VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.

COMPLETION IN PROGRESS.

Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...


(-: ...VÍTEJTE... :-)

Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.

Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)

Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz

...

pondělí 29. prosince 2008

28.12. Výlet na Palm Beach

Další den bylo nádherně, tak jsme se s Čendou rozhodli pro výlet na Palm beach. Je to na sever od Sydney a v podstatě je to stále ještě jeho část s jedněmi z nejluxusnějších domů.

Zaparkovali jsme autíčko a rozhodli se nejprve pro výlet na maják. Bylo děsné vedro, slunce pálilo jak divé a my se už od začátku výletu těšili na to, jak si zaslouženě užijeme koupání v moři. Po sportu totiž musí následovat odměna :-)

Jeden z prvních výhledů na pláž...


Na maják vedou dvě cesty. Jedna strmá a jedna pohodovější. My si jakožto silní jedinci vybrali tu strmější... samé schody... a schody...ale byly tam i kratší rovné úseky, na kterých se dalo pěkně vidět a odpočinout si...

Druhý z trošičku jiného úhlu...


Chvilka odpočinku ve stínu... V termosce jsme si táhli čajíček, bez rumíčku...


V půlce kopce krásně vymletá skála...


Tuhle fotku mám moc ráda... Okénko do ráje...


Palm beach je ta v levo. Pravá pláž je maličká, ne moc hezká a je v zálivu. Palm beach je přímo omývána oceánem. Je to vlastně pláž na jedné straně poloostrova.


Fotečka od majáku. Za námi jsou pláže Bouddi national parku, kde jsem byla na prvním výletě s Majklem a Márou na koci září:-)


Když jsme se fotili, přicupitala paní s tím, jestli se nechceme podívat na maják zevnitř. Kývli jsme, koupili si vstupenku a poslouchali rodilého ozíka, jak vypráví o historii majáku. Občas mu opravdu nebylo rozumět.

Tahle místnost je dole v majáku. Množství dobových fotografií a krásné fotky meteorologických útvarů. Různé mraky, bouře apod.


Po schodišti jsme vyšli nahoru na maják...



A touhle žárovičkou svítí maják...


Maják ze země...


A s Kačenkou :-)

27.12. - První pobyt na Dee Why a procházka na Long Reef

Jelikož nebyla práce, dohodla jsem se s Čendou, že pojedu k němu na Dee Why (severní část Sydney) a spácháme nějaký dvoudenní výlet.

Našla jsem si autobusové spojení a po hodince kodrcání se v autobusu jsem vystoupila na Dee Why, kde si mě Čenda vyzvednul. Počasí stálo celkem za prd a na večer hlásili silnou bouřku. Tak jsme se rozhodli, že nikam nepojedem, zůstanem u něj doma, zajdem eventuálně na procházku, opečeme si buřtík, koukneme na filmy a výlet si uděláme další den.

Rozhodli jsme se jít podívat na Long Reef, což je výběžek za DeeWhy Beach. Pláž byla hooodně dlouhá, moře hoooodně studené ... Takhle pláž vypadá. Ten den bylo zataženo, tahle fotka je jen ukázková z jiného dne, abyste měli představu... Na konci, jak je ten výběžek...tak k němu jsme došli...


Různě omleté břehy...


A ta travička... ta patří ke golfovému hřišti, které bylo nad útesem...


Zrovna byl odliv, tak jsme se mohli podívat až na koneček za všechny tahle kameny...
To už jsem si ale sundala sandálky, páč jsem je nechtěla mít mokré. A takový ty zelený koberce, to jsou řasy. Vypadaly jako korálky... Ale pod nohama to bylo takový divný...lechtivý...a jako by mě to chtělo sežrat...


Jakmile jsme došli na konec a kouknuli se ze dolů k vodě, začalo se to tam hemžit... FŮŮŮJ... samý kraby... malý, velký, tlustý, tenký... ale hodně... když jsem si na to pobíhání zvakla, začala jsem je s foťákem pronásledovat a vyhledávat...

V takovýchle tůňkách pod kameny se schovávaly...

Není moc přiblíženej, ale je uprostřed...


Tady je z boku a kolem něj sasanky či co...


Tohodle jsem lovila dlouho... blesk se mi vždycky odrazil od skály a fotka byla černá... Povšiměte si, že vpravo na mě mrká ještě jeden...


Tohodle jsem vyblejskla při odchodu... jen tak jsem se podívala pod šutr a byl tam!!! Až doma jsem přišla na to, že za ním byl ještě jeden... Čenda říkal, že bude chudák zblblej z toho, jakou diskotéku jsem mu pod tímšutrem udělala. Fotila jsem ho totiž s bleskem tak na dvacetkrát... Promiň, omlouvám se ti krabe:-)



Pak jsme nakoupili papáníčko, koukali na filmy a večer přišel Petr s Vandou a její rodiče, co se za ní byli podívat... Ještě jsme chvilku poklábosili ašli hajat...

čtvrtek 25. prosince 2008

24.12.2008 Štědrý den

Jak tomu bývalo v minulých letech, nevyhnula jsem se práci na Štedrý den ani tady. Sice jsem si vyžádala volno, ale protože naše manažerka odjížděla na svátky domů na Nový Zéland, úplně se na naše požadavky vyprdla a udělala rozvrh šichet podle svého. A to jsem jí v den, kdy ho dělala znovu říkala, že nechci pracovat 24. Takže jsem musela přijít na obědovou šichtu, večer naštěstí nechali zavřeno. Jelikož jsme měli mít i dalších několik dní zavřeno, kuchaři se zbavovali všeho jídla, které by se zkazilo. Tak jsme vyfasovali krabičky na take-away (jídlo, co si lidé odnesou z reštiky) a začali je plnit steakama z ryby, špagetama, Tiramisu, omáčkama s masem... Dokonce jsem vyfasovala dvě krabičky jahod :-) Mezi tím jsme obsluhovali zákazníky jako vždycky a zavřrli jsme už ve tři. I tak nám to trvalo do 17 hodin, než jsme všechno uklidili, vyleštili skleničky, příbory, natahali nábytek a barový pult z předzahrádky (ona je to spíš zahrada, když se nám tam vejde 60-70 zákazníků), pak dalších 40 židlí a 20 stolů z portika (zastřešená část u vchodu). A tohle všechno jsme vměstnali do vnitřní restaurace, kam se nám normálně vejde asi 80 lidí. Do konce jsem zůstala jen já, Lenka (Češka) a Tošo (Makedonec). Dali jsme si staff meal (jídlo pro zaměstnance), seděli v restauraci zarovnané stolama a židlema, povídali si a stěžovali si, jak to tu jde od desíti k pěti (myšleno u nás v restauraci). Domů jsem dorazila až kolem sedmé.

V plánu bylo, že přijede Čenda a budeme čučet na pohádky, dáme si véču a zase budeme čučet na pohádky. Čenda přijel i s vlastnoručním bramborovým salátem a flaškou Ginu asi kolem osmý. Načali jsme ten Gin, pekli bábovku a já jak jsme kecali do ní apoměla prsknout dvě vejce... I tak byla vynikající. Dali jsme pohádky: Popelu, Dařbujána a Pandrholu a Obušku z pytle ven. Samozřejmě nesměla chybět naše nejoblíbenější komedie S tebou mě baví svět, kterou známe nazpaměť.

Mezi to jsme vecpali vánoční večeři. David si šel koupit pivo a my zatím zapálili svíčky a prskavky. Ale protože jsem stromeček moc nezalejvala, byl krapýtek vyschlý a tak od mrchy prskavky chytil ohromě rychle. Tak jsme místo focení u stromečku stromeček hasili. Hořel tak bleskově, že jsme foukali o 106. Uhasit ho se nám podařilo. Jen celý byt byl plný kouře. David došel asi minutu po dohašení, otevřel a kouř se valil na chodbu. Zrovna ve chvíli, kdy šli kolem sousedi. Vzali to s nadhledem a ptali se, co to máme za divokou párty :-) Otevřeli jsme okana a dveře a začali větrat. Za chvíli už jsme viděli roh místnosti, který byl předtím zahalen v oblaku kouře. Tak jsme si konečně dali tu večeři. Čendův salát byl vynikající, já si s ním dala rybu, kterou jsem měla ještě z jedné práce v Cateringu a Davidovi jsem dala steaky jeden z práce a jeden z Caeringu. Čenda pak taky vyfasoval stejček.


A takhle hezky jsme všichni tři vypadali.


Pak proběhl telemost s domovem. Rozbalila jsem si dárečky za přítomnosti maminky, tatínka, Táničky, dědečka a Dička, popřáli jsme si šťastné a veselé a já šla dokoukat pohádky.

Abych nezapoměla, nevynechali jsme tradiční plavení svíček ve skořápce.


A krásný detail na ohořelý slámový zvoneček.


Šli jsme spát až nad ránem a já kolem šesté vstávala, abych provedla další telemost a domovem, tentokráte od českého stromečku v Liberci :-)

Fífa nás opustil

23.12.

Na koledách v Domain z Filipa vypadlo, že přesně na štědrý den jede domů. Nepodařilo se mu sehnat práci, tak neměl jinou možnost. ne že bybyl línej, ale měl náročnou školu, dělal Cambridge certificat, který je obtížný, a tak se musel hodně učit a najít si práci bylo těžký. Já se mu taky snažila pomoct, ale ve všech mejch pracích se s tím nedalo nic dělat.

Já jsem za Filipem jela rovnou z cateringu. Párty byla u něj v bytě. Někteří spolubydlící už byli přítoní, jiní postupně přicházeli.

Omlouvám se, ale jména už mi vypadly z hlavy.

Tady je Fífa uprostřed, nalevo spolužák a napravo spolubydlící.


Spolužáci ze školy.


Koukej jak tam vypadáš...


Spolubydlící.


Myslím že se jmenovali Natasha a Tom. Vím že jsou oba britové. S Natashou jsme si pěkně popovídali.


Filípku promiň, ale jméno tvého nejlepšího kamaráda jsem zapoměla... :-(


Pili jsme krabicové víno... ale bylo opravdu moc dobré a do toho karetní hru na pití...Byla to zábava...


Jediným cílem večera, bylo se pobavit a opít Fífu... což šlo velmi lehce... Když jsme spolu seděli kolem jedné na sedačce, tak mi Fífa povídá: "... jsem úplně opilej..." Zas tak moc si nebyl Fífo, když sis to uvědomoval...:-) Jak nakonec dopadl ani nevím...Musela jsem domů, protože další den jsem musela do práce.


Jinak nám tu Filipe moc chybíš a vzpomínáme na tebe... Jsem si jistá, že některý naše akce by tě nadchly!!!

pondělí 22. prosince 2008

Dorazil mi balíček :-)

Nepamatuju si přesně, který den to bylo, ale myslím si, že mi dorazil v pátek 19.12. Mamka už samozřejmě od pátku ráno šílela, že balík nedorazí, ale jak já to mám mami kontrolovat, když jsem od rána do noci zalezlá v práci? Nicméně oznámení o balíku bylo v pátek ve schránce a čekalo na mě doma na polici u dvéří.

V pondělí nastal ten velký den, kdy jsem došla na poštu a když to paní přinesla, tak mě málem vomylo... a vomejvalo mě podruhý, když posadila balík na váhu... 6,5 kg ... ta máma se snad zbláznila!!! To mi posílá putnu uhlí???

A ještě mě rozesmál nápis na krabici, který tam evidentně napsala paní pošťačka ....
... křehké... rozbitné...
Určitě jí všichni rozuměli, obzvlášť tady na poště...


Čapla jsem tedy balík a hrdě si ho v náruči odnesla domů. Posadila jsem ho na polici a pádila do práce. Po práci na mě čekal tam, kde jsem ho opustila a tak jsem ho začla s velkým očekáváním rozbalovat :-)


Dárečky, kalhoty a kraťasy, které jsem si nechala poslat, adventní kalendář...mňam... a hlavně!!! HORALKY!!! Celá bedna horalek...42 ks... když budu jíst jednu týdně, tak jich mám dost až do odjezdu.


Tady vidítě celý obsah balíku.


Detailně... Rumíček :-) ... Když to viděl můj spolubydlící, tak měl takový divný lesk v očích... Zdůraznila jsem, že je pouze do bábovky, protože bez něj to není ono... Tak hned zahlásil, že se od této chvíle nejmenuje Maxo, ale bábovka :-) ftipálek jeden...


A tatínek mi přibalil do bedničky ozdoby na vánoční stromeček...děkuju tatí, ještě teď na něm visí...


A tady 500 Ojro na přilepšenou... Použiju je v největší nouzi... Díky, táto...


A takhle krásně jsem si hnedka ozdobila stromeček. Ty větvičky jsou, teda byly, živé a krásně voňěly.


Konečně trocha vánoční atmosféry, kterou jsem jinak, až na koledy v Domain parku, neměla. Prostě vánoce v létě jsou strašný... Never more... I když nikdy neříkej nikdy... Třeba se sem za 2 roky s Ládíkem zase podíváme...

Carols in the Domain

20.12.Sobota

Hanička mi volala, jestli bych nechtěla na nějaký koncert do parku the Domain v centru Sydney. Prý tam bude spousta lidí, protože Ozíci (Australani) tenhle koncert strašně žerou.

Neměla jsem co na práci, zavolala Filipovi a tak jsme se všichni tři sešli v Hyde parku. Hanička mi mezitím vysvětlila, že se jedná o zpívání koled. Je to pro australany obrovský svátek. V Domain parku postaví obrovské pódium a už od odpoledne se tam hrnou davy lidí s piknikovými koši, křesílky a snaží se zaujmout co nejlepší místo. Na pódiu se objevují místní velké hvězdy, zpívají své písně s vánoční tématikou a samozřejmě koledy. Je tu i různorodý program pro děti. Celá akce vyvrcholí příjezdem Santa Clause.

Do parku jsme došli za tmy. Koupili jsme si svíčky za 1 dolar a přispeli tak na děti a snažili se sobě navzájem neztratit.

Neměla jsem s sebou foťák, tak jsem fotila aspoň mobilem. Až budu mít fotky od haničky,doplním je sem.


Takové množství lidí... a těch světýlek ze svíček... bylo to moc pěkný...


Nakonec jsme si našli místo na okraji cestičky, kterou lidi udržovali stále širokou a nesedali na její okraj. Vybalili jsme vínko, čipsy, povídali si a zpívali úryvky koled i jiných písní (třeba Lenonova Imagine).

Hanička s Filipem.


Pohled (poněkud nepovedený) na pódium.


Byl taky ohňostroj...hned po tom, co přijel Santa.


Pak rozsvítili světla a šlo se domů.



A protože moje fotky stojí za prd, rozhodla jsem se prohledat síť a přidat sem nějaké povedenější fotky jiných autorů.

Pohled ještě před setměním...


A během noci...


Takhle tu všichni vegetovali...


na dečkách leželi, jedli, pili a veselili se...


někteří pořád korzovali po chodníčcích a hledali ten správný výhled, nebo se jen možná v tom množství lidí ztratili....



Byl to jediný okamžik, kdy jsem pocítila tady v Sydney vánoční náladu. Jinak se mě tu vánoce jakoby ani netýkaly... Vedro, vedro, vedro... umělé stromečky... je to zkrátka divný... Ale děkuju za tuhle chvíli :-)

Google Website Translator Gadget