VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.

COMPLETION IN PROGRESS.

Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...


(-: ...VÍTEJTE... :-)

Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.

Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)

Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz

...

čtvrtek 22. dubna 2010

8.4. -Feejee Experience, Den2.

Tohle je Mango Bay Resort ráno.

Výhled z jídelny...

... a do jídelny.

V těchto chatičkách jsme spali. Když nad tím tak přemýšlím, myslím, že se nás do jedné vešlo víc jak 20. Bylo tam tak 12 paland, tak to vychází na 24...bajlaj voko...


Na programu dne byl jediný bod. Trek deštným pralesem k vodopádu a zakončení jízdou na lodičkách. Všichni jsme měli zabaleno jen to nejnutnější, ale Joe nám řekl, že jediné co s sebou můžeme mít je láhev vody, foťák a repelent. Batohy nejsou povoleny. Chvíli jsme všichni žbrblali, ale během dne jsme pochopili. Z minibusu nás přendali do dodávky ...

...a po čtvrt hodině jízdy po tankodromu nás vyhnali do křovin...


Tohle byl jediný most na naší cestě. Zbytek jsme zdolávali přírodní cestou...

Protože na hlavním ostrově většinu doby pršelo, byla stezka jedna velká bahnitá skluzavka.

Tady jsme se ještě všichni bavili... nádherné výhledy do krajiny, měli jsme cestu, po které se dalo jít...

...byli jsme suchý...

A pak začlo jemně pršet a i cesta se vytratila...

Šli jsme trávou, která byla vyšší než my, žádná stezka v dohledu, jen naši průvodci nám prošlapávali cestu. Boty se nám bořily do bahna , kterého bylo i do půli lítek a brodili jeden potok za druhým.

Někde bylo vody skoro pod zadek.

Naštěstí pršelo jen trochu, tak jsme všichni fotili o 106.

Tady už se rozpršelo trochu víc...Tak tamhle nahoru půjdeme...

... no a tak jsme šli!

Až jsme se dostali k vodopádu. Lilo jak z konve, ale aspoň nás nežrali komáři!

Ta první osoba nahoře v pravo jsem já. A skočila jsem! Asi desetkrát! Nikdy bych to do sebe neřekla...

Zuzka pózuje u vodopádu.

Po doskoku je nejdůležitější najít plavky a uvést je do původního stavu.

Z pochodu od vodopádu žádné fotky nemám. Začala neuvěřitelná průtž mračen. Hotovej tropickej liják... Pokud by se na nás do té doby našlo pár suchých nitek, tak pak už ne. Když jsme se u vodopádů oblíkali zpátky do šortek a triček, museli jsme všechno nejdřív vyždímat, aspoň pro ten pocit...

Ke konci nás čekaly dvě lodičky, které nás odvezly k minibusu.

Plavili jsme se po jakých si kanálech, které se navzájem proplétaly.


Až nás vyvezly na otevřené moře.

Druhá lodička...

Kolem jedné hodiny jsme dorazili do Uprising Beach Resort. Nádherného resortu s úžasnými zaměstnanci a krásnými zahradami. Tady nám vysvětlovali a ukazovali různost použití tradičních materiálů-banánových listů.

Já pečlivě naslouchala...

Pak holky navlíkly do tradičních šatů a udělali jsme si group photo.

A po dopoledním výkonu následovala zasloužená odměna. Za pakatel 35 fijijských dolarů jsme si dopřály hodinovou masáž celého těla. Nejprve přípravy a pak jen relax. Kdyby jedna z těch masérek permanentně nekrkala, mohl být náš prožitek ještě o něco lepší...

Po masáži následoval další relax, poslání mailů domů, véča a poslední foto. Tady se od nás někteří oddělili a jiní přibyli...



1 komentář:

  1. Hi Kaci,kde jses? Uz dlouho jsi nic nenapsala, nesezral Te krokodyl?


    LID

    OdpovědětVymazat

Google Website Translator Gadget