8.4. -Feejee Experience, Den2.

Tohle je Mango Bay Resort ráno.

Výhled z jídelny...

... a do jídelny.

V těchto chatičkách jsme spali. Když nad tím tak přemýšlím, myslím, že se nás do jedné vešlo víc jak 20. Bylo tam tak 12 paland, tak to vychází na 24...bajlaj voko...

Na programu dne byl jediný bod. Trek deštným pralesem k vodopádu a zakončení jízdou na lodičkách. Všichni jsme měli zabaleno jen to nejnutnější, ale Joe nám řekl, že jediné co s sebou můžeme mít je láhev vody, foťák a repelent. Batohy nejsou povoleny. Chvíli jsme všichni žbrblali, ale během dne jsme pochopili. Z minibusu nás přendali do dodávky ...

...a po čtvrt hodině jízdy po tankodromu nás vyhnali do křovin...

Tohle byl jediný most na naší cestě. Zbytek jsme zdolávali přírodní cestou...

Protože na hlavním ostrově většinu doby pršelo, byla stezka jedna velká bahnitá skluzavka.

Tady jsme se ještě všichni bavili... nádherné výhledy do krajiny, měli jsme cestu, po které se dalo jít...

...byli jsme suchý...

A pak začlo jemně pršet a i cesta se vytratila...

Šli jsme trávou, která byla vyšší než my, žádná stezka v dohledu, jen naši průvodci nám prošlapávali cestu. Boty se nám bořily do bahna , kterého bylo i do půli lítek a brodili jeden potok za druhým.

Někde bylo vody skoro pod zadek.

Naštěstí pršelo jen trochu, tak jsme všichni fotili o 106.

Tady už se rozpršelo trochu víc...Tak tamhle nahoru půjdeme...

... no a tak jsme šli!

Až jsme se dostali k vodopádu. Lilo jak z konve, ale aspoň nás nežrali komáři!

Ta první osoba nahoře v pravo jsem já. A skočila jsem! Asi desetkrát! Nikdy bych to do sebe neřekla...

Zuzka pózuje u vodopádu.

Po doskoku je nejdůležitější najít plavky a uvést je do původního stavu.

Z pochodu od vodopádu žádné fotky nemám. Začala neuvěřitelná průtž mračen. Hotovej tropickej liják... Pokud by se na nás do té doby našlo pár suchých nitek, tak pak už ne. Když jsme se u vodopádů oblíkali zpátky do šortek a triček, museli jsme všechno nejdřív vyždímat, aspoň pro ten pocit...

Ke konci nás čekaly dvě lodičky, které nás odvezly k minibusu.

Plavili jsme se po jakých si kanálech, které se navzájem proplétaly.

Až nás vyvezly na otevřené moře.

Druhá lodička...

Kolem jedné hodiny jsme dorazili do Uprising Beach Resort. Nádherného resortu s úžasnými zaměstnanci a krásnými zahradami. Tady nám vysvětlovali a ukazovali různost použití tradičních materiálů-banánových listů.

Já pečlivě naslouchala...

Pak holky navlíkly do tradičních šatů a udělali jsme si group photo.

A po dopoledním výkonu následovala zasloužená odměna. Za pakatel 35 fijijských dolarů jsme si dopřály hodinovou masáž celého těla. Nejprve přípravy a pak jen relax. Kdyby jedna z těch masérek permanentně nekrkala, mohl být náš prožitek ještě o něco lepší...

Po masáži následoval další relax, poslání mailů domů, véča a poslední foto. Tady se od nás někteří oddělili a jiní přibyli...

7.4. - Feejee experience, Den 1.

A pár dní na to (6.4.) jsme se se Zuzkou (slovenkou) vydaly na Fiji. Souostroví na východ od Austrálie. Let trval asi  4 hodinky a my vystoupily do pravého tropického podnebí u města Nadi, které je na západě největšího ostrova Viti Levu.

Ubytování jsme měly zajištěné v jednom z hostelů. K večeru se k nám do pokoje nastěhovaly 3 devatenáctileté britky, které, jak jsme později zjistly, jely s námi na čtyřdenní výlet kolem Viti Levu. Ráno nás nabral minibus, vyzvedli jsme další účastníky zájezdu (krom jednoho kluka to byl babinec) a vydali se do Nadi. Okoukly jsme rychle místní trhy...

... nakoupily sárongy (velké kusy látky, které se omotají kolem boků a slouží jako sukně, nosí je tu chlapy i ženský) a hurá za dobrodružstvím. Pár záběrů ubíhající krajiny z autobusu.

Ačkoliv počasí nevypadalo zrovna dobře, v momentech kdy bylo třeba, se udělalo hezky. První zastávka byla Natadola Beach. Má to být jedna z nejkrásnějších pláží na Fiji. Já ani ostatní jsme takový dojem nezískali... Pláž byla uzoučká, spousta vyplavených rostliných zbytků i nějakých těch plastikových nesmyslů... Na pláži bylo možné zajezdit si na koni. hrozně jsem to chtěla zkusit, ale náš průvodce říkal, že v místě, kde budeme přespávat, je pro nás ježdění na koni zdarma. Bohužel nám debil neřekl, že to platí pouze za předpokladu, že zůstaneme v daném rezortu extra noci navíc. Tak jsem si nezajezdila vůbec... :-(((

Tohle je jediný pěti hvězdičkový hotel na Fiji. Je na té samé pláži a kolem něj nic není... No nevím, jestli bych chtěla trávit týden v hotelu uprostřed ničeho...

Zatímco jsme se opékali na slunci, které ukázalo svou tropickou sílu, nám řidič Willi a průvodce Joe udělali obídek.

Přišel za námi i pejsek z místní vesnice, tak jsem se s ním bratrsky podělila.

Moc se nepovedla. Ano, vím, že mám to moře z kopce...

Po obědě následovala návštěva místní vesnice. Jeli jsme po takové lepší polňačce a občas museli čekat na krávy, až se uráčí jít na stranu.

V každé vesnici je potřeba mít zahalená ramena a kolena. Květina za levým uchem znamená, že jste nezadaní, za pravým, že už někoho máte.

Společné foto před náčelníkovým domem. Náčelník tam už nebydlí. Má svůj vlastní dům. Taky nám ukazovali, kde sekali hlavy zajatcům. To jsem zapoměla zmínit, že na Fiji byl praktikován do 19. století kanibalismus. První sousto měl vždy náčelník. Ten si většinou rád pochutnal na mozečku.

Den jsme ukončili tzv. Sandboardingem - surfováním na písečných dunách. Možná to tak nevypadá, ale ten svah byl opravdu příkrý!

Je třeba hodně brzdit nohama. Protože jakmile se rozjedete příliš rychle a nemáte moc zkušenosti, vyjedete z dráhy a skončíte jako Zuzka od hlavy k patě v písku. Vymejvala ho týden!

Tady jedu já.

Byla jsem rychlá, ale ustála jsem to a skončila až na trávě.

Druhým pokusem jsem nenechala nic náhodě a brzdila jak o život. Zastavila jsem se kousem od úpatí duny.

Písečné duny...

... a náš minibus.

Přespávali jsme v Mango Bay Resort. Moc pěkné místo s obrovskou zahradou, bazénem, hned u moře, jen v těch pokojích bylo nás bylo až příliš. 20 lidí na jednu noclehárnu s minimem místa na bagáž... no stejně jsme tam jen přespali a ráno zas hned vypadli...

Před večeří jsme se účastnili obřadu pití tradičního nápoje "kava". Ten se dělá z asi 5-ti leté rostliny Kava, jejíž kořen se usuší a rozemele na prášek. Ten se pak nasype do textilie a prolévá vodou, která končí v tradiční nádobě s trojúhelníkem, který vždy směřoval k náčelníkovy vestnice. Tady se sype prášek do přepravené tkaniny.

Pak se do mísy naleje potřebné množství vody a tkanina s práškem se do něj namáčí a mne, takže zabarvuje vodu do jemně nahnědlé barvy. Nápoj má uklidňující a halucinogenní účinky. Záleží na jeho síle.

Mě z něj na chvíli zcepeněl jazyk.

Tohle je další runda. Tentokráte je toho víc a připravuje ji náš průvodce Joe. Už jsme byli všichni po večeři. Měl následovat kulturní program, ale v půlce jsme se na něj vybodli a šli radši všichni na "kavu". Tahle už nebyla tak silná, nicméně jsem si dala jen ze slušnosti další dva kalíšky, poseděla, pokecala a šla si lehnout.

4.4. - Podruhé v Taronga ZOO - narodilo se další slůně

10. března 2010 se v Taronga Zoo narodilo další slůně. Několik dní před jeho očekávaným příchodem na svět, se však lékaři domnívali, že slůně se narodí mrtvé. Ostatní slonice o něj totiž přestali jevit zájem a i lékařské přístroje ukazovaly, že slůněti nebije srdce. Když se ale 10. března narodilo, bylo živé. Lékaři po té vydali prohlášení, že slůně s největší pravděpodobností upadlo do komatu a tím zmátlo jak matku přírodu, tak techniku. Každým dnem slůně sílilo a teď je z nej miláček návštěvníků. Dostal jméno Pathi Harn, což znamená "zázrak". Znovu jsme se tedy vydali do Zoo. Počasí nevypadalo zrovna příznivě, ale neodradilo nás ani další víkendové nadšence.

Pohled na město z trajektu.

Samozřejmě jsem se musela jít nejprve kouknout na koaly. Opět jedna spící poloha do sbírky.

Tak takový výhled mají žirafy. Harbour Bridge.

...a město.

Naše výprava. Zleva: Dan, Justin, David, Jo a Lisa.

A tady ho máte. Je loskošnej :-)

Tohle je starší slůně Luk Chai, což znamená "syn".

Pathi Harn.

Ještě mu moc nešlo ovládat chobot. Tu trávu honil po zemi několik minut, než se mu jí podařilo uchopit...

... a zbaštit :-)

Povedli se mi, ale o chvilku později a mám tam jen jednoho. Takže v levo Pathi Harn a v pravo Luk Chai.

Pathi Harn s tetou. Původně jsme si mysleli, že je s mamkou, ale ta si ho pak přišla vyzvednout.

Mohla bych tam strávit mnohem víc času, ale museli jsme pokračovat. Tady horské kozy.

A naše oblíbené surikaty. Vždycky tam najdete neuvěřitelné polohy. Tady si jedna z nich ustlala na dvou svých kamarádech.

Tomu v levo zase chybí v jedné tlapce ovladač od televize a v druhé plechovka od piva.

Celý den jsme si moc užili a viděla jsme dokonce i ptakopyska. Je to jen takové maličké zvířátko...

Na večeři jsme zašli do horpody The Oaks, dali si pizzu, která byla mimochodem nic moc, rozešli se s ostatními a s Justinem a Jo jeli autobusem na Manly, kde jsme ještě dali pár piv a pak hurá trajektem do centra pak domů.