VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.

COMPLETION IN PROGRESS.

Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...


(-: ...VÍTEJTE... :-)

Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.

Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)

Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz

...

středa 1. září 2010

Co se dělo v srpnu 2010

Ale aby to nebylo zas až přehnaně negativní, tak nakonec jsem se do Austrálie dostala. Přiletěla jsem 7.8. a doma na Bondi Beach mě na balkóně uvítali papoušci.



Hned další den začínal další ročník závodu City 2 Surf, kterého jsme se s Kašou loni zúčastnily. Letos nám to bohužel nevyšlo, což bylo škoda, protože loňskou rekordní účast 75.000 běžců letos překonal počet 100.000 lidí.


Pláž a Campbell Parade byly opět už od rána zavřené a až do večera se tam promenádovaly tisíce lidí.


O víza jsme s Jirkou žádali až na konci srpna, tedy asi 3 týdny po mém příletu, abysme si zbytečně nekomplikovali jednání s imigrákem. Jenže v dnešní době "člověk jen z peněz může být v Sydney živ", takže všude platí staré dobré rčení, že bez práce nejsou koláče. Ačkoliv jsem neměla povolení, musela jsem začít pracovat a tak jsem si našla práci "cash in hand" v jedné restauraci na Pitt street. S majitelem jsem se domluvila, že si navzájem vyjdeme vstříc a že nikomu z kolektivu o téhle naší dohodě neřekneme. Nebyl to žádný zázrak, ale rent a ostatní náklady to zaplatilo a i na uspoření pár doláčků došlo.

22.8. v neděli jsme si s Danem udělali procházku po Dover Heights kolem útesů. Byl nádherný den, slunce svítilo a výhled byl úžasný.


Nevadilo by mi mít takový krásný výhled, ale kdo má pořád umývat ty okna od soli??? My to sice máme k moři asi 350m, ale jakmile umyju okna, hned další den, abych to dělala znova... Nicméně předpokládám, že ti co si mohou dovolit žít v takovéhle lokalitě si někoho na umývání oken najmou a nijak je to bolet ani finančně omezovat nebude!







V tomto případě si člověk říká, jak to ty lidi z těch rodinných domů muselo naštvat, když jim do výhledu postavili ten obludný panelák... A jaká je nejlepší obrana, aby se na něj člověk nemusel koukat a měl ohromný výhled na oceán??? No přeci bydlet v něm! A pokud možno v jednom z těch vyšších pater :-)


1 komentář:

  1. We are really grateful for your blog post. You will find a lot of approaches after visiting your post.

    OdpovědětVymazat

Google Website Translator Gadget