Motel v Apollo Bay.
Pohled od motelu...
Měli jsme k dispozici krb, kuchyň, telku a za těmi dveřmi byla výřivka o které jsem se již zmiňovala.
Deset minut po tom co jsme vyjeli, jsem se zeptala, jestli si taky můžu zkusit řídit. Dan hned zastavil a já nevěděla co se děje... Rovnou mě k tomu pustil... Bylo to celkem lehké, teda až na to, že místo blikání spouštíte stěrače a opačně a furt jsem hledala řadící páku u dveří, ačkoliv to byl automat a přeřazování vůbec nebylo potřeba.
Rozhodli jsme trošku sjet z cesty a podívat se na maják. A jak jsme tak jeli, vzpoměla jsem si, že v každém prospektu bylo napsáno, že během cesty lze vidět koaly. Jen jsem se zeptala, kdy že budou ty koaly, za další zatáčkou stálo na kraji jedno auto a čtyřčlenná rodinka mířila foťákama do buše. Hned jsem stavěla a tahala můj foťák. No a tady je máte...
Medvídky KOALA
A celá epizoda se ještě jednou opakovala o pár kilometrů dál. Tam se mi dokonce podařilo natočit lezoucí koalu. Jen když jsem vypnula foťák, tak zrovna skočila z větve na větev. A nebyl to skok malý. Taky se jí trošku nevyved a tak visela jen za přední pracky za větev... ale to bohužel neuvidíte. Až vyzkoumam, jak vám zprostředkovat videa, budete si všechno moct prohlídnout.
No a tady Kačenka za volantem.
Maják ke kterému jsme chtěli jít. Nakonec jsme to vypustili, páč vstup $15 byl naprosto nesmyslný. Tak jsme se šli projít a vyfotili si ho aspoň z dálky.
Cesta k autu...
Great Ocean Road vede i vnitrozemím... Asi to není pořádně vidět, ale ty černé a bílé tečky jsou krávy a ovééééčky.
Zpátky na pobřeží.
A teď ty atrakce ...
THE 12 APOSTELS "12 apoštolů"
Dvanáct samostatně stojících osamocených skal v oceánu o výšce 75-45m. Teď už jich vlastně není 12, ale myslím jen 9. Ostatní zerodovaly na tolik, že oceán, který je kdysi vytvořil, si je vzal zpět.
Sešli jsme na jednu z pláží. Neuvěřitelně fučelo... Oceán bouřil, nebe bylo plné tmavých a bílých mraků, mezi kterými prosvítalo slunce. Scenérie lepší, než za modré oblohy...
Kačenka s apoštolem...
Tuhle fotku mám moc ráda...
Síla přírody.
Na další vyhlídce můžete vidět zbylé apoštoly.
Foukalo tak mocně, že bylo velmi těžké udržet foťák ve vodorovné pozici. Skoro jste se mohli o ten vítr opřít.
Na ten koneček jsme se taky byli podívat.
Z jiného úhlu.
Společná s Danem.
Tyhle jsem fotila z té pláže co je nahoře...
Je těžké vybrat jen pár fotek... Obzvlášť když hra světla a stínu je tak úžasná...
Loch ard... tady ztroskotala loď stejného jména na konci 19.století...
Cestou k další zastávce...
... Bohužel si nepamatuju, jak se tohle jmenuje a nenašla jsem to ani na internetu... Ale bylo to moc pěkné!
Zato tohle je určitě London Bridge. Byl spojen s pevninou, ale 15.ledna 1990 se most zřítil do moře a uvěznil na nově vzniklém ostrově dva turisty. Ti byli samozřejmě zachráněni helikoptérou.
Takhle vypadal předtím.
Bay of Martyrs (="zátoka mučedníků)... Též to nazývají Bay of Islands (="zátoka ostrovů"). Ten první se mi líbí víc.
Západ slunce...
Nocovat jsme se nakonec rozhodli v Port Fairy. Ovšem najít ubytování za rozumnou cenu... Rozhodli jsme se dát za pokoj maximálně $100. Šli jsme do několika motelů... nic... moc drahé nebo opravdu ošklivé... No a jak jsme hledali ubytko, projížděli jsme městečkem a já fotila...
Nakonec jsme se byli zeptat už za tmy v jednom útulně vypadajícím Bed&Breakfast... Pokoj byl sice za $130, ale těch minimálně $30 bysme stejně dali ráno za snídani... Pokojík byl boží... s roztomilou koupelničkou... a vyhřívanou matrací... Kterou jsem opravdu potřebovala, páč jsem se necítila zrovna nejlíp...
Našli jsme poslední otevřenou hospodu a zašli na véču. Začalo mi být opravdu na nic a tak jsem byla moc ráda, že jsem si s sebou vzala pár tablet paralenu. Večer jsem je do sebe nacpala a zapla si postelové vyhřívání ... :-)
VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.
COMPLETION IN PROGRESS.
Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...
(-: ...VÍTEJTE... :-)
Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.
Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)
Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz
...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat