30.5. - Tornádo

Když jsme se v sobotu ráno probouzeli, koukala jsem přes napůl průsvitné rolety ven na stromy a oblohu. Pořád jsem civěla na ten divný mrak. Zkoumala jsem to ze všech úhlů (z postele samozřejmě), až se mě Dan zeptal na co tak zírám. A já pam že je tam tornádo! On, že co by tady asi dělalo tornádo. Chvíli jsem na ten stín za roletou koukala a pak už mi to opravdu nedalo. Zvedla jsem se, odhrunula roletu a vítězoslavně prohlásila: "A je to tornádo!". To už i Dana zvedlo z postele a začal kázat, že mám najít foťák. tak jsme fotili a dokonce jsme poslali fotky i do novin, ale neodpověděli nám. Asi tomu taky nevěřili...

24.5. - Italský festival

O víkendu se kousek od hlavního centra Sydney konal Italský festival. Byli jsme po sobotě nějací rozmlácení, ale i tak jsme se nakonec dokopali k akci. Zavolali jsme Justinovi, jestli by nechtěl jít s námi (Jo pečlivě studovala na záverečné zkoušky ve škole) a sešli jsme se na Kings Crossu. Po pár minutách chůze jsme se dostali na Stanley street, kde byla hlavní zábava. Z doprovodných pódií zněla občas laciná rádoby italská hudba s rádoby italskými zpěváky. Takže to byl spíš takový cirkus...


Stánky s víny, jídlem, sýry, to vše lemováno srdci a amorky s lukem a šípem, kteří viseli nad tou vší vřavou.


Některá jídla už byla vyprodaná...


...tak jsme se vrhli na ta ostatní.


Jak jsme tak brouzdali kolem, zjištovali jsme, co všechno lze vydávat za čistě italské. Například wurst se saurkrautem.


Ulice se změnila ve veřejnou jídelnu a autobusovým zastávkám přibyly stolečky.


Fontána plná růží. Taky jsem jednu dostala, když jí začali lidi ke konci rozebírat.


hojná návštěvnost panovala až do soumraku.

23.5. - Gregovy narozeniny

Grega se původně staral o Danova starého Mercedesa a tak se seznámili. Jednou se Gregovi rozbil počítač, Dan mu ho spravil, dali se do řeči, párkrát zašli na pivo a stali se z nich přátelé.

Greg slavil v květnu 45-ténarozeniny.

Nechtěli jsme přijít do restaurace nepřivení a tak jsme pozvali Justina a Jo k nám domů na pár skleniček. Pili jsme víno, papali sýry a pak vyrazili do restaurace.

Dan s Justinem.


Kačenka, Azriena a Dan.


Já s Gregem.


Holčičí koutek. Zleva: Aza, Jemma, Jo a ... nepamatuju si jméno.


Klučičí koutek. Zleva: Greg, Dan, Justin a Carlos.

10.5. - Centennial Park

V neděli jsme se vydali do Centennial Parku. Je to jeden z největších parků v Sydney a já tam do té doby nikdy nebyla. Teda až na práci na baru na jednom z festivalů, ale to jsem pracovala a jediné co jsem za celý den viděla byly plechovky s pitím a stovky dolarů co mi protekly rukama.

Greg s Azrianou byli pro a to zejména proto, že Greg našel v novinách článek o jednom keři co v parku roste a jehož květy (nebo jiné části) mají halucinogenní účinky. Po otisknutí článku prý začalo do parku chodit mnohem více mladistvých "jen tak posedět".

Keř-strom jsme našli hned u vjezdu do parku. To je ten s velkými oranžovožlutými zvonci. Greg je mimochodem na téhle fotce schován přímo v keři, kde škubal květy, pupeny a listí. Lup jsme pak zamkli do kufru auta.

Fotbal (ten náš normální evropský) je nejvíce populárním sportem dětí a mládeže v Austrálii. Hrajou ho kluci a holky a tak jsou všechny parky a hřišťata o víkendu zaplněná fandícími rodiči a dětmi běhajícími za kulatým nesmyslem.


V parku je nespočet jezírek, dá se tu i jezdit na koni.




Zleva: Dan, Greg a Azriena.


Krásná zákoutí...




Trocha umění.


Labutí jezírko.


Počasí bylo hodně proměnlivé. Trošku poprchávalo, pak svítilo slunce...



Kachní jezírko... Dan, Aza a Greg.



Soška na vrcholu sloupu...

9.5. - Tady bydlím, aneb sobotní procházka po Bondi beach a na South Head

Zrovna byly nějaké závody. Nejdřív plavali,


pak pádlovali na těchle kajacích.


Bohužel nevíme, kdo vyrál. Dan potřeboval svojí raní kávu, tak jsme museli pro kafe. Ještě chvíli jsme na závodníky koukali ze severního konce pláže.


Tak na tuhle se pláž se o letních víkendech vejde i přes 30 000 lidí!!!



Dan.


Po obědě jsme se přesunuli na South head. Sydney se rozprostírá kolem zálivu a bránou tohoto zálivu je North a South Head (neboli severní a jižní hlava). My se byli kouknout na tu jižní. Většinu prostoru zabírá vojenská základna, ale maják a park jsou stále přístupný. Počumákovali jsme kolem. Fotit širý oceán jsem se pokusila, nicméně ta fotka nebyla nijak zajímavá a proto jsem jí radši vymazala.

Když se začalo smrákat, vyrazili jsme zpět k parkovišti. Tady pohled na City...


... s Kačenkou...


...s Danem a Kačenkou.


Trajekt jedoucí z Manly (severní část Sydney) do City.


A krajinky...





Líbí??? Snad jo... :-)

3.5. - Food and vine festival na Kings Cross

Australani milují jídlo a pití. Proto je v Sydney v průběhu celého roku množství festivalů jídla a pití. Všechny velké městské čtvrti, které jsou vyhlášené restauracemi a jsou jedním z cílů turistů mají své vlastní festivaly.

Jak to probíhá? Zavřou se ulice, náměstí a jiná vyhovující prostranství, postaví tam množství stánků s jídlem z celého světa a vínem samozřejmě, přidají pódium s doprovodným programem, stolky s plastovými židličkami a hurá na věc. Tohle byl můj první festival a tak jsem pro samé stání ve frontách a ochutnávání nějak zapoměla vyfotit všechny ty stánky.. hehe... se omlouvám...

U stánku s wurstama a saurkrautem jsme našli Torstena(uprostřed). Danova kamaráda z práce. Měla jsem štěstí, protože někdo si obědnal a zaplatil buřta, ale už si ho nevyzvednul, tak jsem ho za úsměv dostala zadarmo:-) Na levo od Torstena je jeho kamarád Torsten(pro změnu) a napravo Jo (Danova kamarádka ze Švýcarska).


Tady je uprostřed Justin, Danův nejlepší kamarád z univerzity, s kamarády.


Jemma a Carlos kamarádi co bydlí v baráku hned vedle nás.


Jak nejlépe nalít víno z vlastní flašky, když 10m od vás stojí ochranka? Předstírejte závažnou konverzaci... Zleva: Jo, Carlos, Dan, Jemma a Justin.


Jinak Justin je ten, kdo lije víno do mého kalíšku. Pod stolem samozřejmě. Jinak ochranka byla moc hodná, páč nás nechala konzumovat naše vlastní víno. nějak se mi nechce věřit, že by si nevšimli toho, že jsou naše plastové kelímky s vínem stále plné...