Měli jsme zamračeno a opar, ale snad je trochu toho pravého modravého nádechu vidět. Pokud ne, tak nechte zapracovat fantazii. Modré hory (Blue mountains) jsou modré, protože porost je tvořen eukalipty a čajovníky, jejichž snad silicové výpary způsobují modrý nádech... a když se dostanete přímo do lesa, můžete ten aukalipt a čajovník opravdu cítít, jako by tam všichni žvýkali žuvačky!
Terka s Majklem sledují lanovky...
Pak jsme se našli s Honzou a Hankou a vyrazili k nedalokým vodopádům. Byly jsme s Terkou strašně pozadu, páč jsme fur fotily a fotily...
No dobře...vodopády...nebylo to nic převratnýho, ale blbý to taky nebylo...
Ale čas na sváču a pivečko si prostě musíte udělat!!! :-)
Michal našel na internetu jeden kemp. Měli jsme s sebou mapu, ale oni ty mapy tady moc podrobně nedělají. Tak se najednou cesta pod koly změnila z asfaltové na zpevněnou šotolinovou... My byli v pohodě, páč Míša má na to auto, ale Hanče se to moc nezamlouvalo... Najednou se před námi objevila brána a nápis Private property. Chvilku jsme na to zírali, pak jsem se na to šla kouknout, a zjistila, že návštěvníci Blue mountains national parku mohou projet, ale musí pozavírat všechny brány, kterými projedou. Tak jsme jeli dál, já otevírala a zavírala brány, všichni jsme se kochali přírodou... Občas se nám do dráhy připletli koníci... :-)
Nakonec jsme ale dorazili na místo určení, počasí se taky umoudřilo... Krásný pohled, co?
No a co udělají češi, když přijedou do úplně prázdného kempu? Ano, vybalí zásoby píííííva a začnou nezřízeně chlastat! Tak dobře...nezřízeně jsme nechlastali, ale dali jsme našim zásobám pěkně na frak... Kluci si udělali z parkoviště fotbalovou tréninkovou plochu. Tak tam pobíhali s lahváčema v rukou mezi kuželama... No nenechaly jsme je s Terkou dlouho samotný :-)
Pěkně jsme si zasportovali a udělali si společnou fotečku :-) Hanča spala v autě, tak tu s námi není...
Ta malá hnědá hromádka není hovínko, ale vylemtané lahváčky obklopené mnou a Honzou. Za mnou je Míšovo autíčko.
Ale abysme se neuchlastali příliš rychle, rozhodli jsme se pro společnou procházku. mapy pro tyto oblasti asi neexitují, tak jsme se řídili podle slunce a naeho orientačního smyslu. Tady krásný pohled na kemp. Stále jsme tam sami... Bylo tam i barbecue, ale jakmile jsem zmerčila papírek na opékací ploše, začala jsem se obávat nejhoršího! Ano...out of order... (=mimo provoz)...buuuuuu....
Posádka našeho vozu...Z tohoto pohledu na levo, byli před pěti vteřinama klokani...
Šli jsme cestou necestou...
... a když jsme šli s Terkou čůrat, překvapil nás na stráni proti nám ušák :-)
Pomalu slezl dolů, tak jsme si ho mohli vyfotit s trošku větší kvalitou...
Expedice v australské buši... Z leva: Terka, já, Hanča, Majkl a Honza.
Jelikož bylo barbekjů mimo provoz, nanosili jsme si dřevo, abysme si mohli ty naše buřtíky opéct.
O jídlo bylo postaráno, ještě kde spát...
Terka dostala funkci dokumentátora, tak jsem stavěla s Michalem.
No a protože jsme s Majklem výborný tým, stan byl za chvilku hotov...
Bylo ještě spousta času, tak jsme se rozhodli, že půjdeme na další průzkum okolí. Tentokráte po jiné cestě... Dovedla nás na jedno rozcestí, tam byly ukazatele, že za dalších 7 km bude cosi...ale věřte jim, krom toho bylo už celkem pozdě... tak jsme se rozhodli prozkoumat druhou cestu na jednoum rozcestí před tím.
Narazili jsme na termitiště...
...a krásné výhledy do kraje...
Krakonošské pohádky, kdo by je neměl rád!?
Já vím, že západy slunce jsou častým námětem, ale copak to můžete nechat jen tak bez povšimnutí?!
Můj první doopravdy opečený buřtík v Austrálii! Ježiš ten byl... mňam mňam... sice viděl maso z rychlíku, ale i tak ta strouhanka s příchutí nebyla hrozná. Prostě jsme se tu naučili brát to, co je...
No jo, přiznávám se, měla jsem dva...
Při našich výletech jsme poměrně nenároční. Stačí nám hodně piva, něco buřtů a pecínek chleba :-)
A protože jsem měla v týdnu narozeniny, dostala jsem od Míši "dort" s "26"-kou... Mě teda moc nechutnal, ale pro mě bylo důležitý, že Míša nezapoměl. Od Terezky jsem dostala mňamkózní čokoládu, kterou jsem mimochodem teď po stěhování objevila a s chutí zbaštila :-)
Cestou zpět nám v cestě opět stáli koně. Přijeli jsme autem pomloučku až půl metru před ně, ale ani se nehnuli! Ten zrzavej v pravo měl ohlávku, tak jsem vylezla z auta, vzala koně za ohlávku a vedla ho pryč. Ty druhý dva naštěstí následovali, tak jsme mohli projet.
Má funkce: vrátný.
Bylo nádherné počasí a výhledy do okolí byly naprosto boží. Všechno je to soukromý majetek a všude můžete vidět koně, ovce, krávy...
Naskytnou se vám pohledy, jako když se koukáte na seriál McLeodovy dcery. Farmy, nedozírné pastviny s ploty, rybníčky, dobytkem, cestami vedoucími do ztracena...
Tahle je jedna z mých nejoblíbenějších.
Když jsme odjížděli ze Sydney, vyslovila jsem přání, že bych si chtěla na oslavu svých narozenin opíct buřtíka a pohladit koně... No a všechno se mi splnilo.
Pochybuje snad někdo ze čtenářů o pocitu neskonalého štěstí zrcadlícím se na mé tváří... Káťa a koník... bééé...
Po cestě je několik rančů poskytujících vyjížďky na koních. Chtěli jsme si zajezdit, ale neměli jsme dost času. Jeden ranč byl obzvlášť stylový. U hlavní silnice měli vystavené různé farmářské pomůcky a v garáži krásného veterána...
... ve stájích koně...malé velké tlusté tenké...krásný tažný velikán...
...trakař...
...traktůrek...
...Míša s Terkou honí alpaky...
...tak tohle všechno a mnohem víc najdete na: Megalong valley farm...
Další zastávka byl Wentworth falls... stále se nacházíme v Blue Mountains... vidíte v zadu ten modravý opar? To nekonečno? Není tam nic... žádná vesnice, sloupy s vyským napětím... jen les, les, zvířata, hmyz, les, les...
Společné foto na začátku cesty k vodopádům.
Nevypadají nijak významě, ale bude to lepší!
Jde se stezkou vytesanou do skály. Ve spodní třetině najdete pár turistů...
Samofotka... z tohodle mála se stane krásný vodopád...
...malý umělecký detail...
Blue Mountains je obrovský park...
...Občas jsme se pohybovali na hraně...
V půlce toho útesu je opět stezka, snad se vám podaří jí rozpoznat. Po téhle jsme už ale nešli. Neměli jsme čas.
Wentworth falls.
Kačenka u vodopádu...
No není to krása?
Čtyřnohý zvědavec... Pěkně nám pózoval...
Vím že to asi vůbec nebude vidět, ale v pravém dolním rohu, tam jak padá tenúzký pramínek vody, tak nad ním, byste mohli rozeznat tři malinké osoby. Kačenka, Terezka a Hanička.
Poněkud jsme se obávali cesty na horu k parkovišti, ale protože jsme zdatní jedinci, vymákli jsme to nahoru za slabou půlhodinku :-)
Výlet se nám náramě vydařil a moc jsme si ho užili.
Žádné komentáře:
Okomentovat