Na kolech v jižních Čechách

S rodinkou jsme si naplánovali prodloužený víkend na jihu Čech. Ubytování jsme měli v karavanu v kampu Pískovna u Tuště. Byl velký a prostorný a na přespání v něm bylo místa pro čtyři habakuk.

Hned po prvních pár kilometrech jsme prostě museli na borůvky!

Ale nepřijeli jsme se flákat, ale jezdit. Tohle byla výprava do mezinárodních vod. Malý Londýn, Velký Londýn, New York, Bosna a i do sousedního Rakouska jsme se ten den podívali.

Trocha bloudění, jenže co mám dělat, když ta mapa nebyla dostatečně podrobná. Nic tak závratnáho se nestalo. Prostě jsme se pár mětrů vrátili na normální cestu a pak už nezabloudili.

Jako odměna po dramtickém dni byla polífka, Kofola a pivo :-)

Tánička se nám bohužel během jízdy kochala a narazila do zastavší maminky. Spadla parakotoulem přímodo prostřed silnice, kde v tu dobu naštěstí nic nejelo! Modřiny měla obří, zlomeniny žádný!

Prostě jedete 5km rovně. V Austrálii můžete jet rovně i přes 100km.

Zase jsme narazili na něco k jídlu. Tentokrát moje nejoblíbenější - maliny :-)

Mooooc dobrý byly!

Táňa na malinách.

No nejsou ty naše vesničky hezký! Takový střediskový... :-)

Úplnou náhodou jsme narazili na vesnické muzeum v Kojákovicích. To sídlí v bývalé škole a my zrovna narazili na jednoho z místních nadšenců, který nám za pár kaček udělal podrobný, asi dvou hodinový, výklad. 

Jó, to jsme ještě měli móře!

Funkční byly! Táta tam našel typ, ve kterým ho vozívala babička. I kočárky pro panenky tam měli.

A spoustu dobových věcí. Ve všech těhle botech někdo chodil, něčí byly...

A tak se lidi oblíkali.

Lodní kufr. Byl opravdu lodní. Lidi si ho brali na cestu do USA a Kanady. Součástí expozice je i velká sbírka listin emigrantů z tamního kraje. Na začátku 20.století, totiž bylo moc lidí, ale málo práce, tak se spousta našich krajanů rozhodla emigrovat. Někteří se po několika desetiletích snažili dopátrat své kořeny, mnoho jejich vzdálených příbuzných ale nemělo zájem o nich slyšet. To je poměrně smutné, pro nás čecháčky, ale typické.

Večír jsme zahnali žízeň Plzničkou :-)

A Tánička se nám začala pěkně vybarvovat.

Spanív jídelním prostoru.

Naši spali na postýlce.

Aj satelitní telka tam byla! A pohled na jídelní kout, když slouží svému účelu.

Odjééééézd!

Výletění po Čechách

Den po tom, co jsme přijeli z Ticina jsme jeli do Zurichu, kde jsme si půjčili auto a zamířili do Čech. V plánu bylo kolem osmé večer dojet do Českého Krumlova a tam se ubytovat v penzionu Maštal na Náměstí Svornosti. Bohužel jsme přijeli až kolem deváté a najít někoho s klíčema, kdo by nás ubytoval, bylo složité. Obzvlášť když se všichni tváří, že je obtěžujete. Ksichti jedni! Tohle je snad jediná věc, kterou na Čechách opravdu nesnáším. Úroveň jednání lidí je nízká. Když tu práci dělat nechceš a obtěžuje tě, ta jí nedělej! Nemám potřebu se těmahle kyselýma ksichtama dohadovat. Chjo... Nicméně jsme se ubytovali a další den ráno vyrazili na zámek a do města.

V hradním příkopu měl "medvědi" :-)

  V hradní věži.

 

 

Pohled na jelení lávku...

Pohled na kostel a okolí z Rybářské ulice.

V Rybářské ulici (ta, kde jsme při focení téhle fotky stáli) jsme nakonec i povečeřeli. Dali jsme si čerstvou rybičku a byla moc dobrá. I obsluha byla přívětivá, takže jsme si to užili.

Po véče jsme šli Rybářskou ulicí až k Jelení lávce.

Následující den jsme museli do Prahy. Času jsme bohužel na to naše cestování moc neměli. Vlastně jen tři dny, tak jsme to museli udělat po japonsku....

Cestou jsme se stavili na Hluboké.

 Měli tu výstavu o chátrajících českých památkách, především hradech. Je jich spousta.bylo t poměrně smutné.

 

Do Prahy jsme dorazili po poledni. Ubytovali jsme se v levném hotelu na Proseku (z větší části to fungovalo jako ubytovna než hotel, ale na přespání stačilo).

Pak jsme vyrazili na krátkou obhlídku centra.

 

 

Odpoledne jsme se sešli s Táňou, zašli společně na jídlo a pak nás protáhla na Letnou, odkud jsme se zadem dostali až na hrad. To už ale byla tma. I tak ale byla krásná atmoška.

Další den jsme jsme se do centra ještě vrátili, abysme si mohli projít hrad i za světla. Odpoledne jsme vyrazili do Liberce, kde následoval další program. Samozřejmě nesměl chybět výlet na Ještěd.

Tady Táňa s Danem vychází od lanovky.

S rodinkou.

Pohled na rodnou hroudu.

Zkoumáme mapisko.

Dana jsem samozřejmě vzala i do centra a prošli jsme se k zologický zahradě.

Bohužel jsme mohli strávit v Liberci jen jeden den. Následující den ráno musel Dan odjet zpátky do Švýcarska, odkud letěl zpět do práce do Singapuru.