Meeting point byl v nákupním centru v Rockdale, kde jsme nakoupili zásoby jídla a pití. Obsah našeho košíku byl spíš pivní než jídelní. Nakoupili jsme jeden chleba, tři konzervy fazolí v tomatové omáčce, 20 noh frankfurterů, 2 lahve vína, 24 lahví piva Carlton Drought a 6 lahví Plzně. Posádka druhého vozu vsadila spíše na jídlo. Ale alkohol měli táááky :-)
Pak jsme vyjeli z podzemního parkoviště a jak jinak...byla průtrž mračen...jedeme přeci na výlet... Nasadili jsme směr jih a jeli. Všichni řádně připoutáni a s pivem či vínem v ruce. Řidič samozřemě bez alkoholu!
Tady jsme se s Filipem vyfotili v autě.
No a jak jsme tak popíjeli, potřebovali jsme čůrat. Kluci to vyřešili vyběhnutím z auta... ale co já? Minimálně čtvrt hodinu jsem v autě skučela a vyhlížela pumpu. Až se nakonec zadařilo... :-) ...
Plna optimismu, nové energie a hledíc vstříc novým zítřkům, načala jsem nové pivo. A jakou radost jsem z toho měla...
Po zhruba 3,5 hodinách jízdy jsme dospěli na místo. Já teda myslela, že stavíme jen na čůrání a jedeme ještě někam dál. I když ono nebylo kam... Ta cesta u záchodů končila. A záchody byly čisté, vedle nich byly lavice se stolem a krásný palouček. Až když Honza s Hankou začali stavět stan, mi došlo, že tu asi budeme spát. No a tak se začalo blbnout. Čenda vytáhnul šnorchl a že se jde pít. Vyřešili to s Michalem nápaditě :-) (Nevím jak moc dobře je to vidět, ale Michal lije do šnorchlu pivo.)
Posvítili jsme si autama a začali stavět další stany. Tady já s Filipem stavíme stan. Šlo nám to moc dobře :-)
Pak začlo krapet přituhovat. S Hančou jsme natáhli mikiny a Čenda v pozadí nafukuje matraci. Neměl sice stan, ale vzal si aspoň postel.
Když měl nafouknuto, museli jsme to vyzkoušet. Taková dobrá vodní postel. Když se jeden hne, druhého to vymrští do vzduchu.
Zima byla stále větší a větší. Tak jsem přidávala vrstvy, trička, další mikinu, další pivo... Povídali jsme si, kluci zkoušeli, kterou nohu mají mít ve předu, když jedou na surfu, pak se nám na chvíli ztratil Honza, který se byl kouknout na pláži (byla hned za křovím), vrátil se jen s jednou botou (ráno jí ale úspěšně našel). Zkrátka byla sranda. Nevím v kolik jsme šli spát, ale vím přesně v kolik jsme vstávali. To ale až v dalším článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat