Bylo krásně, dopoledne jsme vyzvedli Grega v Rose Bay a pak jeli pro Kašu do North Sydney. Domluvili jsme se, že se půjdeme podívat do našeho oblíbeného kafáčku u Maroubra Beach The Pool Cafe.
Kaša
Dan
Greg
neděle 31. ledna 2010
Sobota na Maroubře (31.1.2010)
středa 27. ledna 2010
Práce...
Po příjezdu zpátky do Sydney jsem měla slíbeno, že budu moct pracovat opět v Redoaku. Kaša mě informovala, že 2 lidi řekli, že se po novém roce do práce nevrátí a tím pádem dostanu své směny zpět. Tak jsem si to v úterý 5.1. naštrádovala do práce, abych zjistila, že ti co řekli že odejdou-zůstávají a tím pádem není jisté, jestli svou práci dostanu zpět. Simon (manažer) mě řekl, ať se zastavím v pátek, že bude vědět víc. V pátek měl pro mě "skvělou" novinu. Chris - náš barman - bude od 18.1. na tři týdny na intenzivním kurzu ve škole a tak můžu mít jeho směny. No dobrý, no, ale to je až za 10 dní, tzn. deset dní bez práce, tzn. 10 dní bez vydělání dolaru... Vzala jsem to a šla domů hledat si práci...
Brouzdala jsem na internetu, odpovídala na každý inzerát, vydržela jsem to 3 dny a nakonec se mi ozvali z kavárny v Double Bay (čtvrť asi 15 min autobusem od centra a 25 min od Bondi beach, kde bydlím). Je to taková nóbl čtvrť, kde žije mnoho bohatých lidí kteří "něco znamenají", židů a lidé tam chodí na kafe, aby byli viděni. Pozvali si mě na pohovor a já si jen říkala, že do žádné kavárny se mi už nechce. Lítat s kafatama a sendvičema pro mě není. Nakonec se z toho vyklubala nová restaurace s poměrně dost drahým menu. Šéfové se zdáli v pohodě a jeden z nich znal všechna místa, která jsem uvedla v životopisu a byl s mými zkušenostmi navýsost spokojen. Teď v pondělí jsme měli první schůzku zaměstnanců a překvapilo mě, kolik nás tam bude pracovat. Peníze nic moc, ale lepší než drátem do oka! Dýška očekávají kolem 40AUD na osobu a směnu (no ale uvidíme, moc tomu nevěřím).
Poslední týden jsem strávila v RedOaku a bylo to úplně skvělý. Majitelka mě přišla v úterý vřele přivítat. Zrovna jsem venku stavěla zahrádku a slunečníky a ona přiběhla a objala mě a upřímě se zajímala, jak bylo doma... To mě až dojalo. Takovýhle přístup majitelů a manažerů abysle lupou hledali. Jsem ráda, že jsem se za těch 8 měsíců stala takovým zaměstnancem, že šéfové za mnou sami chodí, aby mě přivítal po dlouhé nepřítomnosti! :-) Práce jsem měla dostatek, naši stálí zákazníci mě rádi viděli, Kaša byla na Novém Zélandu a když se teď v pátek vrátila, byla skládanka kompletní. Jen ty slíbené směny na tento a příští týden řádně prořídly. Tak jen mohu být ráda, že tento týden mám volnější a od pondělka budu v plném nasazení!
S Kašou jsme v neděli seděli několik hodin u mě na balkóně a klábosily. Probraly jsme všechno přes cestování, můj pobyt doma, vánoční shon v Redoaku až po vztahy s chlapama. Jéžiš jak to bodlo!!! :-)
Zítra má přijít Azza, tak budeme zase probírat chlapy. Bohužel se rozešla s Gregem (za těch 5 let prý už snad po desáté) a tentokrát asi naposledy. Jeho rodiče Azzu chápou a podporují (což je zvláštní, ale evidentně ví, že jejich syn je komplikovanější osobnost a tak se jí aspoň oni snaží pomáhat) a teď - 2 týdny co se od něj odstěhovala - jí chce manžel zase zpět. Tak si pohovoříme a postěžujeme na naše vztahy se staršími partnery, protože to vypadá, že ona je jediná, kdo přesně ví, o čem já mluvím a naopak :-) Tím, že vyrostla v jiné kultuře a náboženství má na věci velmi odlišný pohled než já a tak mi moc pomáhá s ní mluvit. S Kašou se mi taky dobře probírají chlapy, ale on vztah s o 12 let starším partnerem je něco jiného než rozdíl 4 let...
V pátek má přijet Dan ze Singapuru a v sobotu bysme měli jít s Justinem a Jo do Taronga Zoo. Podle předpovědi má sice pršet, ovšem ona předpověď na víc jak jeden je přesná tak na 10%. Počasí se mění neuvěřitelně rychle.
Brouzdala jsem na internetu, odpovídala na každý inzerát, vydržela jsem to 3 dny a nakonec se mi ozvali z kavárny v Double Bay (čtvrť asi 15 min autobusem od centra a 25 min od Bondi beach, kde bydlím). Je to taková nóbl čtvrť, kde žije mnoho bohatých lidí kteří "něco znamenají", židů a lidé tam chodí na kafe, aby byli viděni. Pozvali si mě na pohovor a já si jen říkala, že do žádné kavárny se mi už nechce. Lítat s kafatama a sendvičema pro mě není. Nakonec se z toho vyklubala nová restaurace s poměrně dost drahým menu. Šéfové se zdáli v pohodě a jeden z nich znal všechna místa, která jsem uvedla v životopisu a byl s mými zkušenostmi navýsost spokojen. Teď v pondělí jsme měli první schůzku zaměstnanců a překvapilo mě, kolik nás tam bude pracovat. Peníze nic moc, ale lepší než drátem do oka! Dýška očekávají kolem 40AUD na osobu a směnu (no ale uvidíme, moc tomu nevěřím).
Poslední týden jsem strávila v RedOaku a bylo to úplně skvělý. Majitelka mě přišla v úterý vřele přivítat. Zrovna jsem venku stavěla zahrádku a slunečníky a ona přiběhla a objala mě a upřímě se zajímala, jak bylo doma... To mě až dojalo. Takovýhle přístup majitelů a manažerů abysle lupou hledali. Jsem ráda, že jsem se za těch 8 měsíců stala takovým zaměstnancem, že šéfové za mnou sami chodí, aby mě přivítal po dlouhé nepřítomnosti! :-) Práce jsem měla dostatek, naši stálí zákazníci mě rádi viděli, Kaša byla na Novém Zélandu a když se teď v pátek vrátila, byla skládanka kompletní. Jen ty slíbené směny na tento a příští týden řádně prořídly. Tak jen mohu být ráda, že tento týden mám volnější a od pondělka budu v plném nasazení!
S Kašou jsme v neděli seděli několik hodin u mě na balkóně a klábosily. Probraly jsme všechno přes cestování, můj pobyt doma, vánoční shon v Redoaku až po vztahy s chlapama. Jéžiš jak to bodlo!!! :-)
Zítra má přijít Azza, tak budeme zase probírat chlapy. Bohužel se rozešla s Gregem (za těch 5 let prý už snad po desáté) a tentokrát asi naposledy. Jeho rodiče Azzu chápou a podporují (což je zvláštní, ale evidentně ví, že jejich syn je komplikovanější osobnost a tak se jí aspoň oni snaží pomáhat) a teď - 2 týdny co se od něj odstěhovala - jí chce manžel zase zpět. Tak si pohovoříme a postěžujeme na naše vztahy se staršími partnery, protože to vypadá, že ona je jediná, kdo přesně ví, o čem já mluvím a naopak :-) Tím, že vyrostla v jiné kultuře a náboženství má na věci velmi odlišný pohled než já a tak mi moc pomáhá s ní mluvit. S Kašou se mi taky dobře probírají chlapy, ale on vztah s o 12 let starším partnerem je něco jiného než rozdíl 4 let...
V pátek má přijet Dan ze Singapuru a v sobotu bysme měli jít s Justinem a Jo do Taronga Zoo. Podle předpovědi má sice pršet, ovšem ona předpověď na víc jak jeden je přesná tak na 10%. Počasí se mění neuvěřitelně rychle.
Australia Day (26.1.2010)
Loni jsme na Australia day slavili Mončiny narozky... Chjo...Chybí mi holka! Letos to vypadalo, že budu slavit jen s Kašou. Justin, Jo, Azza a Lisa měli jiný program a ostatní se neozvali. Kaša měla dorazit ve dvě a kolem jedný se mi ozvala Gemma, že přijde s taťkou a kamarádkou. Byli o víkendu pryč a nefungovali jim tam telefony, tak dostala pozvání až když se vrátili do Sydney. Udělali jsme si grilovačku u nás na balkoně, vypili hodně piv :-) a byla legrace! Bohužel nikdo z nás nefotil... Tak jsme si dali společnou aspoň před odchodem na pláž. Tony (nekteří mu říkají Teddy), Tati, Gemma, já a Kaša.
Na pláži bylo hodně policajtů (a lidí) a tihle poldové mělipomalovaný koně australskejma barvama (zelená a žlutá).
Já a Kaša.
Gemma a Tati.
Já a Gemma.
Tony. Zrovna se probudil :-)
Kaša šla do města na Avatara a já upalovala na Bronte, kde byly holky a salsa party. Tančili jsme jak o život! A řeknu vám, že ačkoliv mám hudební cítění a řekla bych, že jsem na tanec talentovaná, salsa je tanec úplně mimo rytmus a bude mi trvat nějakej čas, než do toho proniknu :-)
Já, Romča, Kristina (je z Lotyšska nebo Litvy) a Zuzka (pojedeme spolu na Fiji!!!).
Holky se byly vykoupat, mě se nechtělo namáčet a byly docela vlny... Dobře vejmluva! Musela jsem jít domů pěšky a chodit v mokrejch hadrech půl hodiny po tmě se mi nechtělo...
Bondi Beach za tmy...
Campbell parade...
... je hlavní třídou na Bondi beach.
Narozeniny (14.1.2010)
Narozeninový den jsem si opravdu užila. Zašli jsme s Danem na oběd do Thai in a box (naše oblíbené rychlé thajské občersvení-restaurace), pak jsem dostala zmrzku z restaurace Pompeis (bože, lepší malinovou zmrzku jsem v životě neměla) a na večeři jeli do Balmain do restaurace La Boheme.
Na uvítanou jsme dostali čerstvý domácí chlebíček se sádlem.
Na uvítanou jsme dostali čerstvý domácí chlebíček se sádlem.
A jako předkrm si objednali královské krevety. Mňam mňam.
Napojte mě vychlazenýma točenýma Krušovicema, nasyťte mě chlebem se sádlem a budu příst spokojeně jak kočka :-)
Kuřátko s houbovým rizotem.
Hovězí medailonky s kaší a restovanou zeleninou. Proč je můj úsměv křivý, netuším!
Krásný prostor.... Seděli jsme v patře.
Dopapáno...
...spokojeno!
Wildlife World, Avatar a Sydney Festival (9.1.2010)
V sobotu jsme vyrazili do Wildlife Worldu v Sydney v Daling Harbouru (centrum města). Něco jako zoo, ale rozhodně tam není tolik druhů zvířat. Soustřeďují se především na typické australské živočichy...
Hned po vstupu se můžete pokochat motýly a za rohem na vás čekají vícenohé potvory. Strašilky nebo co je tohle zelený, co se tváří jako list, mi nevadí ...
Hned po vstupu se můžete pokochat motýly a za rohem na vás čekají vícenohé potvory. Strašilky nebo co je tohle zelený, co se tváří jako list, mi nevadí ...
...ale pavouky fakt nemusim. Všichni se mačkali u terárií, mě stačilo vyfotit informační obrazovky nad terárii, být od nich na 1,5 metru, zahlédnout je v jejich dírách nebo visící na pavučinách silných jak lidský vlas a měla jsem vystaráno... Jestli je tohle ten, kterého několik mých kamarádů lovilo po bytě (je fakt velkej), jsem ráda, že jsem se s ním "ještě" nesetkala...ťuk, ťuk, ťuk, klepu na dřevo!!!
...ještě teď se mi ježí chlupy! Tyhle jsem viděla normálně v přírodě...
Tudle vobludu naštěstí ne. Je u něj poznámka, že je vysoce jedovatý... já dodávám- a kurňa velký!!!
Štír- malé a nebezpečné zviřátko. Najdete ho především v centrální Austrálii.
Mezi jednotlivými expozicemi naleznete mnoho zajímavých informací. Tahle tabule praví: "Taipan malý (český překlad) je nejjedovatějším hadem na světě. Jediné kousnutí může vyprodukovat dostatek jedu k zabití 100lidí (nebo 250 000 myší)! Taipan malý žije naštěstí v odlehlých končinách a je velmi plachý, proto je uštknutí člověka velmi vzácné."
Tady je žlutou barvou znázorněn výskyt 6-ti nejjedovatějších hadů na světě. Mimochodem v Austrálii žije 9 z 10 nejjedovatějších hadů světa!
Tady máme druhého nejjedovatějšího hada na světě.
Jeho české jméno je pakobra východní.
Cedule upozorňuje na nejjedovatějšího hada na světě.
Byl opravdu plachý. Měl své místečko v dutině špalku dřeva a nechtělo se mu ven. Taipan malý.
Tuhle znáte z dokumentárních pořadů. Jedovatá není, ale vypadá že by vám něco udělala.
I když na živo jen tak seděla na větvi...
Varan.
Tohle je Rex. Dovezli ho z Darvinu ze Severního teritoria na konci prosince. Jelikož po souši by cesta trvala moc dlouho, proletěl se kluk v letadle. Má 5 metrů a je to slanovodní krokodýl. Můžete ho vidět shora nebo zpod vodní hladiny. Hodně se báli, aby cestu přežil. Žije, ale když jsme tam byli, tak jim ještě nežral. Říkali, že se už ale podíval i z vody a že to vypadá, že si na nové prostředí zvykne. K životu mu prý stačí jedno větší kuře týdně. To by člověk ani neřekl na takového obra, že?!
Jo, za ní je vidět kousek Justina a Dan.
Od Rexe ke koalám... Pravá turistická fotka :-)
Asi si založím album s fotkama spících koal. Ty pózy opravdu stojí za to :-)
To je modelka, co?! :-D
Rex zhora...
Klokan...
...s Danem...
... se mnou.
Co jinýho v tom verdu dělat, než si najít stín a trošku si schrupnout!
Mami, tati, Táni. Kvízová otázka: Koho vám tak věrně připomíná???
Ano, Dička v křesle. Úplně ta samá poloha!
Hlavička trošku na stranu... To taky věrně známe, že?! :-)))
Další modifikace spokojeně spících klokanů.
Tendle se zrovna probral...
Ty jsou ale ňuňaný ;-)
Tak přesně tohle jsem si představovala, když ségra řekne "žabičková zelená".
Se sádrovým wombatem.
Živý je ještě víc roztomilý!
takový tlustý pejsek křížený s prasátkem...
Wallaby = Malý klokan.
Ale i koaly se hejbou!
Tahle otočila hlavičku.
Koalí spánek, část druhá.
Velká atrakce před vchodem. Tyranosaurus Rex. Byl naprosto geniálně promakanej a ten kluk, co ovládal celou tu těžkou kounstrukci (v tom vedru jsme ho opravdu obdivovali), byl naprosto geniální. Uměl brát tlamou dětem čepičky z hlavy, aniž by jim ublížil, pak jim je vracel a nastavoval tvář k políbení a starší děti a dospělé strašil rychlými výpady a křikem! Bylo to tak věrné, že i dospělí křičeli a uskakovali před jeho výpady. Pak si nadávali, jak můžo být tak hloupí a uskakovat před maskou :-)
Ve tři hodiny jsme se šli podívat do IMAXu na 3D Avatara (aneb Cameronovy šmouly - jak říká Lenka Zemanová). IMAX je taky v Darling Harbouru.
Před kinem jsme se sešli s Lisou, která šla na film s námi. Dostali jsme krásné brýle... Dan...
Justin...
Já...
Film se nám moc líbil! Šla bych na něj klidně znova... Asi půjdu... tentokráte pěkně do středu, ne na kraj... ale nebyly lístky, tak co se dalo dělat...
Po kině jsme zašli na večeři a pak jsme zamířili přes Hyde Park do Domain parku. Hyde park měl taky několikpódií a lasery osvětlovaly cestu.
Katedrála svaté Marie u které jsme náhodou narazili na Bena a Jess.
V Domain parku bylo velké pódium a všichni netrpělivě očekávali příchod
legendárního Ala Greena, soulového a gospelového zpěváka, který vůbec
poprvé zavítal do Sydney. Lidu tady mylo snad jako v roce 2008 na vánočním koncertě. Bylo to zadarmo, tak kdo by se nešel podívat na soulovou legendu, že?!
Hledali jsme místečko, kam si sednout. A volno bylo náhodou u partičky čechů.
Justin, Ben, Jess a Lisa (zády).
Kačenka s Danem.
Když ony jsou holky o hlavu menší než já, tak jsem se musela přikrčit, abych nepřečnívala. A Justin, ten musí být prostě na každý fotce :-) Já, Justin, Lisa a Jo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)