5.5.2008 jsem vyrazila do Prahy s tím, že dneska už se fakt musím rozhodnout. Nejprve jsem zašla do AOL, kde jsem měla schůzku s Patrickem Kolářem. V agentuře se mě ujala slečna Petra, protože Patrick měl v kanceláři ještě nějaké jiné cestovatele. Začali jsme tedy bez něj. Asi po pěti minutách už byl k dispozici, nicméně se mi vůbec nevěnoval. Zareagoval pouze na mé konkrétní dotazy a dál už nic. Vlastně jsem všechno konzultovala jen s Petrou. Ne snad, že by se mi nevěnovala dostatečně, jen jsem byla objednaná k šéfovi a ten se na mě téměř vybodnul. Jak jsem předpokládala, byla mi doporučena škola Bridge College. Chtěla jsem i jiné alternativy, protože jsem věděla, že tahle škola je jejich černý kůň a bude tam hodně čechů a slováků. Bylo velmi patrné, že na tuhle školu zapisují hodně svých studentů a že se jí snaží protlačit víc, než školy ostatní. Pěli na ní samá superlativa, negativa žádná, zatímco ostatní školy měly vždy nějaké plusy i mínusy. Odcházela jsem s tím, že mi pošlou formulář, kde jim cosi vyplním a pak se dohodneme co a jak dál. Byla jsem mírně sklamaná průběhem a jednáním Patricka a doufala, že další schůzka bude mít trochu jiný průběh.
Stačila jsem si koupit něco málo v pekárně a hned jsem upalovala do AE. Tady nastal ten pravý obrat! Pan Khynych byl velmi příjemný a prokecali jsme spolu 4 hodiny. Ano, opravdu se mi věnoval celé 4 hodiny a rozhodně to nebyla žádná nuda. Výběr školy byl pořádný oříšek. Dohodli jsme se na SELC (Sydney English Language Centre) a IIBIT. Byly mi přislíbeny i kontakty na studenty, kteří na těchto školách studují, abych se jich mohla zeptat na jejich názor. Už během schůzky jsem věděla, že s touhle agenturou jet chci! Takže ještě před odchodem jsem panu Khynychovi slíbila, že s nimi do té Austrálie fakt pojedu.
Jako první jsem dostala kontakt na Katku, která byla na SELCu. Školu mi vřele doporučila, že je moc dobrá a líbilo se jí tam. Jen odpověď Otty, který byl na IIBIT mě moc nepotěšila. Prý je to tam samý ind, jak mezi učiteli, tak studenty, a není jim moc dobře rozumět. Rozhodně nejsem rasista(!!!), ale byla bych spokojenější, kdybych učitelům rozuměla. Tak jsme s panem Khynychem hledali školu novou. Na školu SBTA se mi nechtělo, protože co jsem vyčetla na netu, tak s ní lidičky moc spokojení nebyli. Zkusili jsme tedy Lloyd's. Projela jsem stránky, a hlavně jsem měla informace od Honzy, který projevil se školou takovou běžnou spokojenost. ...Jen pro pořádek... Odborné školy o kterých píšu nejsou rozhodně ty nejlepší v Sydney. Jedná se o školy, které jsou levnější, výuku si dáte do 2-3 dnů a zbytek máte volno na práci a relax. Samozřejmě je docházka povinná, nicméně s volnějším režimem a úkolů je přiměřeně... Byla jsem šťastná jak blecha, že mám obě školy vybrané a že na Lloyd's budu mít dokonce známé.
Ale to by v tom byl čert, aby se něco nestalo... zhruba týden na to mi psal pan Khynych, že na Lloyd's si došlápla organizace VETAB (kontroluje dodržování pravidel víz) a proto musí všichni lidičky do školy 3-4 dny v týdnu. Nicméně hned navrhl variantu školy SBI (Sydney Business Institute), která prošla reorganizací personálu a učebních osnov. Cena byla příznivá a studijní plán (rozvržení školy a prázdnin) mi také vyhovoval. Tahle škola se stala finální variantou, tak mi teď nezbývá než doufat, že to byl výběr správný.
Žádné komentáře:
Okomentovat