No jo... Jak vono to všechno začlo???
Už během školy se mi chtělo někam odjet, ale protože jsem byla v mládí hloupá, nechala jsem si srovnat zoubky až během studia na VŠ, což značně limitovalo mé možnosti vycestování ať už za poznáním či studiem. Moje eliminace trvala v tomto směru skoro tři roky... Ale co se dalo dělat... Aspoň mám teď zářivý úsměv.
Občas jsem si představovala, kam bych se asi tak mohla vypravit, až nebudu muset chodit každých 5-6 týdnů k zubaři. Začala jsem skromě a sice Anglií či Irskem. Tak jsem chodila v Liberci po agenturách, sbírala katalogy a doma počítala a počítala, kolik peněz bude tahle sranda stát. Nedalo se svítit ... Prostě studium angličtiny je věc velmi nákladná ... Cena sice rok od roku mírně klesala, nicméně se stále držela okolo sta tisíc za zhruba 3-4 měsíce pobytu!
No jo Kačenko... dneska ti zadarmo nikdo nic nedá... hned jsem si začala představovat, jak dlouho a často bych musela pracovat v bance, abych si na tento výlet aspoň něco vydělala. A vyšlo mi: DLOOOUUUUHOOO :-( .
Poznámka pro ty, co mě neznají... Od roku 2004 jsem pracovala v jedné nejmenované bance (s černo-červeno-bílým hranatým logem) jako telefonní bankéřka na DPČ. Sice to byla pakárna, ale byly za to slušné peníze a především to kompenzovala skvělá parta lidí, která se postupem času měnila čím dál víc. Až nás tam nakonec zbylo jen pár (mám na mysli těch, co tam vydrželi přes 2,5 roku). Tak jsem si letos v červnu řekla, že 3 roky a 8 měsíců je víc než dost a dala výpověď.
Nicméně musím přiznat, že nebýt této práce, neušetřila bych dost, abych si mohla výlet na druhou stranu zeměkoule zasponzorovat z větší části sama. Přece jen mám dobrý pocit z toho, že nezatížím nadmíru rodinný rozpočet a že jsem schopná si zaplatit na rok školu v zahraničí.
Ale abych dodržela nějakou časovou osu...
Tak jsem pracovala a přemýšlela a pracovala a přemýšlela ... Až se v mé hlavě najednou zrodil nápad: Co kdybys jela místo do depresivní Anglie či Irska do sluncem zalité Austrálie? Tak jsem si řekla proč ne?! Znovu jsem začala obíhat agentury a brala katalogy s logem opery a Harbour bridge. Pak nastalo počítání... A výsledek? Cenově srovnatelné s Anglií či Irskem, k tomu ještě připočítat letenku drahou jako pes a psychickou kompenzaci v podobě slunečných dnů. No ... pořád to nestálo za nic ...
Pak jednou, když přijela domů moje sestřička a já nebyla v práci, zavedli jsme na toto téma řeč. Začala mě přesvědčovat, že je naprostá blbost vyhazovat peníze za kurz angličtiny, když anglicky umím (učím se jí od 3.třídy, takže zhruba 16 let). To, že špatně mluvím, se prý zlepší už jen tím, že tam budu muset běžně fungovat. Krom toho jsem už s rodilými mluvčími komunikovala na vejšce, kde jsme měli 4 roky učitele z Anglie, USA i Kanady. Díky nim jsem se přestala bát mluvit, i když jsem mluvila špatně, ale na rozdíl od některých jsem aspoň mluvila. Tak jsem si řekla proč ne...
Začalo nové prozkoumávání katalogů a rozhodnutí dát si prozačátek pár týdnů nějakou english a pak odborný kurz. Co se financí týká, začalo to rovněž vypadat růžověji. English je sice pořád stejně drahá, ale odorná škola je za velmi pěkný peníz. Asi jako byste tady Čechách studovali soukromou školu.
Pak najednou všechno začalo dostávat konkrétnější a konkrétnější podobu, až se to po dalších peripetiích, přemýšlení a změnách začalo rýsovat jako skutečnost ... šmarjá... VŽDYŤ JÁ DO TÉ AUSTRÁLIE SKUTEČNĚ POLETÍM!
Žádné komentáře:
Okomentovat