VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.

COMPLETION IN PROGRESS.

Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...


(-: ...VÍTEJTE... :-)

Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.

Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)

Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz

...

sobota 18. dubna 2009

8.4. - Sunshine Coast

Hezky jsme se vyspinkali, zabalili a vyjeli na jih. V Lonely Planet psali o Sunshine coast, tak jsme se rozhodli ho prozkoumat. takhle to vypadalo po cestě.







Kačenka za volantem.


Sunshine Coast začíná městečkem Noosa. Je to celkem známé letovisko, o kterém jsem slyšela z různých reklam, tak jsem byla vědavá, jak to tam bude vypadat. Malé i větší hotely, kavárničky, restaurace, obchody, ale všechno zbytečně předražené. našli jsme informační centrum a postaršího pána se zeptali, co je tu kolem k vidění. Nasměroval nás na procházku po pobřeží, kde nám doporučil dívat se do korun stromů a hledat koaly. Už jsme to skoro vzdali, když tu jsem spatřila vysoko v koruně stromu jednu malou koalu. Pěkně si tam podřimovala...



Asi největší radost z ní měla Terka, která do té doby koalu neviděla...


Vidíte jí v tom véčku?


Po celém pobřeží se to jen hemžilo surfaři (to jsou ty malé tečky).


Zpátky k autu jsme to vzali lesem. Další koalu se nám bohužel nepodařilo najít, za to nás bolelo za krkem.


Dalšími místy jsme jen projeli, nijak zvlášť nás to nevzalo. Konec Sunshine coast je v městečku Caloundra. V Lonely Planet jsme našli, že by tam měl být kemp, který jsme po půl hodině hledání našli. Hibiscus Holiday & Caravan Park je naštěstí hned naproti nákupnímu centru a měli pro nás poslední volné místo. Nijak jsme si neuvědomili, že ozíci budou mít díky velikonocům prázdniny a že bysme mohli mít problémy s ubytováním... Po celé cestě nás provázelo štěstí a až na noc v Byron Bay jsme vždycky nějaké místo našli.

Parádně foukalo. Postavili jsme stan a ten se nám málem změnil na placku...


Čenda se svým stanem...

Tyčky to naštěstí vydrželi a když jsme se vrátili z nákupu potravin na večerní grilování, stan byl stále na svém místě a dokonce se mu vrátil jeho původní tvar.

Nikomu jinému v kempu se nechtělo v tomhle fukaru grilovat, tak jsme měli celé místo jen pro sebe. Všechno co mohlo odlétnout jsme se snažili nečím zatížit. Okurkou, kečupem a tak...


Já a Tom u grilu.


Terka.


Krásně jsme si ogrilovala slaninku. Nechala jsem jí tam pěkně dlouho, aby byla řádně křupavoučká. Dala jsem si jí na stůl a jeden silný poryv větru mi jí sfouknul na zem. Mojí slaninku!!! Rozumíte?!!!? Nehodlala jsem se jí zdát a pod stolem hledala všechny její pozůstatky. Oprášila je, teda ty kousky co oprášit daly, a spapala jí. Byla výborná!!! Důležité je nepropadat zbytečně panice:-)


Když došlo víno, došla jsem do auta pro zbytek piveček.


Byla sranda.


Napapaní a spokojení...


...začali jsme hrát zručnostní hry. Tady Čenda předvádí, v jakém pořadí máte klepat různými prsty o stůl a pomalu zrychlovat tempo. Opravdu mu to šlo dobře.


A tohle určitě znáte. Jenou rukou si máte plácat do hlavy a druhou kroužit po břiše.


Celá ta legrace nás opravdu unavila!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Google Website Translator Gadget