28.6. - tak trochu jiný západ slunce

Tuhle neděli ráno jsme si zajeli na "brunch" (něco mezi snídaní-breakfast a oběděm-lunch může to být také označení pro snídani, kterou si dáváte v čas oběda) na Maroubra beach. Bylo krásné počasí, svítilo sluníčko... Protože bylo hezky, rozhodli jsme se podívat se po pobřeží trochu víc na jih směrem k letišti. Jezdili jsme po pobřeží po čtvrtích plných nádherných domečků a zákoutí. Když bylo kolem čtvrté začaly se objevovat mraky a během další půl hodiny se na nás od vnitrozemí řítila černočerná mračna. Chtěli jsme se ještě rychle kouknout na letadla a tak jsme zastavili u jedné zátoky, ze které jsme je mohli sledovat. Začal západ slunce, který společně s černými mraky a začínajícím lijákem vytvořili nádhernou scenérii.



Tahle poslední fotka je nakřivo, páč jsem musela chránit foťák před ohromnými kapkami deště.


Snad se to i vám líbí.

7.6. - Spit to Manly walk a Manly Food and Vine festival

Další festival jídla a vína způsobil, že jsme se v neděli vydali na sever od Harbour Bridge na Manly (severní část Sydney s neméně známou pláží). V sobotu jsem do jedenácti večer pracovala a než jsem se dostala domů bylo po půlnoci. S ostatními jsme byli dohodnutí, že se ve dvanáct sejdeme sejdeme u přístavu na Manly. Mělo být krásně a tak mě Dan přemluvil na výlet. Že si prý dáme předtím Spit to Manly walk. Je to jen 10km procházka povídal. To máme do dvou hodin ujitý. Snažila jsem se ho přesvědčit, že do dvou hodin to rozhodně nedáme, protože se budeme kochat výhledama a fotit atd. Krom toho na internetu psali, že tenhle walk trvá průměrně 3,5 hodiny ... Vstávali jsme v půl šestý ráno, šli na autobus a pak jeli z centra ferynou (trajektem) na Manly. Tam jsme zase nasedli na autobus, který nás odvezl ke Spit Bridgi. Červená "lajna" popisuje trasu walku.


Tahle zátočinka se jmenuje Fisher Bay.


některé části jsou zpevněné.


Hausbót.


Spit bridge se v různých časových intervalech otvírá a pouští loďky do a ze zálivu.


Dan držel tu skálu hodně pevně abych mohla pohodlně projít.


Opravdu si nevzpomínám jak se jednotlivé zátočinky jmenují. Jednak to tam není napsané a jednak to ani v těch mapách neumím najít, páč nevím přesně, které jsem fotila a které ne...



Tohle je jednoznačně za půlkou cesty. Tady můžete vidět South Head, o kterém jsem už psala.


Dan fotí svým IPhonem.


Díky krásnému počasí jsme viděli i centrum...


...a vršek Harbour Bridge. Obě fotky jsou na maximální přiblížení, tak ta kvalita krapet pokulhává.


Cestička k domovu krásně se vine, hezčí je krásnější než všechny jiné... Dál už to přesně neumim :-)


Vlevo North Head, vpravo South Head. Tudy se vplouvá do Sydney přátelé... Cítíte ten vítr ve vlasech ??? :-)


Dan. Trošku přesvícenej, ale neměla jsem čas hrát si s nastavením foťáku. byl moc rychlej.


Pohled na Manly.


Tahle by se mohla jmenovat Horalka na cestách. ne že bych se označovala za horalku, ale ta česká horalka co mi klouzala do bříška se podívala až na druhý konec světa :-) Byla sice prošlá, nicméně stále chutnala.


začínám být velmi hrdá na své fotografické umění.


Reklama na prodej domu. No nelíbilo by se vám tady bydlet?


Pohádkový domeček. jak z francouzské riviéry. Ne snad že bych tam někdy byla, ale takovouhle architekturu si tam představuju.


Idilka.


Nejsem si tím úpně jistá, ale tahle kytka mi strašně připomínala přerostlou vánoční hvězdu.


Strelicie. U nás zaplatíte za jednu nekřesťanskou sumu, tady rostou u domů jako růže.


kačenka, za ní Sydney Harbour a South Head.


Na festival jsme se samozřejmě dostali se zpožděním. Cesta nám trvala 3 hodiny a Dan mě ke konci honil jak nadmutou kozu. Na ulici vyhrvali místní Beach Boys, hlavní promenáda byla plní lidí a psů a stánků s jídlem a vínem...


Netuším, co to všichni papají, ale vypadá to na nějaký zákusek.


Já, Jo, Lisa a Jemma.


Dobře jsme se napapali, nabumbali, někdo mě oblil moje krásný bílý kalhoty červenym vínem (já byla na tolik opatrná, že to zkrátka musel udělat někdo za mě) a za soumraku jsme vyrazili zpátky do City. Jeli jsme trajektem, byla krásná noc a Dan fotil operu. V tu dobu byl u opery nějaký umělecký festival a tak na operu a okolní domy promítali různá umělecká díla a tím měnili náladu a barvy atp. Tahle fotka se Danovi opravdu povedla. Nevím proč, ale většina digitálních foťáků je ve tmě naprosto neschopná fotit. Včetně toho mého bohužel. Zkoušela jsem měnit parametry, ale nefunguje to.


Protože jsme (teda někteří) nebyli dostatečně společensky unaveni, vydali jsme se s Danem, Justinem, Jo, Jemmou a Carlosem na večeři a pak ještě do baru. V pondělí byl svátek, nikdo nemusel do práce a tak jsme mohli spinkat až do oběda :-)