Červen - žádost o vízum...

11.6.2008 jsem jela do Ústí, abych přivezla potřebné dokumenty pro podání žádosti o vízum. Schůzka proběhla věcně - sepsali jsme přihlášky na školy, žádost o vízum, dali do kupy všechny podkladové dokumenty a jedno lejstro jsem další týden posílala faxem. 16.6. jsem měla v mailu připravené vyúčtování a týden na to posílala penízky. Pak už bylo třeba jen počkat na formulář od školy a žádost putovala na ambasádu do Vídně.

Domnívám se, že nemá smysl tu vypisovat co všechno je třeba doložit. Tyhle informace najdete na stránkách AE. Je jich zkrátka moc a mohou se nepatrně lišit.

Jen připravím ty, kteří se do klokanova chystají... až budete vyplňovat žádost o vízum, připravte svaly v ruce :-) Dotazník je neuvěřitelně dlouhý a minimálně 12x tam budete psát Czech republic. Možná byste udělali dobře, kdybyste si nechali udělat razítko... je to trošku na budku, ale přežít se to v pohodě dá. Dotazník taky trošku pozvedne sebevědomí, když najednou zjistíte, že rozumíte, co po vás chtějí. Mě to trošku uklidnilo, říkala jsem si, že na tom s anglinou nejsem tak hrozně :-p

A ještě jedna událost mě v půlce června potkala... Byla jsem naposledy v TC (telefonním centru). Musela jsem odevzdat sluchátka, vstupní kartu, klíče od skříňky a taky jsem běhala po budově a sháněla podpisy od všechmožných vedoucích, abych mohla být oficiálně bývalý zaměstnanec. No a pak jsem šla naposledy po schodech dolů, naposledy jsem prošla turniketem a snad naposledy jela TC výtahem ... Tenkrát mě to nijak výrazně nepostihlo, zato teď mě jímá ukrutná nostalgie :-) Ale jsem fakt nesmírně ráda, že tam už nemusím!!! Tímto rovněž zdravím všechny moje chudáčky, kteří tam zůstat museli :-D

V květnu jsem to rozlouskla aneb konečný výběr agentury a škol...

5.5.2008 jsem vyrazila do Prahy s tím, že dneska už se fakt musím rozhodnout. Nejprve jsem zašla do AOL, kde jsem měla schůzku s Patrickem Kolářem. V agentuře se mě ujala slečna Petra, protože Patrick měl v kanceláři ještě nějaké jiné cestovatele. Začali jsme tedy bez něj. Asi po pěti minutách už byl k dispozici, nicméně se mi vůbec nevěnoval. Zareagoval pouze na mé konkrétní dotazy a dál už nic. Vlastně jsem všechno konzultovala jen s Petrou. Ne snad, že by se mi nevěnovala dostatečně, jen jsem byla objednaná k šéfovi a ten se na mě téměř vybodnul. Jak jsem předpokládala, byla mi doporučena škola Bridge College. Chtěla jsem i jiné alternativy, protože jsem věděla, že tahle škola je jejich černý kůň a bude tam hodně čechů a slováků. Bylo velmi patrné, že na tuhle školu zapisují hodně svých studentů a že se jí snaží protlačit víc, než školy ostatní. Pěli na ní samá superlativa, negativa žádná, zatímco ostatní školy měly vždy nějaké plusy i mínusy. Odcházela jsem s tím, že mi pošlou formulář, kde jim cosi vyplním a pak se dohodneme co a jak dál. Byla jsem mírně sklamaná průběhem a jednáním Patricka a doufala, že další schůzka bude mít trochu jiný průběh.

Stačila jsem si koupit něco málo v pekárně a hned jsem upalovala do AE. Tady nastal ten pravý obrat! Pan Khynych byl velmi příjemný a prokecali jsme spolu 4 hodiny. Ano, opravdu se mi věnoval celé 4 hodiny a rozhodně to nebyla žádná nuda. Výběr školy byl pořádný oříšek. Dohodli jsme se na SELC (Sydney English Language Centre) a IIBIT. Byly mi přislíbeny i kontakty na studenty, kteří na těchto školách studují, abych se jich mohla zeptat na jejich názor. Už během schůzky jsem věděla, že s touhle agenturou jet chci! Takže ještě před odchodem jsem panu Khynychovi slíbila, že s nimi do té Austrálie fakt pojedu.

Jako první jsem dostala kontakt na Katku, která byla na SELCu. Školu mi vřele doporučila, že je moc dobrá a líbilo se jí tam. Jen odpověď Otty, který byl na IIBIT mě moc nepotěšila. Prý je to tam samý ind, jak mezi učiteli, tak studenty, a není jim moc dobře rozumět. Rozhodně nejsem rasista(!!!), ale byla bych spokojenější, kdybych učitelům rozuměla. Tak jsme s panem Khynychem hledali školu novou. Na školu SBTA se mi nechtělo, protože co jsem vyčetla na netu, tak s ní lidičky moc spokojení nebyli. Zkusili jsme tedy Lloyd's. Projela jsem stránky, a hlavně jsem měla informace od Honzy, který projevil se školou takovou běžnou spokojenost. ...Jen pro pořádek... Odborné školy o kterých píšu nejsou rozhodně ty nejlepší v Sydney. Jedná se o školy, které jsou levnější, výuku si dáte do 2-3 dnů a zbytek máte volno na práci a relax. Samozřejmě je docházka povinná, nicméně s volnějším režimem a úkolů je přiměřeně... Byla jsem šťastná jak blecha, že mám obě školy vybrané a že na Lloyd's budu mít dokonce známé.

Ale to by v tom byl čert, aby se něco nestalo... zhruba týden na to mi psal pan Khynych, že na Lloyd's si došlápla organizace VETAB (kontroluje dodržování pravidel víz) a proto musí všichni lidičky do školy 3-4 dny v týdnu. Nicméně hned navrhl variantu školy SBI (Sydney Business Institute), která prošla reorganizací personálu a učebních osnov. Cena byla příznivá a studijní plán (rozvržení školy a prázdnin) mi také vyhovoval. Tahle škola se stala finální variantou, tak mi teď nezbývá než doufat, že to byl výběr správný.

Dubnové dunění ...

Duben byl pro mou cestu do Austrálie velmi důležitý. Začala jsem pociťovat určitou nejistotu s výběrem agentury a to především proto, že jsem se jala prozkoumávat internet a rozhodla se neponechat nic náhodě. Našla jsem mnoho dalších agentur a při procházení jejich stránek mě zarazila jedna věc. Pouze dvě agentury prezentovaly na svých stránkách vlastní studentské centrum v Sydney (AustraliaExpert a AustraliaOnLine). Do té doby to pro mě nebylo nijak zajímavé, nicméně jsem se nad tím na okamžik pozastavila a začala o tom trochu přemýšlet.

Studyline (a ostatní) sice uvádí, že studentské centrum v Sydney mají, ale chybí jim tam to slovíčko "vlastní". Totožné obrázky ze studentského centra najdete u dalších několika agentur. Začala jsem být jemně nervózní a zašla s tímto objevem do agentury. Tam mi potvrdili můj nález a snažili se mě ubezpečit, že se mi ve studentském centru jejich partnerské agentury AEC (Australian Education Centre) dostane nejlepší péče (případně mi jí telefonicky zabezpečí - což znělo trochu divně). Ale nechala jsem to plavat. Když už jsem byla na odchodu, byla jsem požádána, zda bych mohla co nejdříve přinést 10 000,-Kč jako zálohu na pobyt. Problém to pro mě nebyl, tak jsme se domluvili na poslední týden v dubnu.

Jak jsem zmiňovala v minulém příspěvku, chystala jsem se v pátek 25.4. na zdravotní prohlídku k paní doktorce Brejchové.Nejprve vyplňujete lejstra pro ambasádu podle přiloženého českého mustru, dojdete načůrat do kelímku a pak si vás paní doktorka pozve do ordinace, změří a zváží vás, provede zevrubné vyšetření, mile s vámi potlachá a pošle vás na rentgen do ÚVNky, která je dvě zastávky tramvají nebo 15 minut pěšky. Já se přiznám, že jsem v nemocnici chvíli bloudila, ale nakonec si mě vzali do kukaně, zrentgenovali a poslali nazpátek. Tuberu mi nenašli a tak s příslibem doplnění vyšetření od mé lékařky jsem opustila ordinaci ve vile.

Tento den jsem si pro prohlídku vybrala schválně. V hotelu Jalta na Václavském náměstí totiž pořádala agentura AustraliaOnLine EduSummit zaměřený především na studium v Austrálii. Byla jsem zvědavá a rozhodla se na něj zajít. Když jsem dorazila, byly již přednášky v plném proudu. U vstupu jsem vyfasovala katalog a propisku. Zamířila jsem do salónku a hledala volnou židli, kterých tam moc nebylo (volných, jinak jich tam bylo obsazených až až).

Jako mluvčí se střídali Patrick Kolář a Michal Šesták. Vedli to velmi zajímavě a rozhodně se přiblížili publiku a to především způsobem komunikace. Mám tím na mysli způsob komunikace mezi kámoši, v rámci které zazněly občasné vulgarismy. Ale co si budeme říkat... Ono nám to tak vyhovovalo, než kdyby mluvili až moc akademicky. Rozhodně to však nebylo nijak urážející či přespříliš vulgární!

Po jedné přednášce se mi podařilo odchytit Patricka a zeptat se ho na pár věcí. Probrali jsme mnou vybranou agenturu i školu a výsledek nebyl zrovna valný. Potvrdil mi mé pochybnosti ohledně studentského centra (AEC), ale především mi nedoporučil školu, kterou jsem si vybrala, tedy Kaplan Aspect. Rovněž usměrnil mé vzletné představy ohledně doplnění vzdělání. Velmi trefně mě upozornil na to, že pokud mám vystudovanou VŠ, je velmi málo pravděpodobné, že bych se na tomto typu odborných škol v Austrálii něco přiučila. Také podotkl, že na této škole je důrazně vyžadována docházka, což by mi mohlo časem vadit... tedy až přijdu na to, že do Austrálie se jezdí studovat na odborné školy především kvůli pracovnímu povolení ne získání znalostí, a budu chtít míň chodit do školy a víc pracovat... (znalosti získáte především na univerzitách a TAFE, které ovšem stojí mnohonásobně víc než odborné školy) ...taky jsem se zeptala na konkurenční agenturu AustraliaExpert, kterou se rovněž snažil rozbít argumenty, nicméně ty nebyly tolik pádné, jako ty, co použil při argumentaci ke StudyLine. Vesměs se jednalo o to, že mají menší studentské centrum (ovšem vlastní), že s nimi (AOL) jezdí určitě víc lidí než s AE a pak ještě něco, na co si už ani nevzpomínám.

Nakonec jsem si s ním sjednala schůzku v kanceláři AustraliaOnLine na 5.5.2008.

Domů jsem jela naprosto zdolaná. Během jednoho dne se mi totiž kompletně rozbil studijní plán. Už během cesty jsem si udělala jasno v tom, že prozatím Studyline nic platit nebudu a uvidím, co mi řeknou na schůzce v AOL. Doma jsem sedla na internet a začala znova prohledávat internet. Už ani nevím, co jsem zadala do googlu, vím, že mi vylezlo pár blogů lidí, kteří v Austrálii byli (nebo v ní zrovna jsou). Potřebovala jsem od někoho slyšet, s kým do ozíkova jeli a jak jsou s agenturou spokojení. Řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám a napsala Honzovi a Michalovi. Oba mi odepsali ještě ten samý den. Honza přijel s AOL a psal, že ohlasy na ně jsou vesměs neutrální, občas negativní i pozitivní. Michal přijel s AE a moc si je pochvaloval. Takže jsem opět nebyla o nic moudřejší.

Nicméně mě to dohnalo aspoň k tomu, že jsem si dohodla schůzku v AustraliaExpert s panem Khynychem také na 5.5.2008 jen o pár hodin později.

Do doby schůzky jsem pečlivě pročítala weby obou agentur a zkoumala jednotlivé školy. Taky jsem narazila na blog Honzy a Haničky. Napsala jsem Honzovi a on mi ochotně odpověděl na mé dotazy. Přijeli s AE, ale protože jeli jako pár a nevěděli o podmínkách partnerských víz, tak byl na ně naštvaný. Nicméně se negativně vyjádřil pouze o problému s nedostatkem informací ohledně partnerských víz, ostatní se zdálo v pohodě.

Se všemi jsem pak probrala i školy, abych měla aspoň nějaké autentické informace, ale zase jsem nebyla o moc moudřejší. Stále to bylo plácání od nikud nikam...

Co se dělo v únoru ...

Především se mi podařilo letos v únoru úspěšně složit státní závěřečné zkoušky a obhájit diplomovou práci. No a jak jsem teď koukala do kalendáře, tak den před promocí jsem měla sjednanou schůzku v agentuře Studyline v Liberci.

Pan Mindl byl velmi příjemný, ochotně mě vyslechl a odpověděl na mé otázky. Moje původní představa byla následující. Město do kterého pojedu bude Sydney. Je největší v Austrálii, je tam největší výběr škol a největší pravděpodobnost najít si práci. Obor studia? Na škole mě vzala za srdce, asi jako jediný předmět, personalistika. V katalogu Studyline jsem našla školu (Kaplan Aspect), která měla kurz na human resources. Nebyla zrovna z těch nejlevnějších, ale jediná co HR nabízela. Tak jsme společně začali vymýšlet časový plán studia. Na rozmluvení jsem si chtěla dát general english. Aby mě to moc nestálo, tak jsem zvolila jen 3 týdny. Pak jsme se domluvili na 2 týdnech volna. Já chtěla víc, ale prý to nejde. (Mimochodem není to pravda! Mezi jazykovým a odborným kurzem si můžete udělat až 2 měsíční prázdniny.) Nechtělo se mi v tu dobu jet na moc dlouho, tak jsem si na Kaplan Aspectu vybrala Certificate IV in Business na 20 týdnů za 2 300,- AUD. Pana Mindla jsem požádala, jestli by mi mohl sehnat seznam předmětů, které se na škole učí a poslat mi ho. Chtěla jsem se dovědět, jaké předměty budu studovat a na co nového se v této oblasti mohu těšit.

Následovalo ještě několik doplňujících schůzek, mé neustálé dotazování a pak přišlo objednání k paní doktorce Brejchové, u níž byl dohodnut termín na 25.4.2008.

Podzim 2007

Když o tom tak přemýšlím, tak jsem se cestě do Austrálie věnovala opravdu svědomitě. Katalogy jsem sbírala a prohrabovala minimálně 2 roky a od podzimu loňského roku jsem navštívila jeden veletrh a dvě informační setkání.

V listopadu mě ségra vytáhla do Prahy na mezinárodní veletrh jazyků, vzdělávání a kultury ExpoLingua. Já už ale měla dávno vybranou agneturu StudyLine v Liberci, tak jsem to brala jako výlet s čistě informativním charakterem. Vybrala jsem si přednášky o Austrálii, které pořádala agentura Alfa-agency. První přednáška nebyla nic moc. Slečna asi přípravě nevěnovala moc času a tak mi výraz "velmi stručné" připadá dostatečně výstižný. Naštěstí další vyprávění nebylo vůbec nudné. Mě utkvělo v paměti, že koala je permanentně zfetované zvířátko, protože listy eukaliptu obsahují látky, které mají otupující účinky a rovněž způsobují, že je poměrně pomalá. Naučila jsem se nejčastěji používané fráze Take it easy a No worries, popovídala si u jejich stánku o školách a vůbec životě down under.

Na tomto veletrhu jsem se také vůbec poprvé seznámila s agenturou AustraliaExpert. Povídání s panem Khynychem bylo velmi uvolněné a fakt na mě zapůsobilo. Do té doby jsem o nich nic nevěděla, tak jsem nabrala letáky a vizitky a doma pořádně prozkoumala jejich web. Dověděla jsem se na něm mnoho užitečných věcí, ale dál už jsem to neřešila. Myslela jsem si, že se s nimi už nikdy nesetkám. (Jak to nakonec dopadlo se dočtete v dalších příspěvcích.)

Pak jsem někdy v prosinci zašla do libereckého kulturáku na informační povídání o Austrálii pořádané mnou vybranou agenturou StudyLine. Hned ze začátku mě navnadila informace o kurzech angličtiny zdarma, pokud člověk pojede s nimi. Říkala jsem si...fajn bonus. (Ovšem když mělo přijít na realitu, bylo to trochu odlišné. Nastala chvilka cukání a vymlouvání, nicméně mé mlácení argumenty zabralo a kurzy zdarma mi byly přislíbeny.) Jejich přednáška byla pěkná, i s rodilým Australanem, ale že bych z toho byla eboby se říct nedá. Možná to bylo i proto, že jsem byla v tu dobu nemocná a šla tam i s vysokou teplotou a zásobou kapesníků. StudyLine jsem si vybrala proto, že s ní v Austrálii byla (asi před 6 lety) moje úžasná kamarádka Péťa a pěla na ní samé ódy. Taky s nimi jela spolužačka Šárka (před 3 roky), která říkala, že to s nima bylo v pohodě. Prostě osobní doporučení je vždy nejlepší.

Pak jsem ale musela nechat ozíkov ozíkovem (ozíkov = Austrálie), neb mi na paty šlapal termín odevzdání diplomové práce a blížící se státnice.

Jak to začalo?

No jo... Jak vono to všechno začlo???

Už během školy se mi chtělo někam odjet, ale protože jsem byla v mládí hloupá, nechala jsem si srovnat zoubky až během studia na VŠ, což značně limitovalo mé možnosti vycestování ať už za poznáním či studiem. Moje eliminace trvala v tomto směru skoro tři roky... Ale co se dalo dělat... Aspoň mám teď zářivý úsměv.

Občas jsem si představovala, kam bych se asi tak mohla vypravit, až nebudu muset chodit každých 5-6 týdnů k zubaři. Začala jsem skromě a sice Anglií či Irskem. Tak jsem chodila v Liberci po agenturách, sbírala katalogy a doma počítala a počítala, kolik peněz bude tahle sranda stát. Nedalo se svítit ... Prostě studium angličtiny je věc velmi nákladná ... Cena sice rok od roku mírně klesala, nicméně se stále držela okolo sta tisíc za zhruba 3-4 měsíce pobytu!

No jo Kačenko... dneska ti zadarmo nikdo nic nedá... hned jsem si začala představovat, jak dlouho a často bych musela pracovat v bance, abych si na tento výlet aspoň něco vydělala. A vyšlo mi: DLOOOUUUUHOOO :-( .

Poznámka pro ty, co mě neznají... Od roku 2004 jsem pracovala v jedné nejmenované bance (s černo-červeno-bílým hranatým logem) jako telefonní bankéřka na DPČ. Sice to byla pakárna, ale byly za to slušné peníze a především to kompenzovala skvělá parta lidí, která se postupem času měnila čím dál víc. Až nás tam nakonec zbylo jen pár (mám na mysli těch, co tam vydrželi přes 2,5 roku). Tak jsem si letos v červnu řekla, že 3 roky a 8 měsíců je víc než dost a dala výpověď.

Nicméně musím přiznat, že nebýt této práce, neušetřila bych dost, abych si mohla výlet na druhou stranu zeměkoule zasponzorovat z větší části sama. Přece jen mám dobrý pocit z toho, že nezatížím nadmíru rodinný rozpočet a že jsem schopná si zaplatit na rok školu v zahraničí.

Ale abych dodržela nějakou časovou osu...

Tak jsem pracovala a přemýšlela a pracovala a přemýšlela ... Až se v mé hlavě najednou zrodil nápad: Co kdybys jela místo do depresivní Anglie či Irska do sluncem zalité Austrálie? Tak jsem si řekla proč ne?! Znovu jsem začala obíhat agentury a brala katalogy s logem opery a Harbour bridge. Pak nastalo počítání... A výsledek? Cenově srovnatelné s Anglií či Irskem, k tomu ještě připočítat letenku drahou jako pes a psychickou kompenzaci v podobě slunečných dnů. No ... pořád to nestálo za nic ...

Pak jednou, když přijela domů moje sestřička a já nebyla v práci, zavedli jsme na toto téma řeč. Začala mě přesvědčovat, že je naprostá blbost vyhazovat peníze za kurz angličtiny, když anglicky umím (učím se jí od 3.třídy, takže zhruba 16 let). To, že špatně mluvím, se prý zlepší už jen tím, že tam budu muset běžně fungovat. Krom toho jsem už s rodilými mluvčími komunikovala na vejšce, kde jsme měli 4 roky učitele z Anglie, USA i Kanady. Díky nim jsem se přestala bát mluvit, i když jsem mluvila špatně, ale na rozdíl od některých jsem aspoň mluvila. Tak jsem si řekla proč ne...

Začalo nové prozkoumávání katalogů a rozhodnutí dát si prozačátek pár týdnů nějakou english a pak odborný kurz. Co se financí týká, začalo to rovněž vypadat růžověji. English je sice pořád stejně drahá, ale odorná škola je za velmi pěkný peníz. Asi jako byste tady Čechách studovali soukromou školu.

Pak najednou všechno začalo dostávat konkrétnější a konkrétnější podobu, až se to po dalších peripetiích, přemýšlení a změnách začalo rýsovat jako skutečnost ... šmarjá... VŽDYŤ JÁ DO TÉ AUSTRÁLIE SKUTEČNĚ POLETÍM!

Zrození

Dnes je velký den... S těžkými porodními bolestmi přišel na svět tento blog. Jeho účel již byl zmíněn na první stránce.

....jen bych k tomu doplnila, že doufám, že informace, které tu budu psát, snad pomůžou těm, kteří se chystají odjet na druhý konec světa, stejně jako mi pomohly informace z webu Michala, Honzy a ještě jednoho Honzy a Haničky... (samozřejmě i jiných, nicméně tito dobří lidé mi trpělivě odepisovali na mé e-maily s nekonečnými dotazy ohledně škol a agentur) ... Snad se mi poštěstí jim osobně poděkovat :-)