Dubnové dunění ...

Duben byl pro mou cestu do Austrálie velmi důležitý. Začala jsem pociťovat určitou nejistotu s výběrem agentury a to především proto, že jsem se jala prozkoumávat internet a rozhodla se neponechat nic náhodě. Našla jsem mnoho dalších agentur a při procházení jejich stránek mě zarazila jedna věc. Pouze dvě agentury prezentovaly na svých stránkách vlastní studentské centrum v Sydney (AustraliaExpert a AustraliaOnLine). Do té doby to pro mě nebylo nijak zajímavé, nicméně jsem se nad tím na okamžik pozastavila a začala o tom trochu přemýšlet.

Studyline (a ostatní) sice uvádí, že studentské centrum v Sydney mají, ale chybí jim tam to slovíčko "vlastní". Totožné obrázky ze studentského centra najdete u dalších několika agentur. Začala jsem být jemně nervózní a zašla s tímto objevem do agentury. Tam mi potvrdili můj nález a snažili se mě ubezpečit, že se mi ve studentském centru jejich partnerské agentury AEC (Australian Education Centre) dostane nejlepší péče (případně mi jí telefonicky zabezpečí - což znělo trochu divně). Ale nechala jsem to plavat. Když už jsem byla na odchodu, byla jsem požádána, zda bych mohla co nejdříve přinést 10 000,-Kč jako zálohu na pobyt. Problém to pro mě nebyl, tak jsme se domluvili na poslední týden v dubnu.

Jak jsem zmiňovala v minulém příspěvku, chystala jsem se v pátek 25.4. na zdravotní prohlídku k paní doktorce Brejchové.Nejprve vyplňujete lejstra pro ambasádu podle přiloženého českého mustru, dojdete načůrat do kelímku a pak si vás paní doktorka pozve do ordinace, změří a zváží vás, provede zevrubné vyšetření, mile s vámi potlachá a pošle vás na rentgen do ÚVNky, která je dvě zastávky tramvají nebo 15 minut pěšky. Já se přiznám, že jsem v nemocnici chvíli bloudila, ale nakonec si mě vzali do kukaně, zrentgenovali a poslali nazpátek. Tuberu mi nenašli a tak s příslibem doplnění vyšetření od mé lékařky jsem opustila ordinaci ve vile.

Tento den jsem si pro prohlídku vybrala schválně. V hotelu Jalta na Václavském náměstí totiž pořádala agentura AustraliaOnLine EduSummit zaměřený především na studium v Austrálii. Byla jsem zvědavá a rozhodla se na něj zajít. Když jsem dorazila, byly již přednášky v plném proudu. U vstupu jsem vyfasovala katalog a propisku. Zamířila jsem do salónku a hledala volnou židli, kterých tam moc nebylo (volných, jinak jich tam bylo obsazených až až).

Jako mluvčí se střídali Patrick Kolář a Michal Šesták. Vedli to velmi zajímavě a rozhodně se přiblížili publiku a to především způsobem komunikace. Mám tím na mysli způsob komunikace mezi kámoši, v rámci které zazněly občasné vulgarismy. Ale co si budeme říkat... Ono nám to tak vyhovovalo, než kdyby mluvili až moc akademicky. Rozhodně to však nebylo nijak urážející či přespříliš vulgární!

Po jedné přednášce se mi podařilo odchytit Patricka a zeptat se ho na pár věcí. Probrali jsme mnou vybranou agenturu i školu a výsledek nebyl zrovna valný. Potvrdil mi mé pochybnosti ohledně studentského centra (AEC), ale především mi nedoporučil školu, kterou jsem si vybrala, tedy Kaplan Aspect. Rovněž usměrnil mé vzletné představy ohledně doplnění vzdělání. Velmi trefně mě upozornil na to, že pokud mám vystudovanou VŠ, je velmi málo pravděpodobné, že bych se na tomto typu odborných škol v Austrálii něco přiučila. Také podotkl, že na této škole je důrazně vyžadována docházka, což by mi mohlo časem vadit... tedy až přijdu na to, že do Austrálie se jezdí studovat na odborné školy především kvůli pracovnímu povolení ne získání znalostí, a budu chtít míň chodit do školy a víc pracovat... (znalosti získáte především na univerzitách a TAFE, které ovšem stojí mnohonásobně víc než odborné školy) ...taky jsem se zeptala na konkurenční agenturu AustraliaExpert, kterou se rovněž snažil rozbít argumenty, nicméně ty nebyly tolik pádné, jako ty, co použil při argumentaci ke StudyLine. Vesměs se jednalo o to, že mají menší studentské centrum (ovšem vlastní), že s nimi (AOL) jezdí určitě víc lidí než s AE a pak ještě něco, na co si už ani nevzpomínám.

Nakonec jsem si s ním sjednala schůzku v kanceláři AustraliaOnLine na 5.5.2008.

Domů jsem jela naprosto zdolaná. Během jednoho dne se mi totiž kompletně rozbil studijní plán. Už během cesty jsem si udělala jasno v tom, že prozatím Studyline nic platit nebudu a uvidím, co mi řeknou na schůzce v AOL. Doma jsem sedla na internet a začala znova prohledávat internet. Už ani nevím, co jsem zadala do googlu, vím, že mi vylezlo pár blogů lidí, kteří v Austrálii byli (nebo v ní zrovna jsou). Potřebovala jsem od někoho slyšet, s kým do ozíkova jeli a jak jsou s agenturou spokojení. Řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám a napsala Honzovi a Michalovi. Oba mi odepsali ještě ten samý den. Honza přijel s AOL a psal, že ohlasy na ně jsou vesměs neutrální, občas negativní i pozitivní. Michal přijel s AE a moc si je pochvaloval. Takže jsem opět nebyla o nic moudřejší.

Nicméně mě to dohnalo aspoň k tomu, že jsem si dohodla schůzku v AustraliaExpert s panem Khynychem také na 5.5.2008 jen o pár hodin později.

Do doby schůzky jsem pečlivě pročítala weby obou agentur a zkoumala jednotlivé školy. Taky jsem narazila na blog Honzy a Haničky. Napsala jsem Honzovi a on mi ochotně odpověděl na mé dotazy. Přijeli s AE, ale protože jeli jako pár a nevěděli o podmínkách partnerských víz, tak byl na ně naštvaný. Nicméně se negativně vyjádřil pouze o problému s nedostatkem informací ohledně partnerských víz, ostatní se zdálo v pohodě.

Se všemi jsem pak probrala i školy, abych měla aspoň nějaké autentické informace, ale zase jsem nebyla o moc moudřejší. Stále to bylo plácání od nikud nikam...