S Čendou jsme umyli nádobí...
Půjčili si u jednoho ze stanů sirky (páč naše jsme nechal přes noc na dešti) a uvařili si polífčičku a čajíčky.
Pak zas začlo lejt a tak jsme se ukryli do vchodu našeho stanu.
Potřebovali jsem ale vyrazit na cestu, abysme všechno stihli. proto když necedilo zas až tolik, začali jsme se skládáním stanu. A tu se na nás vynořila tahle mrcha. Byla velká jak taťkova dlaň (můj taťka má 2m, tak si vemte jakou má dlaň!).
Vydali jsme se na Indian Head, což je výběžek na S a když vylezete nahoru na útes, lze prý vidět celý ostrov. Ale furt pršelo a tak jsme vyměnili škrábání se po útesu za procházku k Champagne Pools (šampaňská jezírka). Auto jsme nechali u IndianHead, páč dál byla zakázaná zóna, a vydali se pěšky po pláži k jezírkům.
Díky nedokonalému počasí máme nádherné dramatické fotky.
Champagne pools jsou jezírka tvořící se během přílivu mezi pobřežními skalami. Díky vlnám, které se o skály rozbíjí tam vzniká pěna jako na šampaňském. Takže to jsou ony-
Výhled na Indian head. Na konci téhle pláže jsme měli auto. Mohli jsme sem klidně dojet. Nic nebezpečného tu nebylo.
Autíčko v akci. Nevypadá to, ale ty koleje byly opravdu solidní.
Red Canyon.
Skály na Seventy-five Mile beach.
Vyhýbáme se.
Občas to bylo o milimetry.
Jindy to vypadalo, že se některá auta převrátí.
Jedééém...
I my se občas ocitli na hraně.
Největší atrakce? Lake McKenzie. Bílá pláž a azurová voda. neužili jsme si to. Byla celkem zima a opět lilo jak z konve.
Na parkovišti se procházel Dingo a hledal něco k snědku. Taky jsme tu potkali Libora, který pracuje s Čendou v Sydney. Svět je malej!
Mapa jižních jezer. Dostali jsme se až k jezeru Benaroon. Na Lake Boomanjin nám bohužel nezbyl čas...
Lake Benaroon. I tady byla tyrkysová voda a rozhodně méně turistů.
No a pak jsme s třicítkou na tachometru "uháněli" na trajekt.Tady už dokonce mají patníky.
V oploceném resortu, odkud vyjíždí trajekt zpět na pevninu, nás na silnici překvapil tehle špunt. Museli jsme to hodně zaflekovat, abysme ho nepřejeli! Tom řídil, já byla vepředu a Čenda s Terkou vzadu. S Tomem jsme na sebe koukli a šli to hnedka ven prozkoumat.
Byl to pořádnej macek!
Paní z parku, co šla kolem, nám řekla, že tenhle není jedovatý, že je jen velký a že se nemáme čeho bát.
Měli jsme ještě půl hodiny rezervu, tak jsme vybalili bombu a udělali si topinky...
... s česnekem... jak bodly!!!
Auto jsme vrátili, nic po nás nechtěli a úplně v pohodě uznali, že to není naše chyba. Ona to naše chyba nebyla, ale stejně jsme se báli, že na nás něco zkusí, takže jsme to celé nafotili.
Na véču jsme si zašli zase na pizzu a zlikvidovali další láhev vína a pár plechovek piva. Taky mi volal tatínek, aby se přesvědčil, že jsem v pořádku a tak jsem u hotelu ševelila do telefónu: "To je můj tatínek :-)" Vzpomínáš si na to tati?
No a protože tohle byla naše poslední akce, kterou jsme měli naplánovanou, rozhodli jsme se, že se tuhle noc znova pořádně vyspíme v hotelu a pak se uvidí, kam nás auto, mapa a průvodce Lonely Planet zavede.
Žádné komentáře:
Okomentovat