Stejně jako loni jsem i tento rok přijela domů jen na dovolenou, potěšit se s příbuznými a kamarády, požádat o nová víza a zase letět zpět do Austrálie. Tímto procesem jsem prošla už dvakrát, podmínky stanovené v imigračních zákonech Austrálie jsem splňovala, tak to měla být víceméně formalita. Jenže když si je člověk něčím takovým jistý, Murphyho zákon vás velmi rychle usadí na zadek. A to pěkně tvrdě.
Jako už dvakrát před tím jsem jela, v podstatě hned po příletu domů (začátkem června), do Ústí k Honzovi do kanceláře vyplnit mě dobře známe formuláře, zkompletovat všemožná prohlášení, výpisy z účtů, CoE ze škol apod. Poplatek za víza jsme zalatili, dokumenty poslali do Vídně a tak nám nezbývalo než čekat na pas s vízem.
Letenka už byla koupená na pozdní červenec (měla jsem zpáteční letenku Sydney-Praha-Sydney). Formalita se ale změnila v noční můru. Můj pas nepřicházel a nepřicházel... Tu najednou se paní Tamara Rogulja (šéfka z Vídeňské ambasády) rozhodla, že je potřeba se mnou vést pohovor. Smluvili jsme se na datu a já celá nervní a zpocená seděla s telefonem na uchu a snažila se jí přesvědčit, že studovat opravdu chci.
Celou věc ale ztěžovaly dva fakty:
1) ve vízech jsem uvedla Dana jako svého DeFacto partnera (to jsem udělala i minule a vše proběhlo v pořádku)
2) chtěla jsem studovat na, v pořadí, již třetí škole. A to se jí pravděpodobně nelíbilo. Jenže co jsem měla dělat? Moje první škola zkrachovala, pár měsíců po tom, co jsem na ní úspěšně dokončila Certicate IV in Business Management a škola, kterou jsem zrovna dokončila, nemohla přijímat studenty, protože na ní probíhala šťára z DIACu.
Milá paní Rogulja ale začala velmi chytře. Ptala se mě, proč chci studovat turismus. Tak jsem jí vysvětlila, že ráda cestuju a že bych se ráda turismu věnovala v budoucnosti. Jelikož se ale chci vrátit za ani ne rok domů, chci vystudovat jen Certificate II a potřebuju nový certifikát o úrovni mojí angličtiny z jazykovky. To všechno byla pravda. Jenže tahle saň najednou stočila náš rozhovor na můj vztah s Danem. Tomuto tématu jsme se věnovali podstatně déle než naší předchozí konverzaci o škole. Já z toho byla samozřejmě vyplesklá, protože jsem se bála, že můj vztah ovlivní proces udělování víz. Takže jsem jí vlastně ani neměla možnost říct, proč jsem se musela rozhodnout pro jinou školu.
Asi si řeknete, že se vymlouvám, ale ten tlak opravdu není příjemný a já prostě pod tlakem, kdy víte, že váš osud záleží čistě na libovůli nějakého úředníka, nefunguju moc dobře. Celý telefonát jsem potom konzultovala i s Honzou a došli jsme k názoru, že jsem řekla pravdu a teď musím čekat.
To že mi víza nebyla udělena, jsem zjistila 1 den před plánovaným odletem. Ta mrcha vše odůvodnila tím, že prý nejsem důveryhodná a že nejedu do Sydney studovat. V přílohách k vízům přitom byly i moje docházkové listy ze všech škol. Moje docházka byla vždy nad 85%, což by se dalo považovat za špičkové, vzhledem k tomu, kolik lidí chodí do školy jen například 65% a přesto ty víza dostanou.
Takže jsme museli zkusit plán B. Jirka mi v Sydney požádal o turistická e-visa. Ta mi byla během asi deseti dní přidělena, a tak jsem asi s tří týdenním zpožděním letěla do Sydney. V plánu bylo asi po měsíci požádat znovu o studentská víza, ale tentokrát přímo v Sydney.
Jediné čeho ta vobluda Rogulja docílila bylo, že jsem přišla o skoro 2 000AUD (36 000Kč) na letence, poplatcích za víza i školy. Ještě teď bych za ní nejradši jela a dala jí na budku!
Blbý bylo, že na mě v Sydney čekali v Redoaku s prací. Měla jsem nastoupit místo Kaši, která odlétala zpět domů, jako supervisor. Janet, majitelka restaurace, na mě naštěstí s pozicí počkala a to ačkoliv jsem mohla začít pracovat až někdy uprostřed září.
Teprve až při schůzce v agentuře s Jirkou jsem zjistila, že Rogulja, ta můra jedna, začala z nějakého divného důvodu zamítat až 50% (ne-li víc) studentských víz občanů České republiky a Slovenska. Pravděpodobně jí hráblo, nebo se chtěla ukázat svým nadřízeným. Celá anabáze se dostala až na úroveň ministrů zahraničních věcí zmíněných zemí a dokonce se o ní psalo i v Sydney Morning Harald!
Takže tady vidíte, že nejen naši úředníci jsou šibnutí, ale děje se to na celém světě! to až vás zase napadne si ztěžovat na naše úřady. Je to všude stejné. Dej blbci funkci, vymyslí ti lejstro, dej mu moc a bude terorizovat všechny kolem.
