Co je nejnovějšího???

Dneska máme čtvrtek, zítra pátek, pozítří sobotu a popozítří letí Kačenka domů. Už v pondělí ráno budu nabíjet svoje emocionální baterky s maminkou, tatínkem, Táničkou a Dičkem. Už aby to bylo. Budu doma dva měsíce. To je teda původní plán... Budu muset zažádat znovu o studentský víza a od jejich udělení se bude vše odvíjet. Teď snad trvá celý proces kolem jednoho měsíce, tak doufám, že je za jeden měsíc dostanu, abych mohla strávit nový rok v Sydney. Na vánoce zůstanu doma, páč Ježíšek na pláž nechodí.

No tak kdo bude chtít, ozvěte se... Číslo mám furt stejný, ale času mám málo... Snad se mi povede se s většinou z vás vidět :-)

Tak čau doma :-)))

18.10. - moje farewell party

Ještě než jsem odjela, udělala jsem farewell party u nás na Bondi Beach. Hned vedle dětského hřiště tam je několik BBQ stolů a tak mi to přišlo jako nejvhodnější místo. Začínali jsme v brzkém odpoledni a v průběhu celého odpoledne se se mnou přišlo rozloučit pár lidí - moji a Danovi kamarádi, moji kolegové z RedOaku a pár mých slovenských kamarádů, kteří ale přišli jen na skok...

Už grilujeme. Já, Dan, Ben a Justin.

Část RedOak party a Greg.

Kaša, Jo, Azza a Justin.

Já s Kašou.

Patrick, Kaša a Chris.

RedOak dostal na udělování cen restauracím cenu "Best Beer Venue" - nejlepší pivní restaurace a ještě cenu pro Nejelepší restauraci (ten přesnej anglickej název nevim). Všichni zaměstnanci dostali originální RedOak otvíráky, piva a děkovný dopis. Já dostala prd, páč jsem odešla týden před udílením cen (skončilo mi studentské vízum a povolení k práci). A to ačkoliv jsem byla jedním z nejdéle zaměstnaných pracovníků. Prostě nevděk vládne světem. Ale spíš mi to bylo líto, protože jsem na tom měla taky svojí zásluhu, a jen proto, že jsem nebyla na výplatní listině, ale přesto jsem ještě byla v Syndey a do RedOaku dál chodila na návštěvy, si na mě mohli vzpomenout.

Moji kolegové poprvé. Patrick, Kaša, Chris, Alex, Já a Zarah. Obzvlášť ze Zarah a Alex jsem měla radost, protože měly obě před zkouškama na univerzitě, měly se ten den učit a místo toho jeli odpoledne na mou rozlučku :-)

S plynoucím časem bylo víc a víc veselo a dorazila i praštěná Ava (taky kolegyně z RedOaku). Mimochodem to co mám na hlavě není oslavenecká čepička ale karton z plechovek s Bundaberg rumem a kolou.

Tady to je vidět mnohem líp. Ne že bych snad byla tak namol, ale jsem pro každou pitominu.

Tady ještě jedna společná zaměstnanecká fotečka, tentokráte i s Avou.

A takhle se bavili ostatní. Vedle na houpačce na dětském hřišti. Je tam sice zakázán alkohol, ale holky si s tím moc hlavu nelámaly. Jo, Azza, vzadu Justin a Gemma.

Taky mě navštívili moje souputnice z Indické restaurace Romča a Monika. Přišel dokonce i Tomáško, ale všichni se jen na pár minutek zastavili a hned zase šli. Tak ani nemám jejich fotku. Mimochodem tihle všichni jsou ze Slovenska.

Pak přišla Ola (Kašina kamarádka která předemnou krátce pracovala v RedOaku) a Aaron, který s námi v RO taky chvíli pobyl.

Před soumrakem se to pak začlo rozpouštět, až jsme nakonec zůstali jen já Kaša a Dan. Naproti nám se začala rozvíjet nějaká jiná bujará párty a tak jsme šli dom.

13.10. - odjezd zpět do Sydney

Odlétala jsem v 9:40 ráno. Na letišti jsem musela být v 7:40, tak jsem musela vstávat v 6:00, abych měla dostatek času se SMRTkou dokodrcat na letiště. Dan se nabídnul, že mi pomůže s kufry k metru a tak jsme oba vstávali hodně brzo ráno. Na letiště jsem dorazila krásně včas. Našla jsem svůj odletový terminál, a když jsem na něj konečně dorazila, kooukám a u mého letu na napsáno odloženo. Tak si říkám bezva, mohla jsem se vklidu vyspat. Paní na přepážce mi však vyrazila dech. Let Londýn-Singapore-Sydney byl odložen o celých 22hodin. V hlavě mi jen proběhlo- bezva, celý den budu smrdět na letišti! Naštěstí to zas až tak hrozného nebylo. Dostali jsme ubytování v letištním pětihvězdičkovém hetelu s plnou penzí. Mé srdce zajásalo, neb jsem věděla, že neumřu hlady...

Fotky jsem stáhla z internetu. Takhle vypadá hotel zvenčí.

Recepce.

 

Restaurace.

 

Mohli jste vidět, jak šéfkuchaři jednotlivá jídla připravují. Cpala jsem se jak nezříná a snažila se ochutnat úplně všecičko. Obzvlášť mě dostaly malé dezertíky při obědu a večeři. Bavila jsem se tam s jedním šéfkuchařem, víceméně jsme vedli zdvořilostní konverzaci, ale on při večeři přišel k mému stolu a ptal se mě, jak mi chutnalo a tak jsme ještě chvilku klábosili. Popřál na další den šťastný let a rozloučili jsme se.

 

Pokoj.

 

Koupelna. Měla skleněnou stěnu, tak jste mohli vidět do pokoje. Přímo z vany jste viděli na telku a nad vanou byl zabudovaný reproduktor. Bombaaaa :-)

 

Já jsem šla strávit nějaký čas k bazénu. Byl nádherný. měli v něm takové obrovské květináče s palmami, které vytvářely v bazénu ostrůvky. Hrozně se mi to po designové stránce líbilo.

 

 

Ještě večer jsem dostala zprávu o odložení mého letu o další dvě hodiny. Tak to máme krásné 24 hodinové zpoždění. JVečer jsem jela za Danem do města, že si spolu užijeme ještě jednu večeři a po návratu do hotelu jsem spala jak špalek.

Ráno jsem se opětovně odbavila, slečna u přepážky se mi znovu omluvila za veškeré komplikce a jen tak mimoděk dodala, že bylo opravdu lepší, aby se na letadlo podívali technici. Tak to mě zase nálada klesla a viděla jsem se v padajícím letadle někde mezi Jávou a Austrálií. Můj předpoklad se naštěstí nevyplnil a já šťastně dosedla v Sydney na letišti :-)

12.10. - Noční singapur ze 71.patra.

Přes jdem jsem nakupovala a utrácela poslední peníze a večer jsme šli s Danem do jednoho baru, který se nachází v 71. patře budovy naproti našemu hotelu. Pohled byl úžasný, jen jsem nepochopila stavitele, kteří vbudovali přímo do výšky očí obrovskou silnou traverzu... Při většině focení jsem proto stála na špičkách nebo klečela na kolenou.

Centrum města.

Suntech City, Singapore Flyer (to ruské kolo) a v pravém dolním rohu náš hotel.

 

 Clark Quay.

 

 Tady víc z blízka a krásně můžete vidět zakratí ulice do kříže obrovskými deštníky.

 

Pohled směrem na Orchard road.

 

 Boat Quay.

 

A náš hotel. Pohled z našeho -  16tého patra dolů do Lobby.

 

Nádherný prostor!!!

 

Puhled do stropu...

A ve dne.

Lobby.

 

 

Fotka hotelu zvenčí.

 

10.-11.10. - Henderson Waves, Souther Ridges National Park a nedělní odpočinek v China Townu

Původní plán pro jeden z víkendů strávených v Singapuru byl přesun na některý z thajských ostrůvků a relaxace na pláži. Jenže kvůli napjaté časové ose (půl dne v letadle tam, sobota na pláži, v neděli zpět) jsme se na to vykvákli a rozhodli se pro relaxační víkend v Singapuru. Paní v informačním centru mi říkala o jednom z rozlehlých parků na jihu ostrova, tak jsme se tam v sobotu SMRTkou vydali. Byli jsme už v půli kopce, když nás zasáhla průtrž mračen. Lana vody, od shora až dolů. I když jsme byli pod deštníkem, byli jsme celí promáčení.

Čekali jsme až to přejde a pak zvolili alternativní trasu. Mapu jsme sice měli, ale díky přestavbě některých silnic, zrušení a zasypání těch, co byly na mapě, jsme málem zakufrovali. Pak jsme narazili na týpky, kteří pokládali do země optická vlákna a bylo zaděláno. Danova firma totiž buduje v Singapuru celonárodní síť optických vláken a rychlého internetu (Dan má na starosti programování) a tak nenechavý Dan hned začal týpky zahrnovat spoustou otázek. Ti naštěstí nic nevěděli, prostě si jen dělali svojí práci a o další informace ohledně celého projektu neměli zájem. To mě vysvobodilo a mohli jsme pokračovat.

Hlavní cíl naší cesty? Tento most...

 

Jmenuje se Henderson Waves (Hendersonovy vlny). Proč jsme se proboha jeli podívat na most???

 

Protože je na naprosto unikátní. A ačkoliv zdola nevypadá nijak úchvatně, jako pěší si ho rozhodně zamilujete.

Takhle nádherně má vypadat v noci, když je osvícený. Fotka je z informačního panelu před mostem.

 

To je kurňa design!

 

 

A pak že já se chovám nedospěle!

 

Neležím, stojím.

Můj vitální "stařeček" :-) Vopravdu, ty nohy pokrčený neměl!

 

Pohled do běžných singapurských domovů...

 

 

Po hendrsnových vlnách jsme pokračovali do jednoho z parků.

 

Tohle je přátelé tělocvična. Všechno to jsou posilovací stroje,které může kdokoliv zdarma použít.

 

Ta si s přechodem pro chodce hlavu nelámala.

 

Parkánové zahrady.

 

Tohle byl druhý cíl naší cesty - Tree Top Walk (procházka v korunách stromů).

 

Sestava vi/ysutých chodníků ve výšce korun stromů přístupná pro kočárky i vozíčkáře.

 

Pokud se někomu nechce chodit sem a tam po chodníku, může si cestu zkrátit systémem propojených schodišť.

 

 

O tomhle mostu jsme nevěděli, nicméně byl taky pěknej.

 

Se tvářim jak královna nebo snad deb**?

 

Běh po hraně. Šikovnej kluk :-)

 

 

 

Most z úrovně silnice.

 

Zase začlo pršet, tak jsme si chytili bus do centra, navštívili indickou čtvrť, obchody s elektronikou a zašli na něco dobrého k snědku.

V neděli jsem Dana vytáhla do čínské čtvrti. Udělali jsme si kolečko, já ho vzala na místa, která se minejvíc líbila a zašli jsme i do obou dvou chrámů. Jelikož jsem zase měla tílko a šortky, musela jsem se zahalit.

 

Paní se sice tvrdila, že se smát neumí, ale Dan na ní použil své charizma, a jak pěkně se usmívala! Koupili jsme si tu zlaté mince pro štěstí.

 

V těch okýnkách jsou buddhové.

 

Večer jsme se šli zase projít do města. takhle to vypadalo u Esplanade.