Michal nás našel u prodeje lístků a Soňa s Tomášem přišli za chvíli.
Fotečka s Eli...
Ráda bych si postěžovala na neuvěřitelně drahou dopravu tady v Sydney. Zpáteční lístek na Manly (na trajekt) mě stal 13 dolarů. Brutus...Za to mám jídlo na týden!!!
Cesta trajektem trvala půl hodinky a za ani ne 10 minut jsme byli na pláži. Místa bylo dost, tak jsme šli směrem k beachvolejbalovým kurtům a kousek od nich založili výškový tábor. Tady jsem s Marinou.
Namazali jsme se a já šla vyzkoušet moře. Bylo to poprvé, co jsem byla za celou tu dobu na pláži. Málem jsem umrzla, jak byla ta voda studená. Jen po kotníčky jsem se odvážila. Pak jsme si s Michalem vzali balón a chvilku si plácali a když byli všichni připraveni, zaházeli jsme si talířem. Po očku jsme pořád sledovali řadu asi 10 kurtů, kdyby se nějaký uvolnil, abysme tam mohli naběhnout. Ale nikdo nevypadal, že by končil, tak jsme dál házeli a já s Eli jsme pozorovali surfaře, kteří v neoprenech chytali ty maličké vlny.
Pláž je vyhrazena především surfařům. Plavci mohou do vody pouze mezi fáborky (ne že by tam byla síť proti žralokům), aby se nepřipletli do cesty surfařskému prknu nezranili se. Manly beach je hooodně dlouhá a místo pro plavce tam bylo jen jedno. Asi tak pět minut chůze od nás.
Nakonec jsme se ale dočkali a kurt se uvolnil. Hráli jsme s Michalem proti Guillermovi, Viktorovi a Marině. Marina to z nich uměla nejlépe. Viktorovi se celkem dařilo udržet míc ve vzduchu. No a Guillermo měl úžasné podání - jak profík - ale ostatní údery byly děsivé. My s Michalem lítali po hřišti jak zblblí, ale bylo nás míň a uplácali nás.
Pak přišla jedna slečna z Německa a ptala se nás, jestli hrajeme soutěž. Koukali jsme na ní jak vyvoraný myši. Tak nám vysvětlila, jak to chodí. Hrajou dva týmy. Tým, který chce jít na to saé hřiště, dá do písku vedle kůlu botu. Tak vedle kůlu vzniká řada bot = soutěžících týmů. Tým který hraje právě na hřišti a vyhraje, zůstává a přichází jiný tým (první z řady bot). Takže ten tým, který je nejlepší může hrát nejdéle a vystřídá nejvíc protihráčů. Výhrou je možnost dál hrát. Ti co prohrají musí odejít.
Tak jsem pak hrála místo Mariny s klukama proti Němcům. během hry jsem sesnažila naučit Guillerma bagr, ale vůbec se mi to nedařilo. Nakonec jsme samozřejmě prohráli. Během volejbalových zápasů ještě dorazil Michalův kolega z práce s přítelkyní, spolužačka Kristýna ze Slovenska a taky dorazila Hanča s Honzou.
Pak jsme se už jen váleli na pláži a šli si koupit něco k jídlu do Colesu. Když jsme se vrátili, byly dvě hodiny odpoledne. No jo, a protože je tu brzké jaro, začaly se stíny poměrně rychle prodlužovat a na pláži se začli všichni stahovat na místa, kam ještě svítilo slunce. I tak hubená pláž tedy byla z půlky prázdná a na druhé půlce značně přelidněná.
Tady mi Míša udělal dvě fotky ... jedna na levo,
druhá na pravo... Prosím omluvte mé vzezření, buď jsem se smála nebo mluvila, takže ani jedna z fotek není v konečném důsledku pěkná. Tak si mě odmyslete a soustřeďte se na obrázek pláže :-)
Od moře pak ještě začal foukat studený vítr a tak jsme se s Eli a Kristýnou sebrali a šli. Prošli jsme pak pár obchodů a na trajektu skoro usnuli. Na Circular Quay jsme se rozloučili a já se došourala úplně mrtvá domů. Dala jsem sprchu, smyla ze sebe tunu písku, která na mě po volebalu zůstala a nechtěla dolů, udělala si večeři, spojila se s domovem a padla za vlast :-)
Ahoj, koukam na googlemaps, tvoje fotky a tise zavidim... btw vsiml jsem si ze jak jsi na jednom z minulych postu tykajicich se bydleni uvadela link na ten jeden server, je velke procento inzeratu od cechu :) diky za tip a mej se fajn Nex.
OdpovědětVymazat