28.6. - tak trochu jiný západ slunce

Tuhle neděli ráno jsme si zajeli na "brunch" (něco mezi snídaní-breakfast a oběděm-lunch může to být také označení pro snídani, kterou si dáváte v čas oběda) na Maroubra beach. Bylo krásné počasí, svítilo sluníčko... Protože bylo hezky, rozhodli jsme se podívat se po pobřeží trochu víc na jih směrem k letišti. Jezdili jsme po pobřeží po čtvrtích plných nádherných domečků a zákoutí. Když bylo kolem čtvrté začaly se objevovat mraky a během další půl hodiny se na nás od vnitrozemí řítila černočerná mračna. Chtěli jsme se ještě rychle kouknout na letadla a tak jsme zastavili u jedné zátoky, ze které jsme je mohli sledovat. Začal západ slunce, který společně s černými mraky a začínajícím lijákem vytvořili nádhernou scenérii.



Tahle poslední fotka je nakřivo, páč jsem musela chránit foťák před ohromnými kapkami deště.


Snad se to i vám líbí.

7.6. - Spit to Manly walk a Manly Food and Vine festival

Další festival jídla a vína způsobil, že jsme se v neděli vydali na sever od Harbour Bridge na Manly (severní část Sydney s neméně známou pláží). V sobotu jsem do jedenácti večer pracovala a než jsem se dostala domů bylo po půlnoci. S ostatními jsme byli dohodnutí, že se ve dvanáct sejdeme sejdeme u přístavu na Manly. Mělo být krásně a tak mě Dan přemluvil na výlet. Že si prý dáme předtím Spit to Manly walk. Je to jen 10km procházka povídal. To máme do dvou hodin ujitý. Snažila jsem se ho přesvědčit, že do dvou hodin to rozhodně nedáme, protože se budeme kochat výhledama a fotit atd. Krom toho na internetu psali, že tenhle walk trvá průměrně 3,5 hodiny ... Vstávali jsme v půl šestý ráno, šli na autobus a pak jeli z centra ferynou (trajektem) na Manly. Tam jsme zase nasedli na autobus, který nás odvezl ke Spit Bridgi. Červená "lajna" popisuje trasu walku.


Tahle zátočinka se jmenuje Fisher Bay.


některé části jsou zpevněné.


Hausbót.


Spit bridge se v různých časových intervalech otvírá a pouští loďky do a ze zálivu.


Dan držel tu skálu hodně pevně abych mohla pohodlně projít.


Opravdu si nevzpomínám jak se jednotlivé zátočinky jmenují. Jednak to tam není napsané a jednak to ani v těch mapách neumím najít, páč nevím přesně, které jsem fotila a které ne...



Tohle je jednoznačně za půlkou cesty. Tady můžete vidět South Head, o kterém jsem už psala.


Dan fotí svým IPhonem.


Díky krásnému počasí jsme viděli i centrum...


...a vršek Harbour Bridge. Obě fotky jsou na maximální přiblížení, tak ta kvalita krapet pokulhává.


Cestička k domovu krásně se vine, hezčí je krásnější než všechny jiné... Dál už to přesně neumim :-)


Vlevo North Head, vpravo South Head. Tudy se vplouvá do Sydney přátelé... Cítíte ten vítr ve vlasech ??? :-)


Dan. Trošku přesvícenej, ale neměla jsem čas hrát si s nastavením foťáku. byl moc rychlej.


Pohled na Manly.


Tahle by se mohla jmenovat Horalka na cestách. ne že bych se označovala za horalku, ale ta česká horalka co mi klouzala do bříška se podívala až na druhý konec světa :-) Byla sice prošlá, nicméně stále chutnala.


začínám být velmi hrdá na své fotografické umění.


Reklama na prodej domu. No nelíbilo by se vám tady bydlet?


Pohádkový domeček. jak z francouzské riviéry. Ne snad že bych tam někdy byla, ale takovouhle architekturu si tam představuju.


Idilka.


Nejsem si tím úpně jistá, ale tahle kytka mi strašně připomínala přerostlou vánoční hvězdu.


Strelicie. U nás zaplatíte za jednu nekřesťanskou sumu, tady rostou u domů jako růže.


kačenka, za ní Sydney Harbour a South Head.


Na festival jsme se samozřejmě dostali se zpožděním. Cesta nám trvala 3 hodiny a Dan mě ke konci honil jak nadmutou kozu. Na ulici vyhrvali místní Beach Boys, hlavní promenáda byla plní lidí a psů a stánků s jídlem a vínem...


Netuším, co to všichni papají, ale vypadá to na nějaký zákusek.


Já, Jo, Lisa a Jemma.


Dobře jsme se napapali, nabumbali, někdo mě oblil moje krásný bílý kalhoty červenym vínem (já byla na tolik opatrná, že to zkrátka musel udělat někdo za mě) a za soumraku jsme vyrazili zpátky do City. Jeli jsme trajektem, byla krásná noc a Dan fotil operu. V tu dobu byl u opery nějaký umělecký festival a tak na operu a okolní domy promítali různá umělecká díla a tím měnili náladu a barvy atp. Tahle fotka se Danovi opravdu povedla. Nevím proč, ale většina digitálních foťáků je ve tmě naprosto neschopná fotit. Včetně toho mého bohužel. Zkoušela jsem měnit parametry, ale nefunguje to.


Protože jsme (teda někteří) nebyli dostatečně společensky unaveni, vydali jsme se s Danem, Justinem, Jo, Jemmou a Carlosem na večeři a pak ještě do baru. V pondělí byl svátek, nikdo nemusel do práce a tak jsme mohli spinkat až do oběda :-)

30.5. - Tornádo

Když jsme se v sobotu ráno probouzeli, koukala jsem přes napůl průsvitné rolety ven na stromy a oblohu. Pořád jsem civěla na ten divný mrak. Zkoumala jsem to ze všech úhlů (z postele samozřejmě), až se mě Dan zeptal na co tak zírám. A já pam že je tam tornádo! On, že co by tady asi dělalo tornádo. Chvíli jsem na ten stín za roletou koukala a pak už mi to opravdu nedalo. Zvedla jsem se, odhrunula roletu a vítězoslavně prohlásila: "A je to tornádo!". To už i Dana zvedlo z postele a začal kázat, že mám najít foťák. tak jsme fotili a dokonce jsme poslali fotky i do novin, ale neodpověděli nám. Asi tomu taky nevěřili...

24.5. - Italský festival

O víkendu se kousek od hlavního centra Sydney konal Italský festival. Byli jsme po sobotě nějací rozmlácení, ale i tak jsme se nakonec dokopali k akci. Zavolali jsme Justinovi, jestli by nechtěl jít s námi (Jo pečlivě studovala na záverečné zkoušky ve škole) a sešli jsme se na Kings Crossu. Po pár minutách chůze jsme se dostali na Stanley street, kde byla hlavní zábava. Z doprovodných pódií zněla občas laciná rádoby italská hudba s rádoby italskými zpěváky. Takže to byl spíš takový cirkus...


Stánky s víny, jídlem, sýry, to vše lemováno srdci a amorky s lukem a šípem, kteří viseli nad tou vší vřavou.


Některá jídla už byla vyprodaná...


...tak jsme se vrhli na ta ostatní.


Jak jsme tak brouzdali kolem, zjištovali jsme, co všechno lze vydávat za čistě italské. Například wurst se saurkrautem.


Ulice se změnila ve veřejnou jídelnu a autobusovým zastávkám přibyly stolečky.


Fontána plná růží. Taky jsem jednu dostala, když jí začali lidi ke konci rozebírat.


hojná návštěvnost panovala až do soumraku.

23.5. - Gregovy narozeniny

Grega se původně staral o Danova starého Mercedesa a tak se seznámili. Jednou se Gregovi rozbil počítač, Dan mu ho spravil, dali se do řeči, párkrát zašli na pivo a stali se z nich přátelé.

Greg slavil v květnu 45-ténarozeniny.

Nechtěli jsme přijít do restaurace nepřivení a tak jsme pozvali Justina a Jo k nám domů na pár skleniček. Pili jsme víno, papali sýry a pak vyrazili do restaurace.

Dan s Justinem.


Kačenka, Azriena a Dan.


Já s Gregem.


Holčičí koutek. Zleva: Aza, Jemma, Jo a ... nepamatuju si jméno.


Klučičí koutek. Zleva: Greg, Dan, Justin a Carlos.

10.5. - Centennial Park

V neděli jsme se vydali do Centennial Parku. Je to jeden z největších parků v Sydney a já tam do té doby nikdy nebyla. Teda až na práci na baru na jednom z festivalů, ale to jsem pracovala a jediné co jsem za celý den viděla byly plechovky s pitím a stovky dolarů co mi protekly rukama.

Greg s Azrianou byli pro a to zejména proto, že Greg našel v novinách článek o jednom keři co v parku roste a jehož květy (nebo jiné části) mají halucinogenní účinky. Po otisknutí článku prý začalo do parku chodit mnohem více mladistvých "jen tak posedět".

Keř-strom jsme našli hned u vjezdu do parku. To je ten s velkými oranžovožlutými zvonci. Greg je mimochodem na téhle fotce schován přímo v keři, kde škubal květy, pupeny a listí. Lup jsme pak zamkli do kufru auta.

Fotbal (ten náš normální evropský) je nejvíce populárním sportem dětí a mládeže v Austrálii. Hrajou ho kluci a holky a tak jsou všechny parky a hřišťata o víkendu zaplněná fandícími rodiči a dětmi běhajícími za kulatým nesmyslem.


V parku je nespočet jezírek, dá se tu i jezdit na koni.




Zleva: Dan, Greg a Azriena.


Krásná zákoutí...




Trocha umění.


Labutí jezírko.


Počasí bylo hodně proměnlivé. Trošku poprchávalo, pak svítilo slunce...



Kachní jezírko... Dan, Aza a Greg.



Soška na vrcholu sloupu...