VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.

COMPLETION IN PROGRESS.

Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...


(-: ...VÍTEJTE... :-)

Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.

Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)

Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz

...

pátek 18. července 2008

Červen - žádost o vízum...

11.6.2008 jsem jela do Ústí, abych přivezla potřebné dokumenty pro podání žádosti o vízum. Schůzka proběhla věcně - sepsali jsme přihlášky na školy, žádost o vízum, dali do kupy všechny podkladové dokumenty a jedno lejstro jsem další týden posílala faxem. 16.6. jsem měla v mailu připravené vyúčtování a týden na to posílala penízky. Pak už bylo třeba jen počkat na formulář od školy a žádost putovala na ambasádu do Vídně.

Domnívám se, že nemá smysl tu vypisovat co všechno je třeba doložit. Tyhle informace najdete na stránkách AE. Je jich zkrátka moc a mohou se nepatrně lišit.

Jen připravím ty, kteří se do klokanova chystají... až budete vyplňovat žádost o vízum, připravte svaly v ruce :-) Dotazník je neuvěřitelně dlouhý a minimálně 12x tam budete psát Czech republic. Možná byste udělali dobře, kdybyste si nechali udělat razítko... je to trošku na budku, ale přežít se to v pohodě dá. Dotazník taky trošku pozvedne sebevědomí, když najednou zjistíte, že rozumíte, co po vás chtějí. Mě to trošku uklidnilo, říkala jsem si, že na tom s anglinou nejsem tak hrozně :-p

A ještě jedna událost mě v půlce června potkala... Byla jsem naposledy v TC (telefonním centru). Musela jsem odevzdat sluchátka, vstupní kartu, klíče od skříňky a taky jsem běhala po budově a sháněla podpisy od všechmožných vedoucích, abych mohla být oficiálně bývalý zaměstnanec. No a pak jsem šla naposledy po schodech dolů, naposledy jsem prošla turniketem a snad naposledy jela TC výtahem ... Tenkrát mě to nijak výrazně nepostihlo, zato teď mě jímá ukrutná nostalgie :-) Ale jsem fakt nesmírně ráda, že tam už nemusím!!! Tímto rovněž zdravím všechny moje chudáčky, kteří tam zůstat museli :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat

Google Website Translator Gadget