VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.

COMPLETION IN PROGRESS.

Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...


(-: ...VÍTEJTE... :-)

Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.

Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)

Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz

...

čtvrtek 15. října 2009

30.9. - Orchard Road

Orchard Road je největší, nejznámější a nejnavštěvovanější nákupní třídou v Singapuru. Je to obchoďák vedle obchoďáku. Některé se soutřeďují jen na elektroniku, jiné jen na oblečení, další jsou plné desingnerských obchodů, kde vás i tričko přijde na několik tisíc korun. Je až neuvěřitelné, kolik obchodů je schopno se v té konkurenci uživit. A to ani nemluvě o faktu, že napříkladznačkových obchodů haute couture jedné značky je na této ulici hned několik. Ale není se čemu divit! Singapur je v tomto směru  opravdu levný. Značkové oblečení zde nakoupíte za nižší ceny než v Evropě nebo Austrálii.

Tohle je pohled na křižovatku, když vylezete se SMRTky. Tahle věž je nákupním centrem.



To je taky nákupní centrum.



...další nákupní centrum.



A tipněte si k čemu slouží tato budova... Ano i tohle je nákupní centrum.



No, tak jsme si prošli všechny 4 rohy křižovatky a teď letmý pohled do vozovky...

Červené auto vpředu je taxík.

 

Protože jsem poctivě nastudovala průvodce, co jsem našla v hotelovém pokoji, vytipovala jsem si některé obchodní domy (v nižší cenové skupině), do kterých jsem se chtěla mrknout a strávila jsem v nich celý den. Taky jsem zašla na turistické informace a popovídala si s paní o dalších možnostech poznávání města. Dala mi některé tipy, které jsme později vyzkoušeli.

Večer jsme šli s Danem na procházku do Boat Quay (zátoka lodí). Na počátku století tady byla zaparkovaná loďka na loďce, teď tu jsou restaurace a všichni se vás snaží zlanařit k návštěvě.



 Tohle je myslím budova asijského musea.

 


Fullerton Hotel. Jeden z nejluxusnějších hotelů ve městě. Mimochodem ten most ěnil barvu zhruba každých 5 minut.



Tohle je stavba nového Casina. Bude mít 3 věže, ty pak spojí společná střecha, která bude moct pojmout několik tisíc lidí. Odtamtud bude jedičný výhled na město.

 

Náš hotel.

 

Tohle je Danova nejoblíbenější fotka. Má následující teorii. Někdo při stavbě nákupního centra objednal příliš krátké eskalátory a místo nápravy zkrátka přidělali normální schodiště. No řekněte, má význam kupovat eskalátory a k nim přidělat normální schody???



29.10. - první výlet do centra

Přiletěla jsem už v pondělí 28.10. ve 21:45 asi půl hodinu po Danovi. Na letišti jsem si vzala nějaké mapky a prospekty, abych si mohla naplánovat, co vidět a co ne. Všichni říkají, že největší šok je vylézt z krásně klimatizované haly a je to pravda. Dostanete pořádnou vlhkou a horkou facku. Je to jak v sauně... ani k prádelně se to nedá přirovnat. Rozhodně né té naší v Litoměřicích... Z letiště jsem si vzala taxíka a řidiči dala adresu. Co jsem ošem nečekala, že i můj taxikář bude řádně zmaten z omezení, která vyplývala z uzavírky silnic po nedělním nočním závodu Formule1. Věděl, jak do hotelu za normálních okolností, ale proplétat se sítí podzemních parkovišť bylo i na něj trošku moc. Naštěstí jakmile zjistil, kudy se do podzemí dostat, oriantace vněm byla velmi jednoduchá. Na každém roku totiž seděli zřízenci a dirigovali auta podle toho, kam měly namířeno. Jenže proplejtačka v podzemí mě stála o 10SGD víc a to mě už tak moc netěšilo. Od Dana jsem dostala direkce, kam mám jet a že si mě vyzvedne v Lobby baru. Díky mému abnormálnímu (na holku) orientačnímu smyslu jsem ho našla a šli se ubytovat. Pokoj byl krásný, s obrovsokou telkou a já našla v telefonním seznamu další místa doporučenák náštěvě během pobytu v Singapuru.

V úterý ráno jsem si pěkně pospala, ráno se koukla na Cartoon Network na kreslené seriály a pak vyrazila na obhlídku centra. Tohle je z parku kousek od hotelu.



Neměla jsem žádný cíl, tak jsem se jen tak flákala po ulicích. Bylo neskutečné vedro, lilo ze mě jak  z konve a flašku vody z hotelu jsem měla hned vypitou...



Tohle je budova parlamentu.

 

Singapurské muzeum umění. Jelikož na umění moc nejsem, ani jsem se tam nebyla podívat. Ale po celém Singapuru lze najít různé sochy, tak jsem přece jen nějakou tu kulturu měla.

 

Singapurská univerzita Managementu měla před budouvou krásné bazény a fontány.
 

Dál v centru jsem našla dva chrámy... K oboum chodli místní lidé, zapalovali vonné tyčinky, chodili dovnitř a ven, nosili obětní košíčky s krásně nazdobeným ovocem a rýží...

 

Buddhistický Kwan Im Thong Hood Cho Temple




A hinduistický Sri Krishnan Temple. Bohužel měli přímo před průčelím postavenou stanovou konstrukci, tak jsem ho mohla vyfotit jen z boku.



Zašla jsem i do místní tržnice, poprvé ucítila neuvěřitelně smradlavý durian, ze kterého se vám v tom vedru dělá na zvracení, navštívila nákupní centra, abych zmapovala cenové rozpětí, koupila si další vodu a jídlo ve food courtu, kterých je mnoho a můžete si v nich koupit především malajskou, thajskou, japonskou a indickou krmi za pár kaček! A taky zašla do jednoho z parků s dalšími fontánami a bazény...




Co mě opravdu štvalo bylo počasí. Ne snad, že bych neměla ráda teplo, ale v Singapuru je vetšinu dne nebe zakryté hustým bílým oparem, což je naprosté neštěstí pro dělání fotek. Tohle světlo je fakt za trest. Zkuste si třeba představit tady na té fotce modré nebe... Barvy by byly sitější a vůbec by to celé prokouklo...

 


28.9. - 14.10. - Dovolená v Singapuru a Kuala Lumpuru

Hned v pondělí jsem odjela s Danem do Singapuru. Chtěla jsem si ještě užít nějakou dovolenou a jelikož Dan bydlí v hotelu, který platí společnost, pro kterou pracuje, rozhodla jsem se, že si udělám výlet tam. Jen zpáteční letenka mě stála 1000AUD, tak jsem byla ráda, že aspoň to bydlení budu mít zadarmo. A kdo by nechtěl bydlet zadarmo v pětihvězdičkovém hotelu :-) Bohužel jsme neletěli spolu (já letěla s Qantasem, Dan se Singapore Arlines), ale co se dá dělat.

Singapur leží na ostrově, který je oddělen od malajského poloostrova úzkým průlivem. Je mírně zvlněný a má uprostřed kopec s výškou 175 m n. m. Patří k němu i dalších 54 ostrůvků.  Klima je po celý rok stejně teplé 24-34°C a vlhké v rozmezí 65-95%. Žije tam skoro 5 milionů obyvatel a úředními jazyky jsou čínština, malajština, tamilština a angličtina. Angličtina se vyučuje na všech školách (děti jsou bilingvní) a je jazykem veškerého obchodu.




Singapur je jedno z nejbezpečnějších a nejčistších měst na světě. Je zakázáno sem dovážet žvýkačky a taky si tu žádnou nekoupíte. Pokud by se vám už nějaká podařila propašovat, hrozí vám S$ 10 000  pokuta a jeden rok ve ve vězení (S$ je singapurský dolar, nebo SGD). Singapur je vůbec známý svou přestupkovou politikou. Třeba jedení a pití v metru a na nástupištích vás může přijít na S$500. Jinak metro tu má pro nás čechy opravdu krásný název: SMRT-Singapore Mass Rapid Transport. Další pokuty od S$500 výše můžete dostat za odhazování odpadků, přecházení mimo přechody, kouření v klimatizovaných prostorách (a to jsou klimatizované snad úplně všechny prostory!), plivání, močení na veřejnost a ve výtazích a jim podobné. Za pašování drog, vraždu a jiné násilné trestné činy hrozí trest smrti. Homosexuální projevy jsou rovněž proti zákonu. Pokud se muž chová špatně k ženě, mluvíte sprostě nebo zpíváte ofenzivní písně na sportovních událostech, může toto jednání vyústit v pobyt ve věznici nebo pár ran rákoskou! Svědkům Jehovovým byla odebrána registrace, resp. se nesmějí se účastnit veřejných shromáždění a dál šířit jejich náboženství a publikace. nadále však mohou praktikovat svou víru. To je jen malý výčet... Ovšem neznamená, že se tu nepáchá žádná kriminální činnost! Páchá, ale v mnohem menší míře než kdekoliv jinde ve světě. Proto se i přes veškerá opatření doporučeje obezřetnost.

Další věcí, která s mi opravdu líbí, je rozčlenění stánků s rychlým občerstvením podle stupně hygieny. Nejlépe jsou na tom stánky s písmenem A. Pokud se najíte u B nebo C, tak by se vám taky nic moc stát nemělo. Pro silné nátury a žaludky běžně trávící železný šrot je možné navštívit i stánky D a E. Cena se odvíjí podle stupně hygieny, což však neznamená, že pokud nechcete mít úplně rozházené trávení, musíte hodně zaplatit! Většinou se cena pohybovala kolem 7 SGD a byla to naprostá mňamka. Já jsem se většinou stravovala u indických stánků, protože jsem naprosto propadla indické kuchyni plné pronikavých chutí a vůní.

A pak tu máme další kapitolku a tou je motorismus. U nás doma se každý těší,  až si bude moct pořídit vlastní místo k bydlení, auto a popřípadě chatu. Chatu si teda v Singapuru asi pořizovat nebudete, bydlení asi ano a vzhledem k výši výdělků by to nemusel být zas až takový problém. Ale auto, to si mohou v Singapuru pořídit jen opravdu majetní lidé! Nejprve si totiž musíte koupit za nemalé peníze povolení ke koupi vozu, pak vůz a k němu zaplatit 100% daň. Takže pokud vás cena samotného auta vyjde na třeba S$30 000, tak s daní je to už S$60 000! Proto je Singapur, podle mého názoru, přehlídkou posledních špičkových modelů různých automobilek od Toyoty přes Mercedes až po značky jako je Lamborghini nebo Bentley. Jen si vemte, kolik musí takový Bentley i s daní stát! Jediná stará auta jsou tamní taxíky. Některé jsou opravdu pixly... Ale jsou velmi, velmi, velmi levné a tak spousta lidí místo veřejné dopravy jezdí právě nimi. Jinak veřejná doprava je na vysoké úrovni, obzvláště SMRTka, s dopravou autobusy jsem měla ze začátku trochu problém, ale zorientovala jsem se.

Ale teď k mému pobytu... Původně jsem sem chtěla dát jen pár fotek, ale jak jsem to teď procházela, fotek mám odporné množství a proto by mi připadlo velmi sobecké se s vámi o ně nepodělit. Takže se připoutejte a jedééééém!!!

neděle 27. září 2009

25.9. - poslední pracovní den

Jak už jsem psala v jednom z předchozích příspěvků, posledních sedm měsíců jsem pracovala v RedOak Boutique Beer Café. Poslední den v práci jsem se rohodla zdokumentovat.

Takhle to vypadá u nás ve sklepě- no, on to vlastně není sklep, ale je to spíš nulté podlaží. nad těmihle se prostorami se nachází restaurace, bar a kuchyně. Tady máme uskladněné náhradní nádobí, skleničky, kuchyňské, potřeby atd. Na fotce je Chris. Je to australan a pracuje tu už něco přes tři roky, takže patří prakticky k inventáři. myslím, že je tu nejdýl z nás všech (vyjma zaměstnanců kuchyně).



Tady jsme s Kašou na front desku. Tady vítáme hosty bereme telefony, máme knihu rezervací, počítač a jiné potřebné věci k naší práci.



Zrovna se slavil začátek Okroberfestu a tak jsme měli v restauraci německé muzikanty. Jen jeden z nich měl germánské předky. Tenhle je čistokrevný ozzík. Na fotce je Rebecca (britka), já, muzikant a Kaša.



Tohle je už později večer. Obsluhuji naše hosty.



Pohled za bar- klečící Pete (bude z něj pilot) a Zarah (narodila se v Singapuru, ale posledních pět let studuje v Sydney).



Pozůstatky po beer class. Každý měsíc minimálně jednu sobotu probíhá taková skoro tříhodinová "výuková" lekce. Hosté na ní přicházejí cíleně a po její konání jsou prostory restaurace uzavřeny. Janet (majitelka) nebo David (její bratr, sládek a majitel) a Simon (manažer) vypráví hostům o historii piva jakožto moku a RedOaku. součstí je čtyřchodové menu, které je servírované s hodícími se pivy. Tahle legrace trvá od půl páte do zhruba půl osmé. Od půl osmé je restaurace opět otevřena pro příchozí hosty.



Tohle je Steph. Je z  Melbourne. je hrozně fajn, ale jako spolupracovnice je na pěst. Než ona dojde do kuchyně, já se do ní vracím podruhé. Tenhle problém s ní máme úplně všichni...



Čepuju pivečko. Nejlepší "bitter" na světě. Letos vyhrál zlatou medajli na World Beer Awards.



Ava je kanaďanka. Je to naprostej magor a proto jí máme všichni rádi. Taky proto, že pořádně maká :-)





Patrick a Chris. Patrick zrovna leští příbory. Jedna z našich "nejoblíbenějších" činností.



Bléééé... :-)) Všechny příbory jsou nejdřív umyty pořádně v myčce a my je pak musíme na konci směny ponořit do horké vody s octem nebo ethanolem a přeleštit.



Prostory restaurace z půlky...



...celá restaurace.



Část s barem. Když projdete tím prvním obloukem v levo, dostanete se do restaurace.



Chris, já a Patrick. Za námi visí různá světová ocenění piv z RedOaku.



Tenhle čas máme nejraději. Pod mašinou na kafe máme v krabičkách nafasované brownies. To jsou takové malé buchtičky z čokolády a oříšků, které servírujeme zdarma ke každé kávě. Jelikož někdy zpravidla pracujeme pět hodin a více bez přestávky, máme hlad. Proto baštíme tyhle buchtičky, abysme úplně nezbláznili hlady. Říkáme tomu "brownie time".

čtvrtek 24. září 2009

23.9. - Písečná bouře v Sydney

Tak to jsem se vám takhle ráno v pět probudila, jen tak juknu přes rolety a rudá záře! Konec světa! ba ne, tak pesimistická jsem nebyla, ale hned jsem se šla kouknout pořádně k oknu. Trošku to vypadalo jako do ma v čechách v zimě, když napadne sníh a světlo města se v něm odráží, jen to bylo mnohem intenzivnější. Okamžitě jsem začala tahat foťák a to probudilo Dana. Hned z kraje jsem dostala vynadáno, že jsem ho nevzbudila, ale pak hned zavelel, že musíme na pláž, že je třeba to prozkoumat z blízka.

Pohled od nás z balkónu. Můžete vidět i jemné prachové částečky, jak se od nich odrazilo světlo blesku.



Fotka na jiný režim, ale ta barva byla ve skutečnosti víc červená.



Pohled Hall street směrem k oceánu. Z tohoto místa je za normální viditenosti vidět oceán. Tam dole mezi stromy.



Hodně přiblížený pohled na Bondi Pavillion.



Bondi Icebergs je ta budova vzadu v pravé části fotky.



Kačenka a za ní Bondi Pavillion.



Pak jsme šli zase spát, ale prach se držel ve městě až do odpoledne. Do práce jsem šla na jedenáctou ráno. Jindy plné ulice zely prázdnotou. Aut taky moc nejezdilo, semtam se přehnal poslíček na kole s lékařskou rouškou. Chodníky i silnice byly pokryté vrstvičkou jemného oranžového psku, který byl hnán větrem několik tisíc kilometrů. Takovouhle podívalnou v Sydney nepamatují posledních asi 80let. A prach se nedostal jen do Sydney, ale i do dalších měst na východě. Prachový mrak bylo možné dokonce pozorovat z družice. Odpoledne se vše ustálilo, zase začalo být vidět nebe...

pondělí 21. září 2009

20.9. - malajské a české speciality u Azzy a Grega

Další neděle a další párty. Tentokráte kulinářská. Azza vařila singapurskou (malajskou) kuchyni a já českou. Moje volba padla na svíčkovou. Přípravě jsem věnovala opravdu pořádný kus svého času. Projížděla jsem recepty na internetu, ale nakonec jsem stejně jela podle receptu od maminky. Ráda bych všechny upozornila, že svíčkovou jsem vařila poprvé v životě!

Suroviny byly nakoupeny, chlapi si užívali pivečko a my holky jsme byly zalezlé v kuchyni.



Koupila jsem nějaké maso. Český pojem řez ze svíčkové má totiž v angličtině několik možných výrazů a ani jeden jsem v obchodě nepotkala. Tak jsem se řídila intuitivně. Vzpomínala jsem, jak asi vypadá ten flák masa, co mamka přinese domů a podle toho jsem vybírala. Po rozbalení plastového obalu jsem byla se svým výběrem více než spokojená. Dokonce se mi podařilo sehnat i špek, což by taky stálo za metál! Všude mají na jemno nakrájenou anglickou slaninu, ale pořádnej tlustej špek nikde. Až řezník v obchodu David Jones (prodávají všechno od oblečení, přes boty, potraviny, parfémy, zavazadla, knihy, až po já nevim co...) mi pomohl. Nevěděla jsem totiž ani jak se řekne špek anglicky. Zabral nicméně na českou verzi a odkázal mě na "speck" u vedlejšího pultu. Masíčko jsem teda kudlou nařezávala a malíčkem do něj zavrtávala slaninku. Pak jsme nakrájeli zeleninku, maso orestovali, všechno šoupli do jednoho hrnce a nechali péct v troubě.



V mezičase jsme s Danem nakoupili smetanu ke šlehání a dokonce se nám podařilo získat i brusinkový kompot!

Jo a Azza v kuchyni.



Azza servírovala svůj pokrm jako první. Dan, Jo a Justin.



Omáčka byla sice trošku hnědší a ne svítivě oranžová, na chuť to však nemělo žádný vliv!



Dokonce jsem i udělala houskové knedlíky. Použila jsem na ně samokypřící mouku a ostatní běžně dostupné přísady, uplácala knedle a dala do vařící vody, kde pěkně nabyly na objemu.

Ke konci ovšem nastal problém se šlehačkou. Greg a Azza totiž nemají doma mixér. Dan se proto nabídl, že vidličkou tu smetanu vyšlehá. Nikdo jsme mu nevěřili a dokonce se mu někteří vysmívali, ale jemu se to podařilo!!!



Svíčková byla úžasná, ani jsem jí nestihla vyfotit, jak se po ní zakouřilo! Všichni si moc pochvalovali šlehačku a brusinky. Bez nich by to prý nebylo ono.

Tady Kaša a Azza před prázdnými talíři.



Jo a Justin.



A chlapci nakonec umyli nádobí.


Google Website Translator Gadget