V sobotu jsme vstávali velmi brzo... v půl šesté ráno... ne snad proto, že by se nám chtělo, ale během metalového koncertu, který nám předvedlo místní ptactvo se spát zkrátka nedalo. A tak se z našich stanů ozývalo pouze... "hoďte po nich něco" ... "běžte prýýýýč, nám se chce spááát" a podobně. Ptáci odletěli, ale protože nás už vzbudili, tak jsme vylezli z našeho stanu - já, Michal a Fífa a já vybalila snídani, kterou jsem získala díky cateringu. Měla jsem totiž v pátek práci na jedné konferenci a ty lidi nejedli ... no a přece nebudeme vyhazovat tři tácy banana breadu (taková sladká bábovka s kousky ovoce nebo i bez nich, ne jen s banánem...) Tak jsem zabalila jeden tác týdle bábovky a věděla, že tak získám snídani pro celou výpravu na celý víkend. Pak jsem vzala ještě nějaké zákusky, které zbyly a tak podobně. No takže jsme se napapali a pak zalezli zpátky do stanů, páč začlo pršet.
Tak jsme si dali ještě pár minut spánku a kolem osmé začali Čenda s Honzou prudit, že se jde vstávat. No a protože nám se ze stanu nechtělo, začali ho bourat i s námi vevnitř. Za krkem jsem tedy za chvíli měla tyčku, ale neustoupila jsem ani o píď. Filip s Michalem povolili a takhle to vypadalo, když vylézali se stanu.
Jak vidíte, tak já z toho měla akorát psinu, stan jsem pak znovu zavřela a zůstala ještě chvilku uvnitř. Dlouho jsem to však nevydržela... Pak jsme začli mohutně pakovat.
Jelikož my měli stan už sbalený, vydala jsem za křoví podívat se na oceán. No a takhle to tam vypadalo. Celkem úzká pláž, ale hezká. Bylo tam poměrně dost lidí, i když to tak nevypadá. Procházeli se tam jen tak, nebo venčili pejsky. Pláž se jmenuje Callala Beach.
U těchhle záchodů jsme celou noc kempovali...
... a po téhle silnici jsme v noci přijeli. V pravo byly ty záchody.
Kluci chtěli jet surfovat, tak jsme jeli na pláž poblíž Currarongu. Bylo to jen pár minut. Museli jsme vjet do lesa na takové malé parkovišťátko. Strašně na něm žrali komáři a lítaly mouchy. Jenže tady nemají normální mouchy, tyhle australský mrchy vám klidně vlezou do nosu (fuj) nebo vám lezou po puse,když mluvíte...
Takže kluci surfovali...nebo se o to pokoušeli... a my s Hančou seděli na pláži a kecali. Marek s Filipem šli lovit ryby (nic nechytili).
Zpátky k fotkám... Tady ty tři tečky v oceánu mezi vlnama jsou Michal, Honza a Čenda.
Michal rozpádlovává vlnu...
Čenda...
Michal s Čendou hledají perfektní vlny...
Michal s Honzou nacvičují na suchu vstávání na surfu. Jak klasik praví: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti :-)
No a zatímco kluci trénovali ve vlnách, začal najednou Čenda máchat na surfu rukama ve vzduchu. Kolem něj bylo ve vodě několik hřbetních ploutví. A já hnedka že tam jsou žraloci... to byste nevěřili, jak vás dokáže jeden film zblbnout. Hanča mě ale zkušeně zchladila.... DELFÍNI... Skákali kolem, dělali ptákoviny,vozili se ve vlnách a pak z nich vyskakovali. Tak jsme na ně koukali až jsme zapoměli fotit. Jelikož se Marek s Fífou vrátili včas, takje viděli taky a Fífa pak se mnou běžel po pláži za delfinama,abysme je mohli vyfotit. Byli ale moc rychlí. Tak jsem namířila foťák na vlnu, ve které jsem si myslela, že by mohli být, přidala trochu zoomu, ale že jsem je dostala jsem zjistila až doma, když jsem si prohlížela fotky v počítači.
Tak tady je máte krasavce :-)
Tohle je taky mořský tvor... Blue bottle jelly fish...medůza...dokáže pořádně požahat... Má takový dlouhý modrý vocásky, který mají žahavé buňky a to pak opravdu bolíííí. Já to nezažila, ale kluci mi o tom vyprávěli tak barvitě, že bych je nechtěla potkat!
Pozdrav domůůůů. Vždyť víte, že nejsem výtvarně nadaná...
Zítiší se surfy. To si myslím se mi celkem povedlo.
Tady už balíme. Dali jsme si fazolky v tomatové omáčce, nacpali surfy na střechu a jeli dál. Do Jervis Bay.
Po cestě jsme se potkali s další posádkou. Andrejkou, Ondrou a Michalem (tenhle je ze Slovenska).
V parku jsme nejdřív zavítali do jednoho z kempů, kde jsme si udělali buřtíky a dali si pivko :-) Tady s Majklem (našim českym) vaříme... Možná si všimnete, že je za náma takový zábradlí. Za ním byli klokani. Chvilku jsme je naháněli, ale pak jsme se radši dali do těch buřtů. Druhá část výpravy lovila papoušky na fotky, ale jak jinak, začalo pršet, jsme přeci na vejletě! Tak jsme vařili všichni společně.
Když přestalo pršet, vydali jsme se lovit papoušky my. Docela mě překvapilo, jak škrábali (ruce jse měla, jako bych prolezla trním). V celém parku je napsáno, že se nesmí krmit zvířata, ale když to bylo moje první setkání takhle z blízka...to se nedalo odolat. A kolik jich na nás bylo... takový pěkný...
Tihle dva se Majklovi usadili na rameni a měl je tam dobrejch 10 minut minimálně. Navzájem se tam obírali, čistili, prostě jim bylo na Majklově rameni dobře.
Ta ruka je moje :-) No není krásný!!!
A tady Filipovi došel chleba. Pořádně se do něj ten papagáj zakousnul... asi ho chtěl ztrestat, že nic nemá. Nenažranec jeden.
Honza dal Haničce do kapuci kousek chleba...našli ho!
Všichni cvakali foťákama jak pominutý... já mám asi 100 foteks papouškama... ničím jsme se nedali rušit...
...Dokonce ani když nám sami lezli po hledáčcích... Marek ale nakonec musel foťák zavřít, protože by mu drápkama poškrábali čočku.
Živý řetěz z papoušků... Další má na stránkách Čenda... Mrkněte na to... je to kráááása...
http://picasaweb.google.com/openyoureyesintheparadise/JervisBayProsinec08#
A jak jsme byli do těch papoušků udělaní, tak jsme si nevšímali ničeho jiného. najednou začali papouchové řvát a odlětěli pryč. Kouknu vedle sebe na Majkla a strašně sem se lekla...jen ze mě vypadlo: "ty vole Majkle, máš za sebou klokana..." (omlouvám se za ten expresivní výraz, ale to jsem tu nějak načichla či co). Majkl sebou trhnul... No a pak jsme si zase všímali jen klokana a papoušci jako by nebyly.
Krmili jsme ho tousťákem. To mi papal takhle hezky z ruky!
Jenže pak začal klokan z toho všeho tousťáku blinkat. Respektive to nevyvrhnul, ale nebyl od toho daleko. Vypadal jako náš Diček, když se napase travičky. Svěsil uši, trošku se předklonil a začal nabírat takovou hrudní vlnu... Tak od toho momentu už od nás nic nedostal. Když nám začal čuchat ke kapsám a naznačování "máme holé ruce" nepomáhalo a on se na těch svejch nožičkách zvedal a byl velkej jako Majkl, řekli jsme si, že je čas odejít.
Tady je klokan s blátotlačkou (kačenou) v zádech.
Vydali jsme se na pláž...asi 50 metrů od klokana. Tady Honza s Haničkou...
... a já s Márou. Prosím všimněte si toho černa nad lesem. Sice svítilo sluníčko, ale z černých mraků na nás padal lehký deštík a nad lesem v pravo byla nádherná duha.
Čenda s Majklem...zátiší v nechutně azurové vodě...
Pak jsme se vydali do kempu Cave beach camp. Rezervaci jsme samozřejmě neměli, ale doufali jsme, že se tam udělá nějaké místečko, kde budeme moct přenocovat. Nejdřív jsme t šli omrknout a když jsme si řekli, že přenocejeme hned u značky zákaz kempování, šli jsme zpátky k autům vyzvednout bagáž. Naše celá výprava, Čenda je za foťákem. Jo a nejsem alkoholik, jen mě vždycky fotí, když mám v ruce pivo :-)
Stany jsme postavili kousek dál od té značky, aby to nevypadalo jako čistá provokace! A pak tam přiskákala tahle krasavice. To co jí strčí z bříška je nožička a ocásek malýho klokánka. Občas s nima zahejbal :-) Chodila jsem za ní asi 20 minut a fotila a fotila, dokud jsem neměla plnou paměťovou kartu.
A měla chuděrka ukousnutý kousek ouška...
No a večer jsme na ní narazila znovu. Ale malýho klokánka už měla hlavičkou ven...nějak se jí tam asi nevešel, páč ty jeho pačmáty mu trčely kolem hlavičky :-) tak se pokochejte.
Tady papá kousek tousťáku. Ode mě ho ale neměla, ten si našla mezi kamenama sama.
Sbližování s Haničkou...
Pak padla tma...pršelo...tak jsme pili u informační tabule, která byla zastřešená (je za Filipem), povídali si a v přestávkách mezi deštěm jsme se pokoušeli rozdělat oheň.
Oheň jsme nakonec rozdělali, ale pořád nám to zpestřovaly občasné přeháňky. Ani nevím v kolik jsme šli spát...
