Ráno jsme měli trochu rpoblém se vstáváním. Ne snad,že by se nám nechtělo vstávat, jen jsme pořádně nevěděli, kolik je hodin. V Alice Springs je totiž časový posun oproti Sydney 1,5 (nebo 2,5) hodiny. No a ta půl hodina nám v tom dělala bordel... nakonec se Terka vydala do recepce, aby zjistila přesný čas. takže jsme se narychlo nasnídali a byli nesmírně rádi, že jsme si zabalili už předchozí večer. Vyzvedl nás mikrobus a vydali jsme se s naším průvodcem Jasonem na cestu. Složení bylo více méně německé krom pár Francouzů a nás to byl samej dojčák... Nic proti nim... Ale jak na konec pobytu řekl Dan, je fajn si s nima povídat, když se bavíš s jednotlivcema, ale jakmile jsou ve skupině, chovají se jak stádo volů... K tomu ještě dodal, že máme být rádi, že jsme jim nerozuměli, páč to bysme museli baštit prášky na migrénu, jaký hovory oni vedli.
Vydali jsme se směrem k Uluru. Cest byla dlouhá asi 500-600km(napamatuju si to přesně). Nikde nic, jen písek, přízemní keře a dlouhá nekončící cesta. Zastávky? Jen dvě pumpy s občerstvením. Hned na první jsme byli upozorněni nato, že otravné mouchy nás budou provázet celou cestu a máme se na to připravit... Vystoupili jsme z busu a hned se na vás sedlo několik much. Nejraději mají váš obličej a různé otvory na něm. Lezou vám do nosu, uší, oší sedají si vám na pusu... hrůza...
na téhle pumpě měli ptáka EMU za plotem...
Pak jsme stavěli ještě jednou, abysme nakoupili piva na oba dva dny. Pumpa patřila jedné rodině, stejně jako půda kolem... Valstní několik km2. Takový malý kousek Austrálie o velikosti Dánska!!! Umíte si to představit???? Mimochodem pivo, který jsme si koupili, nám Němci v noci vychlastali ...
Dorazili jsme do národního parku a viděli Uluru poprvé. Nijak významě mě to nevzalo. Přece jen vidíte ten kus skály na každé pohlednici... navštívili jsme Aborigincké centrum, které vám vypráví, jak aboriginci žili... a dali jsme si oběd... Housku, ajbko a musli tyčinku...celkem to stačilo... taky co můžete očekávat za 295 dolarů...
Uluru od parkoviště...
Tentokráte z blízka... Odtud jsme se vydali na tzv. Base walk - neboli pochod kolem Uluru. Celkově má kolem 8km. Bylo neskutečné vedro. Voda ve flaškách byla teplá, ale mizela neuvěřitelnou rychlostí. Jeden litr vypijete ani nevíte jak. proto jsou kolem cesty nádrže s pitnou vodou, aby si každý mohl vodu doplnit a nebyl nemocný z dehydratace.
některá místa se nesmí fotit, jsou posvátná... Ono je teda celé Uluru posvátné, ale některé jeho části víc než jiné...
Aboriginské malby...
Kuchyně...
Někdo si koupil chytře síťku... já bohužel ne, tak jsem vymejšlela jak se chránit před mouchama... Tady mám před xichtem miniručník... nakonec jsem ho vyměnila za šátek a vypadala jakozloděj snažící se přepadnout dostavník na divokém západě... Ale zabralo to... seděli na šátku, ne na mě...
Každý kus Uluru je naprosto jiný...
Kvíz. Kde všude najdete mouchu?
Řešení: Ucho, tvář, koutek pusy(tam jsou 3), koutky očí a nos...
Dan.
Z dálky...
S Kačenkou
Terka s Danem.
Taková pěkná lavička...
Když fotíte skálu ve stínu, ta jasná oranžová barva není zas až tak jasná...
Ano přátelé!!! Jsou to mouchy!!!
Umělecká :-)
S Terezkou :-)
Pak jsme se přesunuli na parkoviště, odkud se sleduje západ slunce. Přijeli jsme jako jedni z prvních. Parkoviště bylo prázdné. Část lidí vařila s Jasonem večeří, ostatní si užívali pivečko.
Tohle znáte z pohledů :-)
V průběhu několika desítek minut bylo parkoviště plné autobusů, lidí s židličkami a foťáky. Uchránili jsme si naše výhledové místo a čekali.
Dali jsme si véču a pivko... (já a Terka)
... a čekali na změnu barvy...Co jsme ovšem nečekali, že bude poněkud oblačno... Nakonec, nedá se nic dělat, jsme tu skálu rudou bohužel neviděli...
Stejně jsme si to ale užili...
Pak jsme vyrazili do kempu a šli spinkat do swagu. To je takový vnější spacák z nepromokavé látky a se silnou karimatkou, která má izolační účinky. Měli jsme vstávat brzo, aby jsme se vyhli vedru...
