... bylo pondělí 8.září. V agentuře nás postrašili, že v den nově příchozích studentů panuje na školách chaos a nikdo nic neví. Proto jsme se vypravili na SELC (Sydney English Language Centre) s dostatečně dlouhým předstihem a u dveří výtahu nás uvítal nápis - Nově příchozí studenti mají v přízemí kávu zdarma. Jelikož mi káva nechutná, neviděla jsem nutnost se na toto místo dostavit. Ještě chvíli jsme nad nabídkou dumali, až nás odchytil jeden z učitelů (Rammy). Když nám sdělil, že se nepodává jen káva, ale taky kapučíno nebo čokoláda, následovali jsme ho do zalidněné místnosti, kde oči vystrašených studentů těkaly z jedné strany na druhou. Nás, co jsme odpovídali na zvídavé otázky učitelů, se učitelé snažili uvést do družného hovoru s jinými studenty dostatečně ovládajícími anglický jazyk. Mluvila jsem s klukem z Jižní Koreje (jméno si nepamatuju, ale byl příjemný). Ostatní mluvili svým jazykem se svými krajany. To se týkalo především asiatů a brazilců. Po vysrkání a vypití (záleží na zemi původu) nápojů, začali si nás odvádět po skupinkách do tříd, kde jsme psali testy. Čekala jsem záludnosti gramatického charakteru, ty se ale nekonaly. Ze dvou poslechů jsme doplňovali chybějící slova, pak následovalo čtení textu s odpovídáním na otázky k textu se vztahující a doplňování slov do textu (zjištění slovní zásoby jedince). Mezitím si nás ještě jednoho po druhém brali ven, kde zjišťovali, jak jsme na tom s mluvením. Otázky typu - kdy jsi přijela, jak dlouho tu budeš, jak se ti tu líbí apod. - nebyly rovněž nijak záludné a tak jsem vyfasovala 25 bodů ze 30 možných. Řekla bych spíš, že zjišťovali, jak rozumíme normálnímu mluvenému slovu. No a pak... pak jsme šli domů...
...asi...
Žádné komentáře:
Okomentovat