Těžce se mi po večírku vstávalo... ne že bych měla opici, ale byla jsem ukrutně unavená. Vůbec se mi na ten blbej kurz nechtělo, ale už jsem zaplatila 60 doláčů (chtějí za to obyčejně 75 dolarů, ale já si došla do konkurenční české agentury, kde tento kurz nabízeli za 60 :-) ), tak jsem nechtěla, aby to propadlo...
Kurz RSA musí mít všichni, kteří pracují v pohostinství a zacházejí jakýmkoliv způsobem s alkohollickými nápoji. Mají to zakotvené v zákoně a firmy, které mají licenci a mohou na toto téma školit lidi a vydávat jim certifikáty, jsou těžce za vodou.
Zkratka RSA znamená Responsible Service of Alcohol = Zodpovědné Podávání Alkoholu. Zajímavostí je, že obsluha nesmí nalít člověku, který vykazuje známky opilosti. V kurzu nikdy slovo opilý neřekli, používali místo toho slovo intoxikovaný. Celý kurz byl velmi nudný a na záverečnou zkoušku jsme mohli použít všechny materiály, které jsme dostali a mohli jsme odpovědi konzultovat mezi sebou. Jelikož zhruba polovinu posluchačů tvořili Češi a Slováci, bylo to velmi jednoduché. Celkově bych to popsala jako obrovskou opičárnu, protože "certifikát je vytištěn po zaplacení příslušného poplatku".
Po obdržení certifikátu jsem měla šla vyzvednout Michala do parku u Central station. V něděli totiž běžel maraton, který startoval 20 minut pěší chůze od našeho domu. A protože musel být na místě už v 7,15 ráno, přespal u nás, aby to měl blíž.
Zašli jsme se podívat do jednoho nákupního centra na boty, které potřebuju pro práci servírky. Ale žádné pohodlné, černé boty jsme nenašli. A když jo, stály tolik, že jsem si to nemohla dovolit. Nakonec jsme koupili něco na véču a šupajdili k nám domů. Doma byl i Filip, tak jsem udělala dost jídla pro všechny. Byly to těstoviny s bazalkovým pestem a parmezánem. Dobré to bylo, ale Michal si dal k véče jen müsli tyčinku, tak jsme to museli s Filipem spořádat sami.
V neděli jsme se k tomu všemu měli já i Filip stěhovat, tak jsme dávali naše věci dohromady a já se marně snažila nacpat všechno do kufru...
Nakonec jsme u večeře koukali na film Kouř, který Michal neznal... což dost dobře nechápu, protože vím, že jeho kamarádi tím na vejšce žili a znali snad každou repliku...
...na fotce je vlevo Filip a v pravo Michal...
Doplnil si tedy v tomto směru vzdělání. Pak jsme koukli ještě na pár dílů České sody z roku 1993 a šli do hajan...
VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.
COMPLETION IN PROGRESS.
Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...
(-: ...VÍTEJTE... :-)
Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.
Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)
Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz
...
pondělí 29. září 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat