Druhá půlka prosince

Na gymnáziu v hradci Králové jsem měla pro puberťáky přednášku o životě v Austrálii. Hodinu a půl jsem mluvila anglicky, byla jsem nervozní jak sviňa. Ale už se těším na příště. Pojmu to trochu jinou formou a věřím, že to pro ně i pro mě bude o něco zábavnější. Dokonce jsem dostala i zaplaceno! :-)))

Po návratuz hor mi už moc času nezbývalo, tak jsem doháněla čas jak se dalo! Málem jsem se nestihla jít podívat za bratránkem a jeho dětičkama. Narodili se než jsem odjížděla poprvé do Austrálie, takže když jsem je naposledy viděla, jen tak leželi v postýlce a spinkali. Tentokráte byli živí a byla s nima zábava :-)

Mamka má Aničku, já Kubíka.

 

 Přijel i Honzík (taky bratránek, ten vysokej, byl v Anglii a teď mi tu sousedí na Novym Zélandu) a v oranžovém Andrejka (jeho přítelkyně, která je na Zélandu s ním).

 

 S Kubou a ovcí.

 

 Krmění dravé zvěře.

   

 Rodinná idilka :-)

 

Honzík, Táta a Kuba.

 Já s Aničkou. Ukazovala mi, kde má panenka vlásky, očička, kytičky, kde má Anička očička a nosánek, atp. Když měl takhle taťka Kubu na klíně, tak jsme se ho ptali, kdeže má Jiřík očička a tak zabodnul tátovi svůj prstík mezi víčka :-)

 

My chceme něco dobrýho!  Ledničku ještě neotevřou, na ostatních skříních jsou zarážky. To co totiý otevřou prý vykramaří ven, tak jsou všechny šuplíky zabezpečený vtipnym systémem gumicuků do auta.

 

Kukuřičný cosi. Úplně po tom šílí :-)

 

 S maminkou (Magdou) a tatínkem(Ivem).

 

Táta jim pak večer ještě dělal letadlo a oběma se to strááášně líbilo!

 

Byli z toho oba hrozně vyplesklí.

 

Vánoce, vánoce, přicházejí...

Rozbalujeme dárky. Ten černobílej válec mezi mnou a ségou je Diček.

 

 

Diček byl evidentněmoc hodnej, páč co všechno on dostal :-)

 

Taťka s dědou.

Já s kolušinkou...

 

 

Azza, this one is for you. Your favourite - roasted duck with supercrispy skin :-)

 

...and with cabbage ofcourse!

 

Pak tu máme třídní sraz z gymplu. Verče bych tímto ráda poděkovala za spolupráci. Sešlo se nás myslím 17, což je naprosto neuvěřitelná věc!

Míra s Honzou.

 

Lenka, Jana a Sandra.

 

Káťa, Marina a Gábina.

 

Péťa, Terka a Verča.

 

Terka s Edou.

 

Martin, Martin, Léňa a Káťa.

 

Já a Terezka.

 

Zase my dvě s Mírou.

Káťa, Marina a Gábina.

 Péťa, Terka a Honza.

 

 Verča s Mírou.

 

 Káťa a Káťa. Seděly jsme spolu v lavici!

 

 Káťa s Marinou a Gabčou na odchodu.

 

 Martin, Sandra, Eda, Terka.

 

 Já, Léňa a Péťa.

 

Péťa s Martinem a Honzou.

 

 Sandra a Martin.

 

 Martin s Edou na odchodu.

 

Terka, Martin a Léňa. My 4 jsme nakonec skončili v kebab housu.

 

No a v neděli jsem letěla zase zpátky sem, do Austrálie. Ačkoliv jsem si letenku zaplatila už 8 měsíců dopředu, v Praze na letišti mi zdělili, že pro let z Curychu do Hong Kongu jsem na čekací listině a proto mi nemohou vydat letenku. Že budu muset počkat do Curychu a tam mi to všechno vybaví. Naštěstí jsem se nalodila a žádný jiný problém mě po cestě nepotkal :-) Snad jen že už při letu do Hong Kongu jsem litovala, že jsem nezůstala doma a začalo se mi stýskat (a to jsem se na Austrálii ještě den předtím těšila). Po příjezdu mě přepadla depka jak sviňa, chudák Dan musel snášet moje brečící nálady, ale za týden jsem se z toho dostala a teď už zase plánuju, jak si to tu prodloužit a užít. Zatím mám v plánu jet v dubnu na Fiji, v květnu zažídat o partnerská víza, v červnu jet tak na minimálně 3 týdny do Evropy (z toho 2 týdny v Čechách), to bude záležet na práci, no a pak se uvidí...

Tak mi prosím držte palce, ať se mi tu tak nějak daří!

Díky, Káťa :-)

Val Thorens

Mým velkým přáním bylo lyžování. Druhý týden v prosinci jsme s našima vyrazili do Val Thorens. Doufali jsme, že nějaký sníh napadne a jelikož je to nejvýše položené středisko v Evropě, naše přání bylo vyslyšeno.

Před odjezdem jsem dostala krásná ouška na mojí helmu :-)

Já, mamka a ségra.

 

 

Sibérie v průsmyku.

 

Savojská večeře na počest Tániných narozenin. Fondue a Raclette.

 

 

 

Na cestě do Les Menuires. Tam jsme lyžovali nejčastěji, protože tam celý den svítilo sluníčko, zatímco Val Thorens bylo ve stínu.

 

 

Ráno jsem chodila pro čerstvé pečivo. Krásné ranní červánky.

 

Kačenka na lyžích.

 

 

Rodinné photo :-) Jelikož jsme byli ve Val Thorens teprve druhý týden po oficiálním zahájení sezóny, byly sjezdovky poloprázdné, ale na druhou stranu ne všechny vleky byly v provozu. Na téhle sjezdovce jsme byli úplně sami!

 

Naše oblíbená restaurace.

 

 

V tom bílém s modrou střechou jsme bydleli.

 

Výhled z apartmánu :-)

 

 

Poslední den ráno jsme si vyjeli na nejvyšší bod, kam se dalo ten týden vyjet. Byl nádherný výhled na Mont Blanc i Val Thorens.

 

Kačenka, Mont Blanc, Val Thorens a Tánička.

 

To su já :-)

V lanovce.

 

 

Hned bych se tam vrátila!

 

Hleďte a plačte :-)

 

Já jsem ta postava vpravo.

 

Samofotka...

 

Umělecká od tatínka.

 

Já, Val Thorens a Mamka. Poslední den otevřeli jednu krásnou sjezdovku, tak jsme se na jí museli aspoň jednou svézt, když už jsme nad ní celý týden slintali :-)