. Neuvěřitelně smradlavé ovoce, které je oblíbené zejné v Asii.Já ho dokonce našla v Čechách v Globusu. Smrdí to i přes dvacateré zabalení do igelitu!!!

 

Neděli jsme strávili nakupováním. K-L je totiž ještě mnohem levnější než Singapur a třeba Baťovky tu seženete za v přepočtu 300Kč. Já si tu nakoupila oblečení do kanceláře (košile 300Kč, Kalhoty 400Kč, boty 200Kč). Prostě jsem řádila jak tajfun a zoufala si nad tím, jak je 6 hodin k nakupování v K-L málo!!! Příště až pojedu do K-L, vykašlu se na památky a budu jen nakupovat. Památky si dám až pak ;-)

Autobus nám jel v 6hodin odpoledne. S menšími obtížemi na nádraží jsme ho našli a za 6,5 hodiny byli v Singapuru. Ovšem na hranicích Singapuru nastal nemalý zádrhel! Oficír za přepážkou se mě po shlédnutí mého pasu začal ptát na jméno, datum narození, jestli jsem to opravdu já na té fotce, pak si prohlížel můj pas zvenčí. Dokonce se mě zeptal, jestli je můj pas pravý! Ovšem že je! Pak jestli jsem přijela sama. Tak jsem ukázala na Dana, který byl ve frontě za mnou. Prstíčkem pokynul, aby Dan přišel. Ten odevzdal svůj pas a oficír se zdál být zmaten faktem, že někdo s australským pasem cestuje s někým s pasem z nějaké České republiky. Nemluvě o tom, že se mu naprosto nezdálo, že by Česká republika mohla být členem EU. Pořád ukazoval na nápis Evropská Unie pod nápisem Česká republika a dohadoval se s kolegyní u vedlejší přepážky. Ta odbavovala jak šílená a potvrdila mu existenci mého státu i jeho spojitost s EU. Pak ještě zaštrachal v nejakých papírech a tabulkách a nakonec mě po asi 10ti minutách pustil. Takhle sevřenej zadek jsem snad ještě neměla! Hned se mi honilo hlavou, jak se asi tak do háje dostanu zpátky do Sydney a podobný tragický scénáře. Dana se ještě sáhodlouze na něco vyptával, asi se ho taky ptal, jestli je to on na fotce v pasu... Byli jsme poslední, na koho celý autobus víc jak 15 minut čekal, tak jsme se báli, aby nám náhodou neujeli, ale byli v pohodě. Do hotelu jsme nakráčeli v jednu a celí zmožení upadli do milostného spánkového komatu...