Doma je doma = home swet home

Let byl vpořádku, na letišti na mě nikdo nečekal... Ale jen kvůli pražské dopravní situaci! Mami, tati, už si z toho nic nedělejte, přivítáte mě s cedulí v červnu :-) Pejsek mě po roce a dvou měsících nepoznal... Jen tak jemně vrtěl ocasem a skákal na mamku, že chce jít ven. Jen co se za ním zavřely dveře a udělal trošičku se vyčůral, asi mu to docvaklo, začal štěkat, vyběhl po schodech jak kulovaj blesk a nebyla jsem schopná ho ze sebe dostat. Od té doby za mnou chodil i na záchod, abych mu zase náhodou neutekla :-)

Dostala jsem nádherný půgét...

...a mojí první snídaní byl rohlíček s máslíčem. Blaho!!!

 

Posnídala jsem společně s mamkou a Dičkem.

 

Na dušičky jsme, jako každý rok, jeli do Chrudimi.

 I s dědou :-)

 

Já, taťka, děda, mamka a Táňa.

 

Voajéři nebo-li česky čumilové :-) Za tou zdí nic nebylo, ale fotka je to hezká!

 

Ségra měla 25.narozeniny a dostala dorta.

 

Diček ví, že nedmí do postele, ale asi si myslí, že je neviditelněj, obzvlášť, když taťka spí. Ještě je celej rozleželej.

 

Táňa měla oslavu narozek v Praze v Pubu na Andělu.

 

 A copak to tu máme???

 

Co mi v Austrálii opravdu nechybělo jsou zakouřený hospody a fakt, že když jdete domů, tak smrdíte jak popelník! Jsem jednoznačně pro zákaz kouření v restauracích a podobných zařízeních!

 

Tánička-oslavenec.

 

Group photo před hospodou.

 

 

Sestřičky :-)))

 

 Taky jsme jeli navštívit tetu na Slovensko. Tohle je chyška, kde je uskladněné víno.

 

Jdeme se kouknout na vinice.

 

Umělecká.

 

Diček-milášek.

 

 Spodní vinice se ještě obhospodařuje, ta vrchní už ne. Strejda už na to nemá sílu a kluci čas. Ale nevadí, aspoň máme za ta léta na vinobraních na co vzpomínat!

 

Fotka vinice zvrchu.

 

 Tánička, maminka, tatínek a Diček.

 

Rodinná :-)

 

Tohle je druhá vinice. Je ještě dál něž ta minulá a taky neobhospodařovaná.

 

 Vinné listí.

 

Podzimní nálady...

 

 

 Teta nám zase vyvařovala. Taťka jí pomáhal dělat halušky s bryndzou... Jéžiš to byla mana nebeská!!!

 

 Praha. 20-té výročí od sametové revoluce. Čekala jsem něco velkého alespoň jako to 10-té výročí. Program k nesehnání. Na internetu jen velmi kusé informace. Nikde nic. Zjišťujeme, že jsme právě propásli odpolední program na Národní třídě (např. běh za banánem či toaletním papírem). Škoda. To mohl být opravdu zážitek. Aspoň jsme se podívali na Staroměstské náměstí a na orloj. Je tu pár stánků s Tuzexovým zbožím. V rozhlase to vychvalovali do nebes, ale stánků je všudyvšeho 6. Bony měli po náměstí rozdávat veksláci. Žádného jsme během víc jak hodiny neviděli. Lidé jsou otrávení...

Aspoň mám pěknou fotku :-)

 

 

Na koncert na Národní třídě jsme nečekali. Rozhodli jsme se jít radši domů a koukat na něj v telce. Díky Vendulko, že jsi se mnou a mamkou do centra vyrazila. Snad to bude příště lepší. Neříkám, že musíme mít oslavy jako v Berlíně, ale na to 25-té výročí, by to opravdu něco chtělo!

Další víkend a další návštěva. Tentokráte u příbuzných v Čabuezch. Vždycky se nás tam hodně sejde a teta dělá nejlepší zákusky na světě. Obzvlášť kremrole!

 

 

 Já s tetou.

 

Ivan s Jarkou.

.

 

Pavel, Eva, Vanduška a Péťa.

 

Každý víkend jsem měla nabitý. Ačkoliv jsem domů přijela na 2 měsíce, bylo pořád co dělat. Chtěla jsem taky trochu sportovat, abych si udržela váhu. Šla jsem na začátku jednou do bazénu a pak byla skoro 3 týdny nemocná...

Taky jsme s taťkou stihli za týden zrekonstruovat obývák a chodbu. Jsem na nás tati ještě furt moc hrdá :-)))