Dneska mame 4.5.2009. Je pondeli, jedna hodina po poledni. Predminuly tyden jsem si nasla praci v kavarne. Od pondeli do patku, od rana do odpoledne. Kavarna pomerne ziva. Zakaznici si davali Take-away kavu predevsim, nekteri si ji davali tam, sedli ke stolu a k tomu neco k snedku. Venku je asi 30 stolu. Zakaznik po obednani kavy dostane stojanek s cislem a jde si sednout k jakemukoliv stolu. Praci servirky je vzit kavu a objednany pokrm, vyhledat zakaznika a naservirovat mu to, co si zaplatil. Stolecky jsou rozmistene kolem takove malinke budovy, ve ktere se dela kava, vari jidlo, zakaznici si tam objednavaji a je tam dalsich pet stolku. Takze je to trochu na budku porad obihat ten baracek sem a tam a hledat cisla.
Tak jsem tam cely minuly tyden makala jak diva. Netusila jsem, ze budu pracovat predevsim venku, tak jsem se v pondeli poradne neoblikla a pobihala tam jen tak ve dvou trickach, az jsem z toho onemocnela. Vecer jsem si namerila 37.2, vzala si paralen a sla spat. Nijak moc mi to nepomohlo. V utery jsem se citila celkem pod psa. Protpela jsem cely den a po navratu domu jsem si namerila 37.7. Bylo mi tak blbe, ze jsem zalehla a spala a spala. Dan me vzbudil jen kdyz mi donesl prasky z lekarny, aby je do me mohl naladovat a jeste po druhe, kdyz se vratil ze spiningu, aby do me nacpal druhou davku. Nutno rict, ze to zabralo, pac ve stredu jsem byla jak rybka :-)
Ve ctvrtek prselo. Moc prace tutiz nebylo, ale ja si vzdycky nasla neco na praci, abych predvadela alespon nejaky vykon. Zato v patek bylo rusno jak v ule. Od rana do odpoledne jsem se nezastavila. Bylo tam prace pro dve servirky, ne jen pro jednu, ale ja to uspesne ubehala. A kdyz jsem natahala vsechen nabytek do domecku (To je totiz taky praci servirky. Musi kazdy den nastehovat vsechen nabytek zpatky dovnitr. Trva to asi hodinu.), prisel za mnou majitel a dal mi penize za uplynuly tyden s tim, ze dal uz chodit nemusim. Koukala jsem na nej jak suva z nudli. Vzmohla jsem se jen na otazku Proc???? Tak mi rekl, ze jsem nebyla dostatecne happy a byla too grumpy (=mrzuta, nabrucena). Na to jsem mu nemela co rict, obzvlast po tom, co jsem tam malem vypustila dusi a jim to bylo malo!
Jak je mym zvykem...orvala jsem to... Do toho mi jeste volali z Pivni restaurace, jestli muzu vecer prijit pomoct. Tak jsem se rozhodla, ze tam rovnou zajdu. Simon, manazer tehle pivni restaurace, se me ptal, jak mi to jde s novou praci. Tak jsem mu odvypravela uplynuly tyden a to ze me vyhodili. Kdyz slysel duvod meho vyhazovu, tak mi rekl, at si z toho nic nedelam, protoze takova vubec nejsem, ze jsem vyborna servirka a ze me asi potrebovali vyhodit a tohle byla jedina vymluva, ktera je napadla.
Krom toho mi nabidl, ze od pulky kvetna nebo urcite zacatku cervna me bude moct opet dat praci, protoze on bude na cely mesic pryc a na konci cervna mu zase odejdou lidi, takze si me bude moct udrzet. Tak ted jen doufam, ze to klapne a ze jsem to nezakrikla.
Tak ted sedim v agenture, nechala jsem si vytisknout CV a zase si hledam praci. Od zacatku tohodle roku uz asi po sesty. Zacinam z toho bejt pekne na budku!!! Za dve hodiny mam pohovor v dalsi kavarne, tak mi to snad klapne.
Jinak jsem se zase stehovala, tentokrate na Bondi Beach. Coz je sice krasne, ale na koupani to uz neni. I tak se aspon muzeme prochazet s Danem po plazi a po pobrezi. A to je taky bozi. Taky uz mam novou skrin, kterou jsme v sobotu uspesne sestavili a uz nemusim zit v taskach. Dokonce se mi podarilo zakomponovat Ficka (mojeho plysoveho psiho druha) mezi polstare na gauci. Dan sice protestoval, ale nazorne jsem ho presvedcila, ze nesmrdi, naopak krasne voni, a dostala k jeho umisteni oficialni povoleni.
A to by bylo asi tak vsechno. Az prijdu domu, zkusim nahrat dalsi fotky. Snad pujde server. Je toho vic nez dost, co jsem za 4 mesice zazila :-) Rozhodne mate na co se tesit!!!
VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.
COMPLETION IN PROGRESS.
Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...
(-: ...VÍTEJTE... :-)
Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.
Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)
Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz
...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat