Kieran měl hodně práce, tak se za náma mohl přijít podívat jen na chvilinku.
Takhle to vypadá uvnitř.
Něco před devátou jsme od něj odjížděli a chytli jsme neuvěřitelnou zácpu. Trvalo nám něco přes dvě hodiny, než jsme se dostali z města a to jsme se v podstatě nacházeli na jeho okraji.
Nejprve jsme zajeli na začátku Central Coast ("centrálního pobřeží") do informací a zjistili si možnosti ubytování. Terrigal bylo první městečko směrem na sever po pobřeží a Dan věděl, že tam má být krásné okolí. Tak jsme hledali ubytko tam a na podruhé se nám podařilo najít volný pokoj za dobrou cenu. Vyházeli jsme tašky z auta do pokoje a vyrazili do městečka. Měli jsme hlad jak vlci a nakonec jsme skončili na výborné Pizze. S plnými teříšky jsme se ještě prošli po promenádě a pak vyjeli na obhlídku pobřeží dále na sever. Na mapě jsem našla maják, tak jsme se rozhodli pro jeho návštěvu. Jelikož byl srpen, začínalo se ztmívat už kolem páté a na nějaké větší vejletování to zkrátka nebylo. Takže nám musel stačit ten maják.
Ty chatičky na levo od něj se dají pronajmout a lze v nich ubytovat myslím 8-14 lidí. Taky jsme se zašli podívat přímo na pláž pod maják.
Tahle fotka sice ukazuje jen skálu, ale blíž k majáku byla i taková dlouhá užší plážička.
Maják od vody.
Pohled dozadu za maják.
Nějak jsem se zbláznila do fotografování kytek...
Tohle jsou pelikáni v městečku, které se jmenuje Entrance ("vchod").
Promenáda v Terrigalu. Bylo už po západu slunce a od može se linul jemný mlžný opárek.
A protože turisti bývají po celém dni objevování velmi hladoví, nebyli jsme na tom jinak ani my. Nejdřív jsme zašli do bistra místního hotelu a dali si skleničku výborného červeného vína, ale jídlo nás nijak neuchvátilo. Proto jsme pak dlouho chodili po promenádě a okolních uličkách a snažili se najít restauraci se zajímavým jídelníčkem a cenou, která by neudělala do mé peněženky díru, jak po jadernym výbuchu. Oba dva milujeme thajskou kuchyni a tak jsme nakonec skončili ve výborné thajské restauraci. Hodinové čekání na stůl jsme vyplnili návštěvou Bottle shopu (specializovaný obchod, kde dostanete alkohol). Zakoupili jsme si dva lahváčky a láhev Pinot Noir z Tasmánie od vinaře Josefa Chromého. Na vinětě stál nápis Pepik a vzadu jste se mohli dočíst, že Pepik je přezdívka pro jméno Josef, která se užívá v České republice, odkud tento vinař pochází.
Pivečko jsme vypili na promenádě (ačkoliv se to nesmí) a můžu vám říct, že byla poměrně velká kosa. Jen co jsme hodili flašky do odpadkového koše, volali nám z restaurace, že náš stůl je připraven. Naprosto geniálně jsme si pošušňali, dorazili jsme se dezertem z lepivé oslazené rýže, dožahli lahvinku Pinotu a šli se po náročném dnu vyspinkat. Postel byla tak veliká, že jsme se na ní jeden druhému ztratili :-)
Ráno nás probudilo nádhérné a na zimní období nezvykle teplé počasí. Takto vypadal náš výhled z pokoje.
Na snídaně jsme šli na promenádu. Cestou jsme se chtěli stavit na vyhlídce. Cestou na ní jsme míjeli sraz veteránů od Forda.
V levo nahoře na kopečku je vyhlídka, na kterou jsme šli.
Na balíku slámy, co je na korbě, měli nastraženého gumového hada. Ovšem i z blízka vypadal velmi autenticky.
Pak jsme se vyškrábali nahoru na kopeček (no dobře, zas tak dramatický ten výstup nebyl) a výhled stál opravdu za to!
Tohle je pohled na městečko Avoca, které bylo směrem na jih.
Terrigal.
Pak jsem vyrazili zase na sever, tentokráte ještě dál za maják. Naším cílem byla Birdie beach (pláž) v Munmorah State Conservation Area (chráněné krajinné oblasti). V městečku Entrance jsme na lampách veřejného osvětlení viděli obrovité pelikány...
...a v konečné stanici Birdie beach byl malý krab.
Pláž byla nádherná a dlouháááá.
Sice jsme se promenádovali na lehko, ale voda byla pořádně ledová!
Žádné komentáře:
Okomentovat