...9.9.2008. Ráno jsme zjistili, do jakých tříd nás dali. Můj údiv, nebyl nijak hraný... Zařadili mě totiž do skupiny ADVANCED, říkala jsem si, že někde udělali chybu, ale byla jsem ujištěna, že je to v pořádku. Našla jsem si třídu, vlezla do ní, usadila se a čekala na učitele. Ten náš (na pondělí a úterý) se jmenuje Simon. Nechal nás se všechny představit a chtěl po nás, abysme si zapamatovali jména všech spolužáků. Do konce první hodiny jsem uměla úplně všechny. Tááákže: Guillermo (Španělsko), Elisa (Itálie), Carlijn a Nancy (Holandsko), Nikolaj (Bulharsko), Sara a Romy (Německo), Simone (Švýcarsko), Benny a Jonathan (Holandsko), Michael (Německo), Aleš (ČR), Kristýna (Slovensko), Daniel (Holandsko), Carolin (Lichtenštejnsko), Diogo (Brazílie). Celkem 17 lidí.
no a dál...
...dál začal normální školní den... Prostě jsme se začali učit. Tématem prvního týdne byl Úspěch...
Po škole jsem vysedávala na internetu, hledala bydlení a večer chodila na prohlídky... Každý den jsem přišla domů až po osmé hodině...
Jinak cesta do školy trvala zhruba 30-50 minut. Nejdřív jsem jela busem, pak jedním vlakem (metrem) a druhým vlakem. Musela jsem dvakrát přestupovat. Jinak to něšlo. No a v závislosti na pravidelnosti autobusové dopravy, která je tu spíš nepravidelná než pravidelná, jsem pak chytla další spoje. Někdy nejel autobus třeba víc jak 10 minut, ačkoliv za ten časový úsek tam měly přistát minimáně dva... Ale na to si člověk časem zvykne...
neděle 21. září 2008
První školní den
... bylo pondělí 8.září. V agentuře nás postrašili, že v den nově příchozích studentů panuje na školách chaos a nikdo nic neví. Proto jsme se vypravili na SELC (Sydney English Language Centre) s dostatečně dlouhým předstihem a u dveří výtahu nás uvítal nápis - Nově příchozí studenti mají v přízemí kávu zdarma. Jelikož mi káva nechutná, neviděla jsem nutnost se na toto místo dostavit. Ještě chvíli jsme nad nabídkou dumali, až nás odchytil jeden z učitelů (Rammy). Když nám sdělil, že se nepodává jen káva, ale taky kapučíno nebo čokoláda, následovali jsme ho do zalidněné místnosti, kde oči vystrašených studentů těkaly z jedné strany na druhou. Nás, co jsme odpovídali na zvídavé otázky učitelů, se učitelé snažili uvést do družného hovoru s jinými studenty dostatečně ovládajícími anglický jazyk. Mluvila jsem s klukem z Jižní Koreje (jméno si nepamatuju, ale byl příjemný). Ostatní mluvili svým jazykem se svými krajany. To se týkalo především asiatů a brazilců. Po vysrkání a vypití (záleží na zemi původu) nápojů, začali si nás odvádět po skupinkách do tříd, kde jsme psali testy. Čekala jsem záludnosti gramatického charakteru, ty se ale nekonaly. Ze dvou poslechů jsme doplňovali chybějící slova, pak následovalo čtení textu s odpovídáním na otázky k textu se vztahující a doplňování slov do textu (zjištění slovní zásoby jedince). Mezitím si nás ještě jednoho po druhém brali ven, kde zjišťovali, jak jsme na tom s mluvením. Otázky typu - kdy jsi přijela, jak dlouho tu budeš, jak se ti tu líbí apod. - nebyly rovněž nijak záludné a tak jsem vyfasovala 25 bodů ze 30 možných. Řekla bych spíš, že zjišťovali, jak rozumíme normálnímu mluvenému slovu. No a pak... pak jsme šli domů...
...asi...
...asi...
středa 17. září 2008
První BBQ (barbecue)
Těch prvních pár dní si už přesně nepamatuju. Ovšem co si opravdu pamatuju, je to, že ve čtvrtek večer (5.9. – den kdy jsme přiletěli) začalo pršet a pršelo skoro tři dni. Ještě že jsem si doma koupila ten malý deštník za 180 Kč. Byla to dobrá koupě!
V sobotu nás Michal vzal na grilovačku… měli jsme jít na Bronte beach…Pršelo…no pršelo… Jak říká děda ve filmu Na samotě u lesa…chčije a chčije… jo…to je nejvýstižnější. Nastala tedy změna plánu a grilovačka se uskutečnila u Honzy a Hanky, kteří bydlí na Bronte (část Sydney, u pobřeží).
Opékali jsme u nich na balkoně. Bydlí v takovém malém studiu, akorát pro dva a nás se tam nakonec sešlo 11! Bylo to úžasné, protože přišli i Ondra s Andrejkou, jejichž blog jsem si přečetla jako vůbec první. Pak ještě dorazila Vanda s Petrem a Čendou.
Od okna: Ondra, Čenda, Vanda a Petr.
Od předu: Hanka, Petrova hlava, Tomáš a Soňa.
Z leva: Soňa, Andrejka, Hanča a Honzík.
Jedli jsme a pili, hodně jsme se veselili…červené víno s kolou nám pěkně lezlo do hlavinek… Dostalo se i na tanec…
Jak vidíte, tak v různém podání... (tady Honzík s Míšou)...že jim to ale sluší:-)
Bylo to velmi příjemné a kolem jedenácté jsme, mírně navátí, šli na metro a jeli domů. Nutno podotknout, že stále pršelo…
V sobotu nás Michal vzal na grilovačku… měli jsme jít na Bronte beach…Pršelo…no pršelo… Jak říká děda ve filmu Na samotě u lesa…chčije a chčije… jo…to je nejvýstižnější. Nastala tedy změna plánu a grilovačka se uskutečnila u Honzy a Hanky, kteří bydlí na Bronte (část Sydney, u pobřeží).
Opékali jsme u nich na balkoně. Bydlí v takovém malém studiu, akorát pro dva a nás se tam nakonec sešlo 11! Bylo to úžasné, protože přišli i Ondra s Andrejkou, jejichž blog jsem si přečetla jako vůbec první. Pak ještě dorazila Vanda s Petrem a Čendou.
Od okna: Ondra, Čenda, Vanda a Petr.
Od předu: Hanka, Petrova hlava, Tomáš a Soňa.
Z leva: Soňa, Andrejka, Hanča a Honzík.
Jedli jsme a pili, hodně jsme se veselili…červené víno s kolou nám pěkně lezlo do hlavinek… Dostalo se i na tanec…
Jak vidíte, tak v různém podání... (tady Honzík s Míšou)...že jim to ale sluší:-)
Bylo to velmi příjemné a kolem jedenácté jsme, mírně navátí, šli na metro a jeli domů. Nutno podotknout, že stále pršelo…
Ubytování
…to je kapitola sama pro sebe. Jak jsem se zmiňovala v prvním příspěvku odsud, nemáme internet. S Davidem jsme se odteď nedohodli a nemyslím si, že by se s ním vůbec někdo o internetu mohl dohodnout. On sám má soukromý přístup a osud/zájem nás ostatních ho nijak netankuje.
Ale k mému nynějšímu ubytování… Bydlíme v pěkném domě v severním Sydney. Je to starý dům, který prošel základní rekonstrukcí. Uvnitř je opravdu pěkný. Takový trochu viktoriánský styl…jako třeba sloupy v chodbě, krb v každém pokoji, celkem vysoké stropy s ozdobnými kryty větrání… jen takové maličkosti… Jinak tam je dohromady 8 místností, z nichž 6 můžu považovat za ložnice. Zbylé dvě místnosti jsou průchozí. Pak máme jednu kuchyň a dvě koupelny. Jedna ve stejném patře jako pokoje a do druhé se musí po schodech dolů, je tam taky místnost na praní, další na uskladnění věcí a pak je tam vchod na zahradu. Zahradu máme takovou menší, ale párty pro 25-30 lidí by se tam udělat dala.
Největší chybou celého domu je to, že v něm není žádný nábytek. Teda je, ale jen v pokoji u Davida, který tam má skříně, police, gauč a stolek. V mém pokoji je jen postel a křeslo, chudák Filip spí na nafukovací matraci na zemi. Včera nám tam přibyla komoda se šuplíky, ze kterých se David ani neobtěžoval vyklidit bordel, jako plechovky od barev, ředidla nebo rozbité vitráže. V pokoji holek je jen rozkládací gauč, druhé křeslo a nafukovací matrace. Petr má v ložnici normální postel a v sobotu si koupil i skříň. V dalším pokoji je na zemi normální matrace. A to je z nábytku v tomto domě vše. Když chceme jíst, musíme jíst ve stoje nebo na posteli. Nemáme totiž ani jídelní stůl s židlemi… Koupelny udržujeme v čistotě. Do té spodní se chodím sprchovat jenom já ostatní používají tu horní.
Kdyby tomu věnoval David trochu času, určitě by to tam bylo hezký. A samozřejmě by tam musel zařídit připojení na internet!!! Jenže dům patří jeho šéfovi a on se jen stará, aby tam někdo bydlel a šéf z toho měl nějaký prachy. Bůh ví, jestli nás všechny přiznal, nebo si nechal nějaké peníze pro sebe… nevím… jsou to čisté spekulace…
Jinak abyste to pochopili… Byla jsem původně v celém pokoji sama. Minulý čtvrtek přijel Filip (je z Prahy +-21let) a bydlí se mnou v pokoji. Naštěstí je stejná nátura jako já, tak spolu skvěle vycházíme :-) Taky chce odtamtud zdrhnout co nejrychleji… stejně jako holky-Martina a Petra… Ty přijely minulou středu a v sobotu se stěhují do města. Jsou to obě inženýrky chemičky a je s nima sranda :-)
Ale k mému nynějšímu ubytování… Bydlíme v pěkném domě v severním Sydney. Je to starý dům, který prošel základní rekonstrukcí. Uvnitř je opravdu pěkný. Takový trochu viktoriánský styl…jako třeba sloupy v chodbě, krb v každém pokoji, celkem vysoké stropy s ozdobnými kryty větrání… jen takové maličkosti… Jinak tam je dohromady 8 místností, z nichž 6 můžu považovat za ložnice. Zbylé dvě místnosti jsou průchozí. Pak máme jednu kuchyň a dvě koupelny. Jedna ve stejném patře jako pokoje a do druhé se musí po schodech dolů, je tam taky místnost na praní, další na uskladnění věcí a pak je tam vchod na zahradu. Zahradu máme takovou menší, ale párty pro 25-30 lidí by se tam udělat dala.
Největší chybou celého domu je to, že v něm není žádný nábytek. Teda je, ale jen v pokoji u Davida, který tam má skříně, police, gauč a stolek. V mém pokoji je jen postel a křeslo, chudák Filip spí na nafukovací matraci na zemi. Včera nám tam přibyla komoda se šuplíky, ze kterých se David ani neobtěžoval vyklidit bordel, jako plechovky od barev, ředidla nebo rozbité vitráže. V pokoji holek je jen rozkládací gauč, druhé křeslo a nafukovací matrace. Petr má v ložnici normální postel a v sobotu si koupil i skříň. V dalším pokoji je na zemi normální matrace. A to je z nábytku v tomto domě vše. Když chceme jíst, musíme jíst ve stoje nebo na posteli. Nemáme totiž ani jídelní stůl s židlemi… Koupelny udržujeme v čistotě. Do té spodní se chodím sprchovat jenom já ostatní používají tu horní.
Kdyby tomu věnoval David trochu času, určitě by to tam bylo hezký. A samozřejmě by tam musel zařídit připojení na internet!!! Jenže dům patří jeho šéfovi a on se jen stará, aby tam někdo bydlel a šéf z toho měl nějaký prachy. Bůh ví, jestli nás všechny přiznal, nebo si nechal nějaké peníze pro sebe… nevím… jsou to čisté spekulace…
Jinak abyste to pochopili… Byla jsem původně v celém pokoji sama. Minulý čtvrtek přijel Filip (je z Prahy +-21let) a bydlí se mnou v pokoji. Naštěstí je stejná nátura jako já, tak spolu skvěle vycházíme :-) Taky chce odtamtud zdrhnout co nejrychleji… stejně jako holky-Martina a Petra… Ty přijely minulou středu a v sobotu se stěhují do města. Jsou to obě inženýrky chemičky a je s nima sranda :-)
úterý 16. září 2008
Omlouvam se....
Omlouvam se vsem ... rodine, kamaradum, znamym i neznamym...
Dlouuuuuuho jsem tu nebyla... A duvod???
Potrebovala jsem si najit bydleni. Vsechen cas, ktery jsem mela, venovala jsem surfovani po internetovych servrech a hledani noveho domova. Vzdy po skole 15-17 a i o pauze na obed 12:30-13:30 jsem sedela ve skole v preplnene pocitacove mistnosti a klikala a klikala a psala poznamky s telefonnimi cisly, na ktera jsem po skole dalsi pulhodinu volala a sjednavala schuzky. Zdalo se to byt jako nekonecny proces, ze mi neni vubec prano a ze me "ten nahore" nema vubec rad. Ale dilo bylo vcera dokonano a tak se budu v nedeli stehovat :-)
Cely proces popisu pozdeji, protoze vystaci na samostatny clanek.
Nebudete samozrejme ochuzeni ani o dalsi zazitky, o ktere jsem byla v prubehu "klavesnicoveho klidu" (ze jsem sem nic nepsala, pozn.red.)obohacena.
Jsem moc rada, ze dnes nemusim po vyucovani hledat ubytko, ale zemuzu psat blog... Jen ta klavesnice me stve, protoze je usporadana uplne jinak. Nejsou tu hacky a carky, ale predevsim jsou prohozeny klavesnice Y a Z a tak se porad musim vracet a opravovat text. Proto pujdu domu a napisu vsechny clanky na notebooku a zitra je sem z flashky stahnu :-)
Vsechny vas moc zdravim a tem co mam nejradsi (rodina a kamaradi) posilam hubana :-*
Dlouuuuuuho jsem tu nebyla... A duvod???
Potrebovala jsem si najit bydleni. Vsechen cas, ktery jsem mela, venovala jsem surfovani po internetovych servrech a hledani noveho domova. Vzdy po skole 15-17 a i o pauze na obed 12:30-13:30 jsem sedela ve skole v preplnene pocitacove mistnosti a klikala a klikala a psala poznamky s telefonnimi cisly, na ktera jsem po skole dalsi pulhodinu volala a sjednavala schuzky. Zdalo se to byt jako nekonecny proces, ze mi neni vubec prano a ze me "ten nahore" nema vubec rad. Ale dilo bylo vcera dokonano a tak se budu v nedeli stehovat :-)
Cely proces popisu pozdeji, protoze vystaci na samostatny clanek.
Nebudete samozrejme ochuzeni ani o dalsi zazitky, o ktere jsem byla v prubehu "klavesnicoveho klidu" (ze jsem sem nic nepsala, pozn.red.)obohacena.
Jsem moc rada, ze dnes nemusim po vyucovani hledat ubytko, ale zemuzu psat blog... Jen ta klavesnice me stve, protoze je usporadana uplne jinak. Nejsou tu hacky a carky, ale predevsim jsou prohozeny klavesnice Y a Z a tak se porad musim vracet a opravovat text. Proto pujdu domu a napisu vsechny clanky na notebooku a zitra je sem z flashky stahnu :-)
Vsechny vas moc zdravim a tem co mam nejradsi (rodina a kamaradi) posilam hubana :-*
pátek 5. září 2008
Prvni pozdrav z Australie :-)
Ahooooj fsici...
Sedim prave v kancelari Australia Expert. Jsou 4 hodiny odpoledne ...
A jaka ze byla cesta? Umorna a zaroven tezce v pohode. Po srdcerzvnem louceni v Praze Ruzyni nasledoval dvouhodinovy let do Londyna. Krasne a pohodlne letadlo se 3 letuskama, 3 letusakama a vybornym sendvicem. Priletela jsem na terminal 5, ackoliv to mel byt terminal 1. Nejhorsi bylo, ze terminal 5 neni vubec zakreslen na mape letiste, kterou jsem dostala. Tak jsem zcala uz v letadle silet, ze nestihnu let do Hong Kongu... Ale cesta byla od letadla vyborne znacena, nasedla jsem do busu, ktery me vyhodil presne tam, kam jsem mela dojet. Pohroma byla zazehnana :-) Pri kontrole jsem si musela sundavat i boty, ale rizek s chlebem a kyselou okurkou stejne nenasli ;-) Do Hong Kongu jsme leteli letadlem vetsim. Melo 3 rady sedacek. Na letisti jsem si nechala zmenit sedadlo, abych byla u okynka. Sedela jsem ve druhe rade na kridle (posledni volne misto u okna), ale videla jsem. Mista bylo pramalo... tatka s Ladou bz se urcite nevesli ani si jen sednout ... tak jsem se nasoukala do pohodlne sedacky a sledovala monitorek zabudovany v operce sedadla predemnou. Byla jsem strasne unavena. Ani si nepamatuju, ze jsme vzlitli. Posledni co vim, je rolovani poo draze a kdyz jsem se probrala, byli jsme uz nahore. Ruzne jsem pospavala...Po veceri, ktera byla nekde kolem pulnoci, jsem usnula nadobro a probudila se az o skoro sedm hodin pozdeji. Presne na snidani. Pak jsem zase na dve hodiny usnula. Mimochodem jidlo bylo vyborne. K veceri jsem si vybrala testoviny s rajcatovou omackou a houbami, k snidani byla bulka, maslo, marmelada, boruvkovy jogurt, caj a dzusy. Mohla jsem si dat i omeletu, ale to jsem nevedela. I tak to ale bohate stacilo. Do Hong Kongu jsme prileteli o 20 minut drive. U vylezu stali letusky s napisy nasledujicich letu, aby nas o nich mohly informovat. Tam jsem narazila na cesku Marketu, ktera me oslovila. Mela nikotinovy abstak - v letadle se totiz nesmi kourit (to bys asi Tanicko 12 hodin nevydrzela, tak koukej prestat, at za mnou muzes prijet ;-) ) , tak jsem s ni sla do kurarny a tam jsme si povidali. Tom se Sonou mi napsali, ze je z letadla vzhnali rovnou do odletove haly a nemuzou mi prijit naproti. Ze prz na me cekaji naproti jeydicim schodum nahoru. Jenze letiste je tam obrovske a jezdicich schodu mnoho. Hledali jsme se dlouho, ale nakonec jsme se po trictvrte hodine (od doby co jsme pristali) nasli. Udelali jsme si na pohodlnych sedackach cesky koutek. Snedla jsem si konecne mamincin rizek, ktery se mi podarilo propasovat az tam. Na chvili k nam zavitala jeste jedna slecna jedouci do Brisbane. Celou dobu jsme prokecali. Jako prvni nas opustila nemluvna slecna jedouci do Brisbane, pak pul hodinku pred nami odesla i Marketa, ktera jela do Cairns za kamaradem a do skoly. Skoda ze nejala s nami, byla moc fajn ;-) No a my taky nastoupili do letadla. Mista v nem bylo sice vic, ale sedacky byly silne nepohodlne... :-( I kdyz jsem sedela na dvojsedacce u okynka sama (sedadlo jsem si zmenila v HK), nemohla jsem se tam vubec srovnat. Unula jsem jen na hodinu a pul, jinak jsem koukala na filmy. K veceri jsem si dala testoviny s omackou a nejakou zeleninou, jejiz jmeno jsem prave zapomela. Byla to mnamka. K snidani jsem si konecne dala tu omeletu. Byla moc dobra... K tomu croissant, marmeladu, maslo, jahodovy jogurt a caj s dzusem. V Sydney jsme pristali na cas. U kontroly se me pani ptala, co budu studovat a kdyz jsem ji to povypravela, rekla, ze umim dobre anglicky, coz me moc potesilo. Pak jsme vyzvedli kufry. Dosly v poradku, cely, nerozbity... Kolem nas chodili cviceni biglove a ocmuchavali nas. Nic nenasli :-) Panovi u kontroly jsme se priznali, ze vezeme leky a cokoladu a pustil nas dal...to znamena uplne nas vpustil do zeme. Nasli jsme taxi a nechali se dovezt az pred dum. Privital nas David, ubytovali jsme se a vysli na vylet do mesta. Po hodince pesi chuze jsme byli v centru. Sli jsme pres Harbour bridge a videli i operu. Mimochodem je tu desna klada!!! Dekuju ti Tanicko, ze jsi me donutila nevyndat doma mikinu a dziny a mamince za fleeceku. Na Harbour bridge desne foukalu. Byla jsem zmrzla jak soboli ho... Zasli jsme na jidlo, zalozili jsme ucet v bance a sli si koupit jidlo na snidani. Taky jsme koupili tydenni jizdenku. Zkratka spousta vydaju a slunce nikdeeee. Koupili jsme i vino a vecer posedeli s Davidem a slovakem Petrem. Ten vcerejsi den rozepisu priste. Dneska jsme ve dve vyrazili do mesta. Ted jsme v agenture, pisem maily a ja blog. Dole koupime australske simky a jeste pojedeme na Bondi Junction, podivat se, kde mame skolu a do blizkeho obchodaku nakoupit periny a redukce.
Fotky dodam brzo, snad se dohodnem s Davidem na internetu, abysme ho nemuseli kupovat...
Mam vas vsecky rada :-)
Sedim prave v kancelari Australia Expert. Jsou 4 hodiny odpoledne ...
A jaka ze byla cesta? Umorna a zaroven tezce v pohode. Po srdcerzvnem louceni v Praze Ruzyni nasledoval dvouhodinovy let do Londyna. Krasne a pohodlne letadlo se 3 letuskama, 3 letusakama a vybornym sendvicem. Priletela jsem na terminal 5, ackoliv to mel byt terminal 1. Nejhorsi bylo, ze terminal 5 neni vubec zakreslen na mape letiste, kterou jsem dostala. Tak jsem zcala uz v letadle silet, ze nestihnu let do Hong Kongu... Ale cesta byla od letadla vyborne znacena, nasedla jsem do busu, ktery me vyhodil presne tam, kam jsem mela dojet. Pohroma byla zazehnana :-) Pri kontrole jsem si musela sundavat i boty, ale rizek s chlebem a kyselou okurkou stejne nenasli ;-) Do Hong Kongu jsme leteli letadlem vetsim. Melo 3 rady sedacek. Na letisti jsem si nechala zmenit sedadlo, abych byla u okynka. Sedela jsem ve druhe rade na kridle (posledni volne misto u okna), ale videla jsem. Mista bylo pramalo... tatka s Ladou bz se urcite nevesli ani si jen sednout ... tak jsem se nasoukala do pohodlne sedacky a sledovala monitorek zabudovany v operce sedadla predemnou. Byla jsem strasne unavena. Ani si nepamatuju, ze jsme vzlitli. Posledni co vim, je rolovani poo draze a kdyz jsem se probrala, byli jsme uz nahore. Ruzne jsem pospavala...Po veceri, ktera byla nekde kolem pulnoci, jsem usnula nadobro a probudila se az o skoro sedm hodin pozdeji. Presne na snidani. Pak jsem zase na dve hodiny usnula. Mimochodem jidlo bylo vyborne. K veceri jsem si vybrala testoviny s rajcatovou omackou a houbami, k snidani byla bulka, maslo, marmelada, boruvkovy jogurt, caj a dzusy. Mohla jsem si dat i omeletu, ale to jsem nevedela. I tak to ale bohate stacilo. Do Hong Kongu jsme prileteli o 20 minut drive. U vylezu stali letusky s napisy nasledujicich letu, aby nas o nich mohly informovat. Tam jsem narazila na cesku Marketu, ktera me oslovila. Mela nikotinovy abstak - v letadle se totiz nesmi kourit (to bys asi Tanicko 12 hodin nevydrzela, tak koukej prestat, at za mnou muzes prijet ;-) ) , tak jsem s ni sla do kurarny a tam jsme si povidali. Tom se Sonou mi napsali, ze je z letadla vzhnali rovnou do odletove haly a nemuzou mi prijit naproti. Ze prz na me cekaji naproti jeydicim schodum nahoru. Jenze letiste je tam obrovske a jezdicich schodu mnoho. Hledali jsme se dlouho, ale nakonec jsme se po trictvrte hodine (od doby co jsme pristali) nasli. Udelali jsme si na pohodlnych sedackach cesky koutek. Snedla jsem si konecne mamincin rizek, ktery se mi podarilo propasovat az tam. Na chvili k nam zavitala jeste jedna slecna jedouci do Brisbane. Celou dobu jsme prokecali. Jako prvni nas opustila nemluvna slecna jedouci do Brisbane, pak pul hodinku pred nami odesla i Marketa, ktera jela do Cairns za kamaradem a do skoly. Skoda ze nejala s nami, byla moc fajn ;-) No a my taky nastoupili do letadla. Mista v nem bylo sice vic, ale sedacky byly silne nepohodlne... :-( I kdyz jsem sedela na dvojsedacce u okynka sama (sedadlo jsem si zmenila v HK), nemohla jsem se tam vubec srovnat. Unula jsem jen na hodinu a pul, jinak jsem koukala na filmy. K veceri jsem si dala testoviny s omackou a nejakou zeleninou, jejiz jmeno jsem prave zapomela. Byla to mnamka. K snidani jsem si konecne dala tu omeletu. Byla moc dobra... K tomu croissant, marmeladu, maslo, jahodovy jogurt a caj s dzusem. V Sydney jsme pristali na cas. U kontroly se me pani ptala, co budu studovat a kdyz jsem ji to povypravela, rekla, ze umim dobre anglicky, coz me moc potesilo. Pak jsme vyzvedli kufry. Dosly v poradku, cely, nerozbity... Kolem nas chodili cviceni biglove a ocmuchavali nas. Nic nenasli :-) Panovi u kontroly jsme se priznali, ze vezeme leky a cokoladu a pustil nas dal...to znamena uplne nas vpustil do zeme. Nasli jsme taxi a nechali se dovezt az pred dum. Privital nas David, ubytovali jsme se a vysli na vylet do mesta. Po hodince pesi chuze jsme byli v centru. Sli jsme pres Harbour bridge a videli i operu. Mimochodem je tu desna klada!!! Dekuju ti Tanicko, ze jsi me donutila nevyndat doma mikinu a dziny a mamince za fleeceku. Na Harbour bridge desne foukalu. Byla jsem zmrzla jak soboli ho... Zasli jsme na jidlo, zalozili jsme ucet v bance a sli si koupit jidlo na snidani. Taky jsme koupili tydenni jizdenku. Zkratka spousta vydaju a slunce nikdeeee. Koupili jsme i vino a vecer posedeli s Davidem a slovakem Petrem. Ten vcerejsi den rozepisu priste. Dneska jsme ve dve vyrazili do mesta. Ted jsme v agenture, pisem maily a ja blog. Dole koupime australske simky a jeste pojedeme na Bondi Junction, podivat se, kde mame skolu a do blizkeho obchodaku nakoupit periny a redukce.
Fotky dodam brzo, snad se dohodnem s Davidem na internetu, abysme ho nemuseli kupovat...
Mam vas vsecky rada :-)
čtvrtek 7. srpna 2008
Červenec ve znamení blížícího se odjezdu …
Je to hrozný… Jak se ten čas od ukončení školy pořád vlekl, tak se musím přiznat, že od začátku července letí mílovými kroky. Jednou jsem si spočítala, kolik dní mi zbývá do odletu a výsledné číslo mě úplně uzemnilo…
18. června pak přišlo vízum. Takový oranžovo-žlutý papírek nalepený do pasu…Pozlacený by to za ty prachy měl bejt! Ale můžu bejt ráda, že mi ho dali a dokonce mi dali platnost do 7.října příštího roku, tedy 2 měsíce po ukončení školy. Aspoň budu moct ještě chvíli vydělávat a pak všechny ty penízky procestovat :-)
A co jsem ještě prováděla??? Měla jsem velkou bojovku a vyměňovala český korunky za australský doláče. Tady v Litoměřicích jaksi směnárna není vůbec, tak jsem musela do Prahy. V tamních směnárnách mají totiž mnohem výhodnější kurz než v bankách. Byla jsem tam v týdnu, kdy česká koruna lámala rekordy vůči USD i EUR. V pondělí, kdy jsem si jela pro foťák, byl kurz vůči AUD 14,09. Říkali jsme si, že to ještě půjde dolů, že není kam spěchat. Jenže v úterý zasáhl guvernér ČNB a kurzy začali šplhat nahoru. Než jsem se do Prahy ve čtvrtek vrátila, byl kurz na úrovni 14,49 a já, potřebujíc 2000AUD, prodělala jsem na kurzových změnách během tří dnů 800 Kč. Nicméně je to pořád o dalších min 800Kč méně, než kdybych to vyměňovala v bance! V konečném důsledku jsem to ještě pořád vychytala ;-)
Dalším znakem tohoto měsíce byl nákup elektroniky. Jak jsem poukázala před chvílí, kupovala jsem si foťák. Po dlouhém hledání jsem se rozhodla pro Canon PowerShot A720IS. Má rozlišení 8MPix a 6x optický zoom. Stál mě necelých pět tisíc a ještě jsem k němu dostala 4GB paměťovou kartu. Výběr počítače byl taky oříšek, se kterým mi trpělivě pomáhal bratránek Marek – tímto mu ještě jednou děkuji :-)! Nakonec to vyhrál MSI a jsem s ním nadmíru spokojená.
18. června pak přišlo vízum. Takový oranžovo-žlutý papírek nalepený do pasu…Pozlacený by to za ty prachy měl bejt! Ale můžu bejt ráda, že mi ho dali a dokonce mi dali platnost do 7.října příštího roku, tedy 2 měsíce po ukončení školy. Aspoň budu moct ještě chvíli vydělávat a pak všechny ty penízky procestovat :-)
A co jsem ještě prováděla??? Měla jsem velkou bojovku a vyměňovala český korunky za australský doláče. Tady v Litoměřicích jaksi směnárna není vůbec, tak jsem musela do Prahy. V tamních směnárnách mají totiž mnohem výhodnější kurz než v bankách. Byla jsem tam v týdnu, kdy česká koruna lámala rekordy vůči USD i EUR. V pondělí, kdy jsem si jela pro foťák, byl kurz vůči AUD 14,09. Říkali jsme si, že to ještě půjde dolů, že není kam spěchat. Jenže v úterý zasáhl guvernér ČNB a kurzy začali šplhat nahoru. Než jsem se do Prahy ve čtvrtek vrátila, byl kurz na úrovni 14,49 a já, potřebujíc 2000AUD, prodělala jsem na kurzových změnách během tří dnů 800 Kč. Nicméně je to pořád o dalších min 800Kč méně, než kdybych to vyměňovala v bance! V konečném důsledku jsem to ještě pořád vychytala ;-)
Dalším znakem tohoto měsíce byl nákup elektroniky. Jak jsem poukázala před chvílí, kupovala jsem si foťák. Po dlouhém hledání jsem se rozhodla pro Canon PowerShot A720IS. Má rozlišení 8MPix a 6x optický zoom. Stál mě necelých pět tisíc a ještě jsem k němu dostala 4GB paměťovou kartu. Výběr počítače byl taky oříšek, se kterým mi trpělivě pomáhal bratránek Marek – tímto mu ještě jednou děkuji :-)! Nakonec to vyhrál MSI a jsem s ním nadmíru spokojená.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)