
Vítejte v Surfers Paradise.

Promenáda. V levo Čenda, Terka a Tom.

Tohle moc komentář nepotřebuje.

I tady jsme se setkali s tím, jak je Austrálie malá. Terka tu na pláži potkala svoje spolužačky z jazykovky :-)

Hotely, hotely, hotely.

Ačkoliv sluníčko sem tam svítilo, hnaly se na Surfers Paradise a celé Gold Coast husté černé mraky. Přišlo nám k ničemu čekat na další déšť, tak jsme se mu pokusili odjet.
Dramatický pohled na Surfers Paradise z konce Gold Coast.

Ten samý obrázek, ale s Kačenkou...

... a Čenda s Terkou.

Slunná přestávka na oběd na jednom z odpočívadel.

Nicméně dešti se nám nakonec ujet nepodařilo. Vytrvale nás sledoval. Naše další cesta vedla do vnitrozemí do městečka Nimbin, které je mezi batůžkáři známe jako hippie duhové město s poněkud uvolněnými mravy a kvetoucím obchodem s marihuanou.
Cesta do vnitrozemí a místních kopečků byla nesmírně krásná. Trochu jsme se obávali, abysme nezabloudili, páč měřítko naší mapy nebylo zrovna ideální. Po cestě jsme potkali kravičky.



Kopečky.

Nimbin jsme nakonec našli. Lilo jak z konve a my se vydali na obhlídku centra. No centra. Tak třicet obchodů podél hlavní silnice a několik hotelů. Návěstí domů byla krásně pomalovaná...









A co se týká obchodu s marihuanou... Kluci čekali otevřený obchod, ovšem v jednotlivých obchůdcích naleznete maximálně produkty vyrobené z marihuany jako kosmetiku, oblečení nebo třeba tašky a klobouky. Furt jsme si říkali, kde že se to teda s tím kuřivem obchoduje... Až pak k nám přistoupil týpek, kluky poslal ke slečně v červeném, která byla spojkou a ta je zavedla do zadní uličky, kde se obchodovalo ve velkém. Pytle plné kontrabandu... ke kouření i k jídlu v podobě sušenek. My s Terkou čekali na ulici a už jsme se trochu začli obávat... nakonec vše dobře dopadlo a kluci se nám vrátili.
Obchůdky...



Opustili jsme Nimbin a vyrazili do Byron Bay. Dalšího známého surfařského střediska. Doprava se však po opuštění hlavní komunikace začala značně zhušťovat. Nakonec jsme zjistili, že v Byron Bay je tento víkend výroční Jazzový festival. To značně komplikovalo naše šance na nalezení ubytování. Backpackery (turistické ubytovny) byly předražené, kempy v okruhu minimálně třiceti kilometrů plné. Po návštěvě asi šesti kempů a soumraku jsme se nakonec rozhodli pro přenocování na jednom z lookoutů (místo s výhledem). Měla jsem trochu strach, aby na nás nepřišli policajti a nedali nám pokutu, ale v průběhu noci se parkoviště lookoutu zaplnilo dalšími auty a caravany, takže ze mě strach z pokuty trochu opadl. Já s Terkou jsme spali v autě, kluci spali venku. Naštěstí nepršelo, ale nad ránem padla pěkná rosa.
Žádné komentáře:
Okomentovat