S Danem jsme zabalili naše sakypaky a rozhodli se před odjezdem z Halls Gap prozkoumat klokany z blízka.
A tady je máte, ušáky... Tihle byli před ohradou....
Ten stojící se drbká...
Jak jsem se k nim přibližovala, začali někteří utíkat...
Ale s některýma to ani nehlo...
Jiní pózovali...
A tihle byli za plotem...
Že jich ale je, co?!
Tohle je pohled na náš motel - ta nízká naoranžovělá budova. Odtamtud jsme klokany pozorovali z tepla našeho pokoje.
Pohled na Grampiany...
Snídani jsme si dali v nějakém městečku po cestě zpět do Melbourne. Byla naprosto úžasná a já užila antibiotika, která jsem zakoupila v jedné lékárně. Pak už mi bylo o něco lépe, ale spotřeba kapesníků a nosního spreje se snížila až za několik dalších dní.
Jinak tenhle pán se jmenuje Max Stern. Původem je ze Slovenska. Má v Melbourne obchod se známkami a mincemi. Přežil zvěrstva druhé světové války včetně pobytu v koncentračním táboře Sachsenhausen a pochod smrti. Po válce utekl i se svou ženou do Austrálie, kde se uvedl jako sběratel a obchodník se známkami. Do dnešní doby dosáhl neuvěřitelných mezinárodních úspěchů. Jeho společnost je největší společností obchodující se známkami a mincemi v celé Austrálii. Komu jsem o něm zatím neřekla si musí počkat. Je to velmi silný příběh. Nebo běžte do knihovny a půjčte si jeho knihu, která se jmenuje "Známka mojho života" (je to ve slovenštině). On sám mi věnoval své poslední slovenské vydání.
Až zase pojedu do Melbourne, určitě se za ním zastavím.
A to je konec mé první cesty po Austrálii.
Žádné komentáře:
Okomentovat