Silvestr a Nový rok

Sraz byl v pět hodin odpoledne u Justina a Jo. bydlí na Kings Crossu a výhled z 16 patra jejich baráku je úchvatný. Vidíte na Harbour Bridge i Operu.

A samozřejmě i na centrum města, které je za Danem a Lisou.

Greg (uprostřed) s Azzou a city.

Na střechu jsme chtěli jít dřív, abysme si zabrali na večer dobrý místo s príma výhledem. Měli jsme naplánovanou večeři v thajské restauraci a když jsme z ní dorazili, nebylo na střeše k hnutí...

Dan a James (Justinův šéf).

Já s Danem a Jamesem. James je z Nového Zélandu a chvíli mi trvalo chytit jeho akcent.

James a Justin. Za nimi Harbour Bridge a Opera.

S Azzou a Mikem.

Ve výtahu na cestě do restaurace na večeři. Azza, já, Lisa a Jo.

Zase my čtyři krasavice :-) Jo je ze Švýcarska, Lisa z JAR a Azza se Singapuru.

Lisa a Pierre. Byl to Alessandrův kamarád.

Viisti a Alessandro.

Justin, Jo, Pierre a Lisa.

Viisti, Alessandro, jméno tohodle týpka prostě nevim a Greg.

Carlos, Gemma a Carlosův brácha.

Já a Azza.

S Danem a Gemmou.

Trošku jsme ho pozlobily, ale nechal se :-)

Tomuhle říkám přetékající stůl! Museli nám dát jídlo do dvou pater :-)))

Bohužel se nám večeře protáhla a tak jsme nestihli rodinný ohňostroj v 9 hodin :-( Já byla utahaná a časový rozdíl mi dělal takové problémy, že jsem si musela jít lehnout a na střechu za ostatními přišla až před půl dvanáctou.

Těsně před půlnocí jsme si aspoň zaprskali prskavkama. V Austrálii se totiž nedají koupit dělobuchy a pyrotechnika jako u nás. Na provozování těchto věcí musíte mít licenci.

Harbour Bridge a Opera po přiblížení.

 Tady si můžete prohlídnou celý ohňostroj. Trval 5 minut! Ke konci už nebyl Harbour bridge přes oblaka kouře ani vidět. Pokud bych měla srovnat místa z letoška a loňska, rozhodně bych hlasovala pro ten loňský park. Byl odtamtud jednoznačně lepší výhled. Letos jsme vůbec neviděli ohňostroj z Darling Harbouru, protože byl zakrytý městem. Určitě to muselo stát zato! Jen jsme slyšeli bouchání a viděli záblesky, ale nic určitého. To mě docela mrzí... Příští rok se budu snažit přesvědčit ostatní na trochu míň pohodlí, ale lepší výhled. Uvidíme, jestli to zabere... (myslím si, že neuspěju)

http://www.youtube.com/watch?v=caqGnAPRbsY

Po ohňostroji se pilo, jedlo a veselilo. Pak se začla společnost rozpoštět... Tady s Danem a ?

Nakonec jsme zůstali na střeše jen s Danem, Carlosem, Gemmou, jejím taťkou Tedem, Jo a Justinem. Vyhodili nás něco po druhé hodině. Ještě jsme šli chvíli k Justinovi a Jo a po čtvrté jsme se odebrali na metro. Autobus z konečný nám hned jel a domů jsme dorazili kolem páté.

Byla to skvělá událost, jen ji poznamenala má depka... Celý nový rok jsem probrečela... Ale jelikož se mi zatím nikdy nepotvrdilo, že jak na Nový rok tak po celý rok, strach z toho nemám. Prostě se s tím životem nějak porvu!

Druhá půlka prosince

Na gymnáziu v hradci Králové jsem měla pro puberťáky přednášku o životě v Austrálii. Hodinu a půl jsem mluvila anglicky, byla jsem nervozní jak sviňa. Ale už se těším na příště. Pojmu to trochu jinou formou a věřím, že to pro ně i pro mě bude o něco zábavnější. Dokonce jsem dostala i zaplaceno! :-)))

Po návratuz hor mi už moc času nezbývalo, tak jsem doháněla čas jak se dalo! Málem jsem se nestihla jít podívat za bratránkem a jeho dětičkama. Narodili se než jsem odjížděla poprvé do Austrálie, takže když jsem je naposledy viděla, jen tak leželi v postýlce a spinkali. Tentokráte byli živí a byla s nima zábava :-)

Mamka má Aničku, já Kubíka.

 

 Přijel i Honzík (taky bratránek, ten vysokej, byl v Anglii a teď mi tu sousedí na Novym Zélandu) a v oranžovém Andrejka (jeho přítelkyně, která je na Zélandu s ním).

 

 S Kubou a ovcí.

 

 Krmění dravé zvěře.

   

 Rodinná idilka :-)

 

Honzík, Táta a Kuba.

 Já s Aničkou. Ukazovala mi, kde má panenka vlásky, očička, kytičky, kde má Anička očička a nosánek, atp. Když měl takhle taťka Kubu na klíně, tak jsme se ho ptali, kdeže má Jiřík očička a tak zabodnul tátovi svůj prstík mezi víčka :-)

 

My chceme něco dobrýho!  Ledničku ještě neotevřou, na ostatních skříních jsou zarážky. To co totiý otevřou prý vykramaří ven, tak jsou všechny šuplíky zabezpečený vtipnym systémem gumicuků do auta.

 

Kukuřičný cosi. Úplně po tom šílí :-)

 

 S maminkou (Magdou) a tatínkem(Ivem).

 

Táta jim pak večer ještě dělal letadlo a oběma se to strááášně líbilo!

 

Byli z toho oba hrozně vyplesklí.

 

Vánoce, vánoce, přicházejí...

Rozbalujeme dárky. Ten černobílej válec mezi mnou a ségou je Diček.

 

 

Diček byl evidentněmoc hodnej, páč co všechno on dostal :-)

 

Taťka s dědou.

Já s kolušinkou...

 

 

Azza, this one is for you. Your favourite - roasted duck with supercrispy skin :-)

 

...and with cabbage ofcourse!

 

Pak tu máme třídní sraz z gymplu. Verče bych tímto ráda poděkovala za spolupráci. Sešlo se nás myslím 17, což je naprosto neuvěřitelná věc!

Míra s Honzou.

 

Lenka, Jana a Sandra.

 

Káťa, Marina a Gábina.

 

Péťa, Terka a Verča.

 

Terka s Edou.

 

Martin, Martin, Léňa a Káťa.

 

Já a Terezka.

 

Zase my dvě s Mírou.

Káťa, Marina a Gábina.

 Péťa, Terka a Honza.

 

 Verča s Mírou.

 

 Káťa a Káťa. Seděly jsme spolu v lavici!

 

 Káťa s Marinou a Gabčou na odchodu.

 

 Martin, Sandra, Eda, Terka.

 

 Já, Léňa a Péťa.

 

Péťa s Martinem a Honzou.

 

 Sandra a Martin.

 

 Martin s Edou na odchodu.

 

Terka, Martin a Léňa. My 4 jsme nakonec skončili v kebab housu.

 

No a v neděli jsem letěla zase zpátky sem, do Austrálie. Ačkoliv jsem si letenku zaplatila už 8 měsíců dopředu, v Praze na letišti mi zdělili, že pro let z Curychu do Hong Kongu jsem na čekací listině a proto mi nemohou vydat letenku. Že budu muset počkat do Curychu a tam mi to všechno vybaví. Naštěstí jsem se nalodila a žádný jiný problém mě po cestě nepotkal :-) Snad jen že už při letu do Hong Kongu jsem litovala, že jsem nezůstala doma a začalo se mi stýskat (a to jsem se na Austrálii ještě den předtím těšila). Po příjezdu mě přepadla depka jak sviňa, chudák Dan musel snášet moje brečící nálady, ale za týden jsem se z toho dostala a teď už zase plánuju, jak si to tu prodloužit a užít. Zatím mám v plánu jet v dubnu na Fiji, v květnu zažídat o partnerská víza, v červnu jet tak na minimálně 3 týdny do Evropy (z toho 2 týdny v Čechách), to bude záležet na práci, no a pak se uvidí...

Tak mi prosím držte palce, ať se mi tu tak nějak daří!

Díky, Káťa :-)