Dorazil mi balíček :-)

Nepamatuju si přesně, který den to bylo, ale myslím si, že mi dorazil v pátek 19.12. Mamka už samozřejmě od pátku ráno šílela, že balík nedorazí, ale jak já to mám mami kontrolovat, když jsem od rána do noci zalezlá v práci? Nicméně oznámení o balíku bylo v pátek ve schránce a čekalo na mě doma na polici u dvéří.

V pondělí nastal ten velký den, kdy jsem došla na poštu a když to paní přinesla, tak mě málem vomylo... a vomejvalo mě podruhý, když posadila balík na váhu... 6,5 kg ... ta máma se snad zbláznila!!! To mi posílá putnu uhlí???

A ještě mě rozesmál nápis na krabici, který tam evidentně napsala paní pošťačka ....
... křehké... rozbitné...
Určitě jí všichni rozuměli, obzvlášť tady na poště...


Čapla jsem tedy balík a hrdě si ho v náruči odnesla domů. Posadila jsem ho na polici a pádila do práce. Po práci na mě čekal tam, kde jsem ho opustila a tak jsem ho začla s velkým očekáváním rozbalovat :-)


Dárečky, kalhoty a kraťasy, které jsem si nechala poslat, adventní kalendář...mňam... a hlavně!!! HORALKY!!! Celá bedna horalek...42 ks... když budu jíst jednu týdně, tak jich mám dost až do odjezdu.


Tady vidítě celý obsah balíku.


Detailně... Rumíček :-) ... Když to viděl můj spolubydlící, tak měl takový divný lesk v očích... Zdůraznila jsem, že je pouze do bábovky, protože bez něj to není ono... Tak hned zahlásil, že se od této chvíle nejmenuje Maxo, ale bábovka :-) ftipálek jeden...


A tatínek mi přibalil do bedničky ozdoby na vánoční stromeček...děkuju tatí, ještě teď na něm visí...


A tady 500 Ojro na přilepšenou... Použiju je v největší nouzi... Díky, táto...


A takhle krásně jsem si hnedka ozdobila stromeček. Ty větvičky jsou, teda byly, živé a krásně voňěly.


Konečně trocha vánoční atmosféry, kterou jsem jinak, až na koledy v Domain parku, neměla. Prostě vánoce v létě jsou strašný... Never more... I když nikdy neříkej nikdy... Třeba se sem za 2 roky s Ládíkem zase podíváme...

Carols in the Domain

20.12.Sobota

Hanička mi volala, jestli bych nechtěla na nějaký koncert do parku the Domain v centru Sydney. Prý tam bude spousta lidí, protože Ozíci (Australani) tenhle koncert strašně žerou.

Neměla jsem co na práci, zavolala Filipovi a tak jsme se všichni tři sešli v Hyde parku. Hanička mi mezitím vysvětlila, že se jedná o zpívání koled. Je to pro australany obrovský svátek. V Domain parku postaví obrovské pódium a už od odpoledne se tam hrnou davy lidí s piknikovými koši, křesílky a snaží se zaujmout co nejlepší místo. Na pódiu se objevují místní velké hvězdy, zpívají své písně s vánoční tématikou a samozřejmě koledy. Je tu i různorodý program pro děti. Celá akce vyvrcholí příjezdem Santa Clause.

Do parku jsme došli za tmy. Koupili jsme si svíčky za 1 dolar a přispeli tak na děti a snažili se sobě navzájem neztratit.

Neměla jsem s sebou foťák, tak jsem fotila aspoň mobilem. Až budu mít fotky od haničky,doplním je sem.


Takové množství lidí... a těch světýlek ze svíček... bylo to moc pěkný...


Nakonec jsme si našli místo na okraji cestičky, kterou lidi udržovali stále širokou a nesedali na její okraj. Vybalili jsme vínko, čipsy, povídali si a zpívali úryvky koled i jiných písní (třeba Lenonova Imagine).

Hanička s Filipem.


Pohled (poněkud nepovedený) na pódium.


Byl taky ohňostroj...hned po tom, co přijel Santa.


Pak rozsvítili světla a šlo se domů.



A protože moje fotky stojí za prd, rozhodla jsem se prohledat síť a přidat sem nějaké povedenější fotky jiných autorů.

Pohled ještě před setměním...


A během noci...


Takhle tu všichni vegetovali...


na dečkách leželi, jedli, pili a veselili se...


někteří pořád korzovali po chodníčcích a hledali ten správný výhled, nebo se jen možná v tom množství lidí ztratili....



Byl to jediný okamžik, kdy jsem pocítila tady v Sydney vánoční náladu. Jinak se mě tu vánoce jakoby ani netýkaly... Vedro, vedro, vedro... umělé stromečky... je to zkrátka divný... Ale děkuju za tuhle chvíli :-)

European Catering Christmas Party

V neděli 21.12.2008 jsme měli vánoční párty keteringové společnosti, pro kterou pracuju. Konala se v bytě majitelů - Arnolda a Carla Huberových (jednovaječných dvojčat). Bylo vyhlášené téma - Přijďte jako vaše oblíbená hvězda. Strašně dlouho jsem přemýšlela, za koho se převlíknu. Říkala jsem si, že si koupím nějaké pěkné šaty, zbytek doladím a pak si vyberu nějakou celebritu a budu tvrdit, že jsem ona. Jenže s těma šatama to nebylo tak jednoduchý. Sice tu seženete šaty za 10 dolarů, jenže já v nich vypadala jak neforemná pixla.

Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu za nějakého sportovce, páč to mi sedí nejlíp. Týden před párty jsem nakoupila 11 kusů oblečení v Pumě (v průměru za 12 dolarů jeden kus), tak jsem si mohla dokonce vybírat. Nakonec jsem se rozhodla pro tyčkařku Jelenu Isinbajevu. Doma jsem si vyrobila šest "zlatých" medajlí. Na víc medajlí jsem neměla stuhu. Navlíkla jsem se do pohodlného sportovního oblečení a vyrazila na párty. všichni měli veselé oblečky, někteří přišli naprosto normálně, takže já jsem naštěstí nebyla za tu špatnou, ale všichni ocenili, že jsem se alespoň snažila.

Před domem našich majitelů jsem se potkala s Kamilou (Polka), Carlosem (Kolumbijec), Carlosem (Venezuelan) a ještě jedním Carlosem (taky z jižní Ameriky). Byli převlečení za mafiánskou bandu. Měli klobouky, kvádra a hlavně zbraně. Koupili si v obchoďáku za 5 dolarů střílecí samopaly. Postupovali do domu jako banditi a čistili si před sebou prostor. Byli opravdu roztomilí :-)

Všichni jsme se při vchodu povinně vyfotili. No a pak se jedlo, pilo a veselilo. Samozřejmě proběhly projevy plné díků za naší obětavou, flexibilní a hlavně vynikající práci. Děkovalo se ale nejen nám pěšákům, ale i "kancelářským krysám". Stephanii, která se nám stará o výplaty, měla jednoznačně největší potlesk.


Taky se děkovalo několika jedincům, kteří s námi nový rok už nezačnou. Buď si našli jinou práci,nebo se vrací do své domoviny. Jako třeba Simon, který se vrací do Rakouska (vlevo s kloboukem).


Pěkná fotečka s Carlosem. Je to bezva kluk a hlavně v práci se neulejvá a tak ho mám ještě radši, páč za něj nemusím dělat jeho práci.


...jedna boží se zlatíčkem Simonem...


Tak pěkně jsme si spolu celou noc povídali, až se mě Martina ptala, jestli spolu chodíme. Simon se mě ptal, na co se ptala a já se na něj otočila a povídám...She asked me, if we are dating...(Ptala se mě jestli spolu chodíme.) ...a Simon jí odpověděl... Look she is almost married, I´m almost married, so how can we date?... (Ona je skoro vdaná, já jsem skoro ženatý, tak jak spolu můžeme chodit?) Ale že nám to spolu sluší? :-)

Tady na fotce je Tina (vlevo) s Martinou... obě ze Slovenska.


Kamila s Carlosem (kuchařem). Jsou ve svazku manželském, ale oba dva s někým jiným...


Naše "Five Dollar Baby" Patrick z Německa.


Úlet večírku...Fahren přišel jako vánoční víla... měl křidýlka a ten vánoční řetěz co měl kolem krku svítil a blikal... naštěstí nepřijel hromadnou dopravou, ale měl odvoz.


Leo a Jana (Češka). Leo byl jako Austin Powers a Jana šla za Peggy Bundovou ze seriálu Ženatý se závazky. Měla boty na obrovském podpatku a celou dobu cupitala, teda dokud se kontrolovala :-)


Další mafioso Carlos...


A naše úžasné trio zpěvaček... z prava: Madonna, Amy Winehouse a Britney Spears. Madonna měla na prsou krásné kornouty, ale jak jí na prsa všichni šahali, vzali za chvíli za své...


Janča, Fahren, Já, Simon, Paul a Snoop Dog.


Na téhle fotce jsou 4 Slováce, Češky, Rakušák, Nepálec a Japonka. Čili zprava: Simon, Já, Tina, Jana, Aki (Ošklivka Betty), Marek (vykukuje mu vzadu hlava), Petch (koordinátor všech akcí keteringu), Martina a Martin (myslim, že se tak jmenoval a pokud ne, tak se mu omlouvám).


No a poslední krasavci na konec...Leo, Simon a já :-)


Domů jsem šla kolem jedný. Patrick a dva holanďani, co nám dělali na baru mi slíbili, že mě vezmou. Já se nahoře rozloučila, ale když jsme vylezli se Simonem z výtahu, nikdo tam už nebyl. Běhali jsme po ulici a hledali jejich auto, ale bezvýsledně. Tak jsme si sedli na schody, povídali si a čekali, až pojede kolem taxík, kterým bych mohla jet dom...

P.S. Ve finále jsem svůj převlek přejmenovala na Stephanie Rice. Je to velmi známá, oblíbená a krásná australská plavkyně, která se proslavila i v modelingu. Tak proč jí na chvíli nebýt, že? :-)

Výlet do Jervis Bay, den 3.

Ráno nás probudila pracovnice parku. Dostali jsme vynadáno, že tam spíme...no vynadáno...tady lidem spíš domlouvají... Tak jsme paní vyslechli a šli se s Majklem a Fífou podívat na jednu z pláží. Ona na to sice nevypadá, ale můhla mít tak 6 kilometrů na délku.

My jsme vylezli na jednom jejím konci, koukli se na lidi, jak se koupou ve vodě a zase šli. Byla poměrně úzká a otravovali tam mouchy.


Když jsme přišli, už se pomalu balilo, tak jsme začli balit taky.


Pod touhle informační tabulí jsme se večer schovávali.


Tady ptáček...


Začalo se dělat opravdu krásně a kluci vybrali jako další místo Murray´s beach. Tohle je ona...


Kýčovitá chvilka odpočinku... A to slunko tak krásně pálilo...


Ještě jedna fotečka... Ostatní byli ve vodě a šnorchlovali...


Provozovali jsme plážové hry... Teda kluci, já se radši opalovala.


Andrejka, Ondra a Michal nás opustili...chtěli se ještě podívat na maják... Nám se zase líbilo se flákat...

Ale i když se člověk fláká, vyhládne mu. Majk skočil do auta pro papání. Fazolky v tomatové omáčce.


A jak mi to na té pláži šmakovalo :-)


Jedna památeční fotečka z ráje.


Opět Blue bottle jelly fish. Najednou je začalo vyplavovat moře a byla jich plná pláž.


Sněhulák made in Australia...autorem je Andrejka.


To je pohled do ráje...


A pokus o panoramatickou fotku.


I my jsme se ale spakovali. Než jsme opustili Jervis bay, přesvědčila jsem kluky, že se zajedem kouknout na Hyams beach, která má být nejbělejší pláží na světě. Nedokážu posoudit. Každopádně Murray´s beach se nám líbila víc. Byla taková menší roztomilejší...prostě lepčatější...


Domluvili jsme se ještě s Honzou a jeho posádkou, že se sejdeme v Kiamě. Měli jsme totiž jejich surfy.

Kiama je malé městečko, které žije jedinou atrakcí a tou je Blow hole (foukající díra). Je to díra v útesu, která je propojená s oceánem a když je vlna dotatečně silná, vyplivne skrz díru na povrch mořskou vodu. Musí se ale chvilku čekat. Neprýští každých pět vteřin.


Tady z druhé strany.



Pak jsme jeli až domů. Trošku jsem si během cesty zdřímla... to víte, zážitky vyčerpávají...