Bylo krásné nedělní zomní odpoledne. Tak jsme se rozhodli pro vyjížďku na Watsons Bay - čtvrť co máme vpodstatě za barákem. Zastavili jsme se na vodním rezervoáru na Dover Heights, abysme se koukli na město. Rezervoár je vypadá jako fotbalové hřiště v jedné z nejluxusnějších čtvrtí. Je to obrovský trávník s božím výhledem na město. Kousek odsud je i český konzulát.
Tohle je celkový výhled na město.
Harbour Bridge.
City.
Pak jsme jeli směrem na Watsons Bay a mě jen tak napadlo se zmínit, jestli bysme nemohli zastavit a zkusit, jestli neuvidíme nějaké velryby. Dan sice říkal, že na ně už bude pozdě, ale protože se rádi koukáme na tu širou modrou plochu, zastavili jsme a šli se kouknout na okraj útesu. Jen tak jsme zevlovali, Dan mi povídal o Singapuru, kam začal pravidelně lítat za prací a v dálce jsme pozorovali lodičky a lodě s turisty snažícími se najít velryby. Kolem nich kroužila helikoptéra, kterou výletní společnosti používají pro hledání velryb, a pak na určitá místa vysílají lodě, aby si turisti mohli udělat obrázek. Velrybu evidentně našli, páč i na tu dálku jsme mohli vidět vodotrysk, který velryba pro turisty vyfukovala. Když tu najednou začal Dan překotně říkat: "Hey, hey Katka, look! Look!" Byla hned pod náma. Kdybysme nebyli nahoře na útesu, ale dole u vody, řekla bych, že by byla tak 50m od nás. Nedělala vodotrysk, ale jen tak líně plavala po hladině. Byla véééélkáááá. I tak jsem jí musela na fotku hodně přiblížit, aby z toho něco bylo. Jen se jí nechtělo plácnout ocasem. Fotili jsme jak smyslů zbavení a já u toho jojkala jak malý dítě ... no, víte jak... :-) Pak jsme jí ztratili z dohledu, když se potopila...
Velryby vydrží pod vodou dlouho a zhruba jednou za 10minut se chodí nad hladinu nadechnout. Tak jsme běželi po pobřeží dál, že jí třeba znovu uvidíme. Doběhli jsme na místo, odkud jsme mysleli, že budeme mít dobrý výhled. Čekali jsme a čekali a nic... Dan chtěl jít dál, ale já ho umluvila ještě na dvě minutky. A povedlo se! Byla tam znova! A tentokrát nám i ukázala ocas a plácla s ním o hladinu. Naprostá bomba. Cestou k autu jsem pobíhala kolem Dana jak pejsek a prozpěvovala si: "We saw a whale. We saw a whale." No hotový vánoce jsem z toho měla. Drželo mě to další asi tři hodiny :-) Fotku bohužel nemám. Velryby byla celkem daleko a krom toho jsem se bála, že zatímco jí budu hledat v hledáčku fotoaparátu, ukáže ocas a já ho nebudu mít ani na fotce, ani ho neuvidím naživo.
Pak jsme se vydali do Nelson parku. I odtud bylo krásně vidět na město...
City.
harbour bridge a opera.
Opera s jachtičkama.
Naše společná. Tomuhle typu fotek jsme začali říkat fotky pro imigrák...
VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.
COMPLETION IN PROGRESS.
Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...
(-: ...VÍTEJTE... :-)
Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.
Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)
Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz
...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat