Neděle 28.9. - Coogee beach

Probudila jsem se asi kolem půl jedenácté. Udělala jsem si snídani, zapla počítač a začala se učit na závěrečný test. Když tu na Skypu i přišel vzkaz... "Čus šprtko:-) jakto, že se neučíš?" Psal mi Michal. Ještě v sobotu ráno jsme si totiž říkali, že půjdeme na Coogee beach, ale já to nakonec odpískala, abych se mohla učit. No ale po tomhle vzkazu jsem se podívala ven...Slunko pálilo jak blázen a mě najednou přišlo jako naprostý nesmysl sedět doma a učit se. Tak jsme se s Míšou domluvili, že pro mě za hodinu přijede a půjdeme na pláž. Po celou tu hodinu jsem si vypisovala slovíčka, až najednou mi přišlo, že přijíží Michal a taky že jo... Tak jsem se rychle spakovala, vzala jsem si učení a časopisy Týden a Reflex, které jsem zatím neotevřela. Nasedla jsem so auta a vyrazili jsme... Zaparkovali jsme dál od pláže mezi domy s tím, že si uděláme procházku po pobřeží.

Tady mám dvě fotečky...




Omlouvám se, ale zbylé fotky zmizely neznámo kam... :-( A že jsem jich měla... :-( buuuu buuuu :-(

No nic, no... Bylo krásně teploučko, tak jsme vybalili ručníky, namazali se krémem, polehávali jsme a povídali si. Sem tam zafoukal opravdu silně vítr, zvedl množství písku, které se na nás nalepilo a nechtělo dolů...Nicméně nás to neodradilo a lebedili jsme si dál na sluníčku. O půl třetí už to ale nebyl jen jeden poryv větru... Foukalo strašně moc, písek lítal úplně všude a protože byl ten vítr opravdu silný, písek strááášně štípal...to už jsme to nevydrželi a šli na kopeček nad pláž na trávu. Michal mě zkoušel ze slovíček, pojídali jsme sušené banány, já fotila ptáky, které jsem lákala na banány...ty ale neuvidíte, protože se miz foťáku ztatili... no a pak začala být zima. Zabalili jsme to a šli se podívat na místní promenádu. Koukali jsme do kaváren a pak uviděli zmrzlinárnu. Vybrali jsme si každý dva kopečky a slečna musela používat poměrně hrubou sílu, aby tu zmrzku z rendlíku vydolovala. Michal okomentoval slečnino snažení, že jí přece musí bolet ruce, když musí každý kopeček takhle dolovat. a slečna hbitě odpověděla že nééé, že jí to ani nepříjde. Ano, ano, Češka to byla :-) Jinak ta zmrzka byla fakt výborná. Tak jsme blízali zmrzku a šli k autu. Michal mě chtěl vyhodit u baráku, ale nějak jsme přejeli odbočku, tak jsem vyskakovala z auta na křižovatce na červenou. Doma jsem si udělala jídlo, spojila se s domovem a šla spinkat :-)