VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.

COMPLETION IN PROGRESS.

Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...


(-: ...VÍTEJTE... :-)

Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.

Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)

Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz

...

neděle 28. září 2008

Druhá sobota - Royal Botanic Garden a Opera House

...nadpisem jsem prozradila téměř všechno...

Snad mi prominete, ale přesné časové údaje si již nepamatuji. Mám takový dojem, že jsme se měli sejít v jedenáct hodin na Town Hallu. Já se zpozdila o 15 minut, Tom se Soňou mi taky psali, že přijdou později, jen chudák Filip byl už od rána ve městě a strašně se nudil (Filip je/byl můj spolubydlící na pokoji). Michal napsal, že to nevadí, že se půjde podívat do obchodů.

Nakonec jsme se všichni našli. Filipa jsem zbytku představila a naše pětka vyrazila. Cíl cesty nebyl dopředu určen. Michal navrhl Royal Botanic Garden (RBC) a tak jsme šli. První zeleň a místní zvířectvo - ptactvo jsme viděli už v Hyde parku.



Vyfotili jsme se u fontány...v pozadí St Marys Cathedral



...první vězení v Austrálii...je tam muzeum...jednou se tam mrknu...



No a pak jsme dorazili do RBC.



Hned u vchodu je tento nápis: "Prosíme choďte po trávě... Také uvítáme, když přivoníte k růžím, budete objímat stromy, mluvit s ptáky, sedět na lavičkách a dělat piknik v trávě." To je přece krásné!!!

A takové ptáčky tu mají (jsou stejní jako ten jeden nahoře, ale těchhle je víc).



Některé stromečky začali zrovna kvést... jestli bude tenhle někdy zelený, nevím...



Ti co bydlí v těchto domečcích mají asi pěkný výhled...



No a tak jsme si povídali, teda mezi sebou, leželi v trávě, pili pivo, pro které Michal došel (pivečko bylo dobré a na poledním horkém slunci velmi výživné :-) ), koukali na lodě ...malé, střední, ale i ty velké nákladní... cestou na záchod jsme míjeli stromy obsypané kaloni (kaloň=velký netopýr s rezavou hlavou) ... a že jich tam bylo! Foťák jsem si s sebou na záchod nebrala, tak obrázek nebude. Respektive se pokusím ho dodat později.

Nevím kolik bylo hodin, asi něco kolem třetí, to jsme se zvedli a šli směr Opera. No a pak se vynořila...



Tady se Michalovi povedlo mě zabrat úplně samotnou s Operou, ačkoliv se tam pohybovalo poměrně dost lidí. Šikula ten kluk :-)



Taky Harbour Bridge jsem vyfotila...



...a město od Opery.



...tady naše veselá pětka... válíme se za operou (z druhé strany od vody) na zemi. Za námi byla několikametrová stěna dolů a moře. Některé vlny jsme pěkně slyšeli narážet do té stěny a trochu jsme je i cítili.



Soňa s Tomášem pak odešli domů a Já,Filip a Michal jsme čekali na Circular Quay (nádraží pro trajekty a vodní dopravu) na Michalova kamaráda Pepu, který odjížděl další týden do Čech. Zašli jsme společně na pivo, Pepa povyprávěl o výletě na Bali, kde byl s Michalovou Evčou, já ho chudáka vyspovídala ohledně práce a pak jsme se i my rozešli. Michal šel na autobus a já s Pepou jsme pokračovali k Harbour Bridgi. Pepa se potřeboval stavit u sebe v práci, tak jsme povídali, doprovodil mě ke schodům na harbour bridge a rozloučili jsme se.

Šla jsem přes harbour Bridge sama. Byla už tma, ale mají ho dobře osvětlený, jsou na něm bezpečnostní kamery a dvě hlídky, které chodí po mostě sem a tam. Snažila jsem se vyfotit Operu v noci a tady je výsledek mého snažení.



Nevím proč, ale ta fotka je vždy po zmáčknutí spouště tmavší (zjistila jsem, že to tak dělá většina foťáků), tak příště udělám video, protože to nezkresluje barvy.



Domů jsem dorazila v pořádku... Ale přeci jen mě potkalo něco nemilého... Na Milsons point (druhá strana Harbour Bridge) jsem poprvé spatřila kokrouče. Jdu, jdu a najednou koukám, že se něco na chodníku leskne...takovou měděnou barvu to mělo... a jak jsem se přiblížila, udělalo to trrrrrrr... a bylo to v trapu... fuj takový rychlý to bylo ...(Čtenáři jistě odpustí, že fotku nedodám :-) )... Hlavně že mi to nevlezlo do nohavice, to bych tam asi pobíhala nahá... Přeběhla jsem inkriminovanou pasáž a pokračovala ve směru postel. Doma jsem padla jak zabitá a v neděli pokračovala ve hledání bytu.

... to už ale jinde jsme, to je jiná vesnice... více informací na toto téma si přečtete v minulém článku :-)

2 komentáře:

  1. Ahoj, sleduju pravidelne tvuj blog a tesim se na dalsi posty :) Do AU se taky chystam z kraje pristiho roku, nemohla by jsi v nekterych dalsich postech co jsi vyzvedela o praci ? Zdravi NEX

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Nexi, o práci se určitě zmíním. Jen se k tomu musím dostat. Je už konec září a moje články sahjí jen do jeho dvou třetin. Takže až napíšu zbylé příběhy, dotanu se i k hledání a nacházení práce :-)

    OdpovědětVymazat

Google Website Translator Gadget