A pár dní na to (6.4.) jsme se se Zuzkou (slovenkou) vydaly na Fiji. Souostroví na východ od Austrálie. Let trval asi 4 hodinky a my vystoupily do pravého tropického podnebí u města Nadi, které je na západě největšího ostrova Viti Levu.
Ubytování jsme měly zajištěné v jednom z hostelů. K večeru se k nám do pokoje nastěhovaly 3 devatenáctileté britky, které, jak jsme později zjistly, jely s námi na čtyřdenní výlet kolem Viti Levu. Ráno nás nabral minibus, vyzvedli jsme další účastníky zájezdu (krom jednoho kluka to byl babinec) a vydali se do Nadi. Okoukly jsme rychle místní trhy...
... nakoupily sárongy (velké kusy látky, které se omotají kolem boků a slouží jako sukně, nosí je tu chlapy i ženský) a hurá za dobrodružstvím. Pár záběrů ubíhající krajiny z autobusu.
Ačkoliv počasí nevypadalo zrovna dobře, v momentech kdy bylo třeba, se udělalo hezky. První zastávka byla Natadola Beach. Má to být jedna z nejkrásnějších pláží na Fiji. Já ani ostatní jsme takový dojem nezískali... Pláž byla uzoučká, spousta vyplavených rostliných zbytků i nějakých těch plastikových nesmyslů... Na pláži bylo možné zajezdit si na koni. hrozně jsem to chtěla zkusit, ale náš průvodce říkal, že v místě, kde budeme přespávat, je pro nás ježdění na koni zdarma. Bohužel nám debil neřekl, že to platí pouze za předpokladu, že zůstaneme v daném rezortu extra noci navíc. Tak jsem si nezajezdila vůbec... :-(((
Tohle je jediný pěti hvězdičkový hotel na Fiji. Je na té samé pláži a kolem něj nic není... No nevím, jestli bych chtěla trávit týden v hotelu uprostřed ničeho...
Zatímco jsme se opékali na slunci, které ukázalo svou tropickou sílu, nám řidič Willi a průvodce Joe udělali obídek.
Přišel za námi i pejsek z místní vesnice, tak jsem se s ním bratrsky podělila.
Moc se nepovedla. Ano, vím, že mám to moře z kopce...
Po obědě následovala návštěva místní vesnice. Jeli jsme po takové lepší polňačce a občas museli čekat na krávy, až se uráčí jít na stranu.
V každé vesnici je potřeba mít zahalená ramena a kolena. Květina za levým uchem znamená, že jste nezadaní, za pravým, že už někoho máte.
Společné foto před náčelníkovým domem. Náčelník tam už nebydlí. Má svůj vlastní dům. Taky nám ukazovali, kde sekali hlavy zajatcům. To jsem zapoměla zmínit, že na Fiji byl praktikován do 19. století kanibalismus. První sousto měl vždy náčelník. Ten si většinou rád pochutnal na mozečku.
Den jsme ukončili tzv. Sandboardingem - surfováním na písečných dunách. Možná to tak nevypadá, ale ten svah byl opravdu příkrý!
Je třeba hodně brzdit nohama. Protože jakmile se rozjedete příliš rychle a nemáte moc zkušenosti, vyjedete z dráhy a skončíte jako Zuzka od hlavy k patě v písku. Vymejvala ho týden!
Tady jedu já.
Byla jsem rychlá, ale ustála jsem to a skončila až na trávě.
Druhým pokusem jsem nenechala nic náhodě a brzdila jak o život. Zastavila jsem se kousem od úpatí duny.
Písečné duny...
... a náš minibus.
Přespávali jsme v Mango Bay Resort. Moc pěkné místo s obrovskou zahradou, bazénem, hned u moře, jen v těch pokojích bylo nás bylo až příliš. 20 lidí na jednu noclehárnu s minimem místa na bagáž... no stejně jsme tam jen přespali a ráno zas hned vypadli...
Před večeří jsme se účastnili obřadu pití tradičního nápoje "kava". Ten se dělá z asi 5-ti leté rostliny Kava, jejíž kořen se usuší a rozemele na prášek. Ten se pak nasype do textilie a prolévá vodou, která končí v tradiční nádobě s trojúhelníkem, který vždy směřoval k náčelníkovy vestnice. Tady se sype prášek do přepravené tkaniny.
Pak se do mísy naleje potřebné množství vody a tkanina s práškem se do něj namáčí a mne, takže zabarvuje vodu do jemně nahnědlé barvy. Nápoj má uklidňující a halucinogenní účinky. Záleží na jeho síle.
Mě z něj na chvíli zcepeněl jazyk.
Tohle je další runda. Tentokráte je toho víc a připravuje ji náš průvodce Joe. Už jsme byli všichni po večeři. Měl následovat kulturní program, ale v půlce jsme se na něj vybodli a šli radši všichni na "kavu". Tahle už nebyla tak silná, nicméně jsem si dala jen ze slušnosti další dva kalíšky, poseděla, pokecala a šla si lehnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat