Poslední týden školy

...byl ve znamení středečního testu a čtvrtečních prezentací. Tak jsem se učila a po škole vždycky chodila do města s životopisama a rozdávala je jak na běžícím pásu. V pondělí když jsem šla ze školy, jsem měla štěstí na Bondi Junction (část Sydney, kde jsem měla školu). Všimla jsem si, že v jedné restauračce mají napsáno, že hledají servírku. Tak jsme na tu ceduli vejrala a přemýšlela, jestli tam mám jít nebo ne, až se ve dveřích zjevil takový malý, asi 60-ti letý mužík a ptal se mě, co bych ráda. Tak jsem se ho zeptala, jestli je tu šéf, a když řekl, že je, tak jsem na něj vyklopila, že bych měla zájem o pozici servírky. Řekl mi, že mám přijít ve čtvrtek o půl druhé, že se dohodneme. Nicméně jsem neusnula na vavřínech. V úterý po škole jsem se znova vydala do města a chodila po nejvíc navštěvovaných ulicích, jestli se tam náhodou něco neobjevilo. Pak mě napadlo zajít i do těch méně frakventovaných ulic, kde jsem měla štěstí znova. Přes ulici jsem si všimla (díky dobrému zraku - baštím hodně mrkve), že ve výloze jedné kavárno-restaurace mají nějaký rukou psaný papír. Přeběhla jsem ulici a bylo tam, že hledají servírku. Vešla jsem. Se šéfovou zrovna mluvil nějaký kluk, asi Ind. Domluvil s ní a já hned přiskočila, že jsem si všimla, že někoho hledají. Vyklopilajsem jí, že příští týden mi začínají prázdniny a bla bla bla. Sypala jsem ze sebe různé pravdivé i méně pravdivé věci. Všechny informace, co jsem podala, jí evidentně zaujaly. Řekla, že by bylo nejlepší, kdybych přišla ve středu v 11:30. Jenže ve středu(hned další den) jsem měla psát ve škole test. Tak jsem jí řekla, že nevím, jestli mi to vyjde. Dohodli jsme se tedy na čtvrtek na tu samou dobu. Byla jsem šťastná jak blecha. Domů jsem přišla kolem půl šesté a ještě se musela učit na test.

Další den se mi to všechno rozleželo v hlavě. Ten kluk, co přede mnou mluvil se šéfovou, totiž evidentně taky dostal termín na zkoušku a já nechtěla, aby mi to místo vyfouknul. Rozhodla jsem se tedy, že zajdu za Billem (učitelem) a poprosím ho, jestli bych si mohla napsat test hned první hodinu, pokud ho teda hned první hodinu nebudeme psát všichni. Jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Hned jak jsem přišla do školy jsem letěla za Billem, vysvětlila mu situaci a on mi řekl, že test se bude psát až poslední hodinu. Hned ovšem dodal, že tam být nemusím, že mi ho dá jako domácí úkol :-) Jak to probíhalo na trialu (zkoušce v práci), vypovím v následujícím článku. Test jsem dělala napůl v metru a napůl doma. Nepodváděla jsem!!! Když jsem ho měla hotový, vzala jsem si všechno co jsem měla k dispozici k ruce a snažila se najít chyby. Na nic jsem nepřišla. Ale především proto, že jsem gramatice stejně nerozuměla. Věděla jsem, že chyb tam bude jak máku. Pak jsem ještě do půlnoci připravovala prezentaci na příští den. Ve čtvrtek jsem ve škole kontrolovala chyby... a že jich tam bylo. Jedno cvičení jsem vůbec nepochopila, v časech jsem nadělala chyby a pak další byly z nepozonosti. Suma sumárum 14 chyb z 50 bodů. Nic moc, já vím, ale my se gramatice moc nevěnovali...spíš slovíčkům... a ty jsem měla dobře :-) Během první hodiny jsme se přesunuli do business místnosti, kde je projektor a každý předvedl prezentaci. Ta moje byla dobrá, ale většinu jsem musela číst z papírů-málo času na přípravu... :-(

V pátek jsme po druhé hodině dostali slavnostně certifikáty... Měla jsem fotkus Billem - naším učitelem, ale ztratila se nenámo kam spolu s fotkami z Coogee beach :-( Ještě ve čtvrtek jsme se domluvili, že v pátek po škole půjdeme na Bronte beach a uděláme si barbecue. Dali jsme se dohromady ještě se Švýcarama z jiné třídy, a po slavnostním rozdávání certifikátů, jsme nakoupili jídlo a piva a vyrazili na autobus. Počasí bylo krásné, grilovačka se povedla a ještě jsme se stihli poválet na pláži. Přišel se na nás podívat i Diogo (Brazilec, který s námi byl první týden ve třídě). Je v členem surf klubu, tak vzal dvě velká prkna (jsou jen na pádlování, ne na surfování) a šel s Gillermem pádlovat. Taky jsem měla fotky, ale taky se mi ztratily... :-( Já se do vody zatím neodvážila. Je pořád strašně studená. Zůstali jsme na pláži, dokud svítilo sluníčko a pak se pěšky vydali na Bondi junction. Elisa se totiž ten den stěhovala do nového bytu. Tak jsme jí s Gillermem pomáhali s kuframa. Byla to taková čtrvrt hodinová procházka směrem na Bondi beach. Byla už tma, když jsme dorazili do jejího nového domova. Výhled má fakt nádherný!!! Bydlí v šestém patře, Bondi beach má jako na dlani a obývák je v podstatě celý prosklený, takže vidí nejen na pláž, ale i na širý oceán. Pěšky jsme se vrátili na Bondi junstion, Elisa s Gillermem si šli ještě nakoupit a já jela domůůůů.

Co se fotek týká... některé mi pošle Gillermo a já vám je sem hned přidám :-)