A teď několik faktů. Fraser Island je největší písečný ostrov na světě. Byl vytvořen oceánskými proudy, které s sebou nesly písek a ten se začal usazovat a nános zvětšovat, až z toho vzniknul Fraser. Žijí na něm divocí dingové a tak jsou prázdninové resorty a kempy na ostrově chráněny plotem. Některá kempovací místa jsou bez plotu a tak je třeba dbát zvláštní opatrnosti. Po ostrově se lze pohybovat jen terénními auty a autobusy. Je třeba dodržovat pravidla ohledně chození na záchod nebo třeba mytí nádobí, kdy máte vyhloubit díru minimálně 30 cm a tam lze vykonat potřebu nebo vylít vodu z mytí nádobí. Pak musíte místo zahrabat. Na odpadky existují speciální ohrazené prostory s popelnicemi, kolem kterých můžete vidět psí stopy. Celý ostrov je protkán množstvím cest, k nimž existuje dobrá mapa, ale ne všechny jsou přístupné. Respektive, pokud se něco stane s autem na jedné ze "zakázaných" cest, musíte hradit náklady, ikdyž jste pojištěni, páč na tyhle cesty se pojištění nevztahuje. Nejvíce užívanou cestou je Seventy-five mile beach (75 mílová pláž), která slouží jako dálnice. Může se po ní jet až 80km/h. Ale je také velmi zrádná. každý by měl dostat od pronajímatele vozu informaci o přílivu a odlivu, páč se vám může lehce stát, že pokud se nedostanete včas na kempovací místa, moře vás uvězní a auto se vám propadne do písku...
Ale už k fotkám...Naše auto u maličkého stromu...
75 mile beach
Pokud je někde něco k vidění, zpravidla uvidíte mnoho zaparkovaných aut a od nich je pak obvykle na dohled nějaká informační tabule.
Tady jsme se sice zastavili, ale jakmile jsme zjistili, že výlet k nějakému jezeru by nám zabral 3 hodiny pěšky, museli jsme to odvolat, páč bysme nestihli jiné věci, které jsme chtěli stihnout. Po téhle pláži sice můžete jet 80km/h, ale ve vnitrozemí jedete tak max 20km/h. Písečné cesty s místem pouze pro jedno vozidlo a množstvím zatáček vám rychleji jet nedovolí.
Pláž není vždy jen z písku. Čas od času se tamo bjeví skály a někdy je to opravdu výzva. No a pak se to stalo. Skály jsme přežili a když jsem fotila tuhle fotku a auto jelo normálně po rovném písku, rupnul nám výfuk! A to tak, že přímo u motoru. Ureznul! Takže jsme od té doby zněli jak traktor.
Jedna z největších atrakcí na Fraseru: Eli Creek. Je to potůček s průzračně čistou vodou. Musí to být nádhera, když je vedro, mít se kde schladit... Takhle vypadalo parkoviště...
Ano přátelé, vidíte správně! Auta, autobusy a LETADLO. V téhle čáati pláže musíte dávat bacha nejen na može a ostatní vozidla, ale taky na nebe, aby vám nepřistálo na střeše letadlo :-) Bylo zamračeno, ale sem tam prosvítalo slunko... I tak jsme si to chtěli prohlídnout.
Když jsme přijeli na parkoviště, všichni na nás hleděli jak na exoty. No tak jsme hlučný, no bóže!!!
Pěkný stromek.
Už jsme všichni ve vodičce... Čendovi s Terkou se nechtělo, ale přemluvili jsme je a moc se jim to líbilo. Vodička byla nádherně průzračná a pěkně studená.
Jo, na ptákoviny, to mě užije... :-)
Terka. Já se koukám, kam bych mohla na břeh umístit foťák pro spolčné foto.
Našla jsem ho, tak tady je jedno společné foto.
Bomba, ne?!
Je to velmi krátké, ale nebyl čas na to si to zopáknout....
V dálce autobusy, letadla a auta...
Tady vtéká Eli Creek do oceánu... Mimochodem to není náklaďák, ale autobus s pohonem na všechny čtyři a terénní úpravou.
Náš traktor překonává Eli creek.
Vrak lodi Maheno, která ztroskotala v bouři v roce 1935.
No a tady jsme poprvé zapadli. A to tak, že jsme už mysleli, že je po nás. naštěstí nám pomohl řidič "výletního" autobusu, který klukům ukázal, jak správně používat všechny rychlosti. Obzvlášt ty nejpomalejší, které jsou potřeba, když zapadnete. Potom jsme je ve vnitrozemí mnohokrát použili.
U vraku jsme si pak našli místečko a napapkali se.
Tohle jsou "Coloured Sands".
Pak jsme odbočili do vnitrozemí a jeli se podívat na pár míst, která jsme našli na mapě. Byly to obrovské písečné duny ve vnitrozemí...
Kačenka jako egypťan
Čenda hledící vstříc lepším zítřkům
... a jedno jezero, ve kterém jsme našli spoustu želviček
Vidíte tu spoustu hlaviček :-) Jo a zase začlo pršet.
Taky jsme našli hříbek.
Chtěli byste tady potkat auto v protisměru??? Mimochodem mě po týhle fotce hnali před autem jak nadmutou kozu! Nic příjmného, to vám řeknu.
Tady se dá vyhnout o něco lépe.
Další fotky z cesty už nemám. Pak jsme jeli najít kemp, což byla opravdová výzvy a já nás už viděla zapadnutý v přílivu. Začalo totiž děsně lejt a my minuli odbočku na kemp. nebyla totiž přes ty provazy deště vidět. Naštěstí jsme si všimli, že další popsané místo u pláže je už příliš daleko a žese musíme vrátit. Jenže jsme nevěděli jak moc. Příliv už ukrojil hodně z pláže a v určitých místech jsme projížděli již plně zalitou pláží.
Nakonec všechno dobře dopadlo. Odbočku i kemp jsme našli, ale než jsme našli v kempu místo na stan a parkování, projeli jsme ho za mohutného řevu motoru několikrát.
Za deště jsme postavili stan a když přestalo pršet začli jsme s vařením jídla a veselením se. Pak padl soumrak a my se přesunuli už jen na to veselení.
Navštívila nás kobylka.
Terku kousnul na záchodě do nohy obrovskej termit a tak jsme jí to polili vodečkou a čekali, jestli to s ní sekne nebo ne.
Rozhodla se užít si "poslední noc v životě" a řekla bych, že se jí to povedlo. Ráno se ale úplně normálně probudila a vše bylo v pohodě.
Pak zase začlo pršet a tak jsme se s modlitbou za lepší počasí odebrali do hajan.
Žádné komentáře:
Okomentovat