9.4. - přesun do Surfers Paradise

Balíme stan a podle včerejšího rozhodnutí se podíváme do Brisbane a na večer se přesuneme do Surfers padadise.


Rozhodli jsme se (přesvědčila jsem ostatní), že máme dost času a že si zajedeme trošku do vnitrozemí podívat se na vodopády o kterých nám říkal pán na informacích v Noose. Měli jsme mapičku a plni očekávání se vydali k prvním vodopádům. No byl to takový šplíchaneček než vodopád... Zkrátka jsme čekali víc...



Ale cesta podél řeky nám připomínala Vltavu. Teda až na ty palmy.


Tak jsme vyjeli k dalším vodopádům. U parkoviště jsme zjistili, že jsou daleko. Pořádnou mapu tam neměli a tak jsme to skrečovali. Aspoň jsme se zastavili na jednom z lookoutů (místo dalekého rozhledu) a tam se nám spravila chuť.

Tohle jsou vážení přátelé Glasshouse Mountains. Vyrůstají z ničeho. Opravdu nádhera! Škoda že nebyla lepší viditelnost...


Tenhle baráček je hned u lookoutu a spousta dalších. Kdo by se na tu přírodní krásu nechtěl koukat každé ráno?!



Tohle všechno jsme mohli vidět.


Kačenka a Glasshouse mountains.


Teď na ně trošku zasvítilo slunce.


Pak jsme se vydali do Brisbane. Zaparkovali jsme v centru v jedné z podzemních garáží a nechali se trubky svést nápisem od 6,9 AUD. To že je to cena za půl hodiny se dozvíte až u závory, kde na vás vykoukne 30 AUD za 2 hodiny. Ovšem odtud už není návratu. Tak jsme zatli zuby a šli se projít po městě. Nevím, jak se jednotlivá místa jmenují, tak si jen užívejte obrázky.








Na Gold Coast (zlaté pobřeží) jehož součástí je známé Surfers Paradise jsme dorazili za chvilku. V podstatě nám pořád připadalo že jsme v Brisbane, páč zastavěnou plochu jsme neopustili. Když tu se před námi zjevili hotely a ukazatele na Surfers paradise.



A hustá černá mračna nevěstila nic dobrého.


Hlavní třída Surfers paradise.


Našli jsme si ubytování v jednom ze skoro plných kempů. Postavili stan a zajeli si pro něco k jídlu a na procházku po promenádě.





Večer začalo pršet a tak jsme s Terkou a s Tomem přespali v autě. Čenda spal statečně ve stanu.

8.4. - Sunshine Coast

Hezky jsme se vyspinkali, zabalili a vyjeli na jih. V Lonely Planet psali o Sunshine coast, tak jsme se rozhodli ho prozkoumat. takhle to vypadalo po cestě.







Kačenka za volantem.


Sunshine Coast začíná městečkem Noosa. Je to celkem známé letovisko, o kterém jsem slyšela z různých reklam, tak jsem byla vědavá, jak to tam bude vypadat. Malé i větší hotely, kavárničky, restaurace, obchody, ale všechno zbytečně předražené. našli jsme informační centrum a postaršího pána se zeptali, co je tu kolem k vidění. Nasměroval nás na procházku po pobřeží, kde nám doporučil dívat se do korun stromů a hledat koaly. Už jsme to skoro vzdali, když tu jsem spatřila vysoko v koruně stromu jednu malou koalu. Pěkně si tam podřimovala...



Asi největší radost z ní měla Terka, která do té doby koalu neviděla...


Vidíte jí v tom véčku?


Po celém pobřeží se to jen hemžilo surfaři (to jsou ty malé tečky).


Zpátky k autu jsme to vzali lesem. Další koalu se nám bohužel nepodařilo najít, za to nás bolelo za krkem.


Dalšími místy jsme jen projeli, nijak zvlášť nás to nevzalo. Konec Sunshine coast je v městečku Caloundra. V Lonely Planet jsme našli, že by tam měl být kemp, který jsme po půl hodině hledání našli. Hibiscus Holiday & Caravan Park je naštěstí hned naproti nákupnímu centru a měli pro nás poslední volné místo. Nijak jsme si neuvědomili, že ozíci budou mít díky velikonocům prázdniny a že bysme mohli mít problémy s ubytováním... Po celé cestě nás provázelo štěstí a až na noc v Byron Bay jsme vždycky nějaké místo našli.

Parádně foukalo. Postavili jsme stan a ten se nám málem změnil na placku...


Čenda se svým stanem...

Tyčky to naštěstí vydrželi a když jsme se vrátili z nákupu potravin na večerní grilování, stan byl stále na svém místě a dokonce se mu vrátil jeho původní tvar.

Nikomu jinému v kempu se nechtělo v tomhle fukaru grilovat, tak jsme měli celé místo jen pro sebe. Všechno co mohlo odlétnout jsme se snažili nečím zatížit. Okurkou, kečupem a tak...


Já a Tom u grilu.


Terka.


Krásně jsme si ogrilovala slaninku. Nechala jsem jí tam pěkně dlouho, aby byla řádně křupavoučká. Dala jsem si jí na stůl a jeden silný poryv větru mi jí sfouknul na zem. Mojí slaninku!!! Rozumíte?!!!? Nehodlala jsem se jí zdát a pod stolem hledala všechny její pozůstatky. Oprášila je, teda ty kousky co oprášit daly, a spapala jí. Byla výborná!!! Důležité je nepropadat zbytečně panice:-)


Když došlo víno, došla jsem do auta pro zbytek piveček.


Byla sranda.


Napapaní a spokojení...


...začali jsme hrát zručnostní hry. Tady Čenda předvádí, v jakém pořadí máte klepat různými prsty o stůl a pomalu zrychlovat tempo. Opravdu mu to šlo dobře.


A tohle určitě znáte. Jenou rukou si máte plácat do hlavy a druhou kroužit po břiše.


Celá ta legrace nás opravdu unavila!

7.4. - Fraser Island den 2.

Ráno jsme se probudili za bubnování dešťových kapek na plachtu stanu. Oblékla jsem proto plavky a šla prozkoumat situaci. Ani náznak modrého nebe a neuvěřitelná spoušť na stole.


S Čendou jsme umyli nádobí...


Půjčili si u jednoho ze stanů sirky (páč naše jsme nechal přes noc na dešti) a uvařili si polífčičku a čajíčky.


Pak zas začlo lejt a tak jsme se ukryli do vchodu našeho stanu.


Potřebovali jsem ale vyrazit na cestu, abysme všechno stihli. proto když necedilo zas až tolik, začali jsme se skládáním stanu. A tu se na nás vynořila tahle mrcha. Byla velká jak taťkova dlaň (můj taťka má 2m, tak si vemte jakou má dlaň!).


Vydali jsme se na Indian Head, což je výběžek na S a když vylezete nahoru na útes, lze prý vidět celý ostrov. Ale furt pršelo a tak jsme vyměnili škrábání se po útesu za procházku k Champagne Pools (šampaňská jezírka). Auto jsme nechali u IndianHead, páč dál byla zakázaná zóna, a vydali se pěšky po pláži k jezírkům.

Díky nedokonalému počasí máme nádherné dramatické fotky.





Champagne pools jsou jezírka tvořící se během přílivu mezi pobřežními skalami. Díky vlnám, které se o skály rozbíjí tam vzniká pěna jako na šampaňském. Takže to jsou ony-





Výhled na Indian head. Na konci téhle pláže jsme měli auto. Mohli jsme sem klidně dojet. Nic nebezpečného tu nebylo.


Autíčko v akci. Nevypadá to, ale ty koleje byly opravdu solidní.



Red Canyon.


Skály na Seventy-five Mile beach.




Vyhýbáme se.


Občas to bylo o milimetry.


Jindy to vypadalo, že se některá auta převrátí.


Jedééém...


I my se občas ocitli na hraně.


Největší atrakce? Lake McKenzie. Bílá pláž a azurová voda. neužili jsme si to. Byla celkem zima a opět lilo jak z konve.


Na parkovišti se procházel Dingo a hledal něco k snědku. Taky jsme tu potkali Libora, který pracuje s Čendou v Sydney. Svět je malej!


Mapa jižních jezer. Dostali jsme se až k jezeru Benaroon. Na Lake Boomanjin nám bohužel nezbyl čas...


Lake Benaroon. I tady byla tyrkysová voda a rozhodně méně turistů.


No a pak jsme s třicítkou na tachometru "uháněli" na trajekt.Tady už dokonce mají patníky.


V oploceném resortu, odkud vyjíždí trajekt zpět na pevninu, nás na silnici překvapil tehle špunt. Museli jsme to hodně zaflekovat, abysme ho nepřejeli! Tom řídil, já byla vepředu a Čenda s Terkou vzadu. S Tomem jsme na sebe koukli a šli to hnedka ven prozkoumat.


Byl to pořádnej macek!


Paní z parku, co šla kolem, nám řekla, že tenhle není jedovatý, že je jen velký a že se nemáme čeho bát.


Měli jsme ještě půl hodiny rezervu, tak jsme vybalili bombu a udělali si topinky...


... s česnekem... jak bodly!!!


Auto jsme vrátili, nic po nás nechtěli a úplně v pohodě uznali, že to není naše chyba. Ona to naše chyba nebyla, ale stejně jsme se báli, že na nás něco zkusí, takže jsme to celé nafotili.

Na véču jsme si zašli zase na pizzu a zlikvidovali další láhev vína a pár plechovek piva. Taky mi volal tatínek, aby se přesvědčil, že jsem v pořádku a tak jsem u hotelu ševelila do telefónu: "To je můj tatínek :-)" Vzpomínáš si na to tati?

No a protože tohle byla naše poslední akce, kterou jsme měli naplánovanou, rozhodli jsme se, že se tuhle noc znova pořádně vyspíme v hotelu a pak se uvidí, kam nás auto, mapa a průvodce Lonely Planet zavede.