Kaša odjíždí

Co mě ale na zamítnutí mojí žádosti o studentská víza, kterou jsem podávala ještě v Praze, štvalo nejvíc, bylo to, že jsem měla méně času na prožití posledních pár týdnů s mojí nejlepší kamarádkou Kašou. Ta totiž v druhé půlce září odjížděla na 4 měsíce do Asie a pak zpět do Evropy.


První víkend v září se v Redoaku konala její "farewell party".

Přišla spousta lidí, ale hlavě se sešli všichni bývalí i nynější zaměstnanci Redoaku = kamarádi :-) a dokonce pár zákazníků/štamgastů = kamarádů.

Ava s Phillipem.

Ava a Josh. Tohle je snad jediná fotka, kde se Ava tváří normálně. Má totiž dar šklebit se úplně všude.

Vždyť to říkám!

To víte, já se vrátila po evropském létě, zatímco v Austrálii byli všichni po zimě vybledlí.

Dívčí parta hic a Eric from the sunny state of California :-)

S Abdulem, naším kitchenhandem a nejbližším kamarádem.

Aktuální obsazení Redoaku. Linda (Švédka), Ava, Patrick, Abdul, Jonny (Angličan), Kaša a Sanzeev (Nepálec).

Kaša dostává dárek od Janet a Simona a vůbec od všech z Redoaku.

Je to fotoalbum. Bylo až neuvěřitelné, kolik fotek člověk nastřádá.

Loučení s naším hlavním barmanem Chrisem.

A se sluníčkem Zacem.

Kamarádky srostlé pupeční šňůrou, která funguje i přes celý svět.

Co se dělo v srpnu 2010

Ale aby to nebylo zas až přehnaně negativní, tak nakonec jsem se do Austrálie dostala. Přiletěla jsem 7.8. a doma na Bondi Beach mě na balkóně uvítali papoušci.

Hned další den začínal další ročník závodu City 2 Surf, kterého jsme se s Kašou loni zúčastnily. Letos nám to bohužel nevyšlo, což bylo škoda, protože loňskou rekordní účast 75.000 běžců letos překonal počet 100.000 lidí.

Pláž a Campbell Parade byly opět už od rána zavřené a až do večera se tam promenádovaly tisíce lidí.

O víza jsme s Jirkou žádali až na konci srpna, tedy asi 3 týdny po mém příletu, abysme si zbytečně nekomplikovali jednání s imigrákem. Jenže v dnešní době "člověk jen z peněz může být v Sydney živ", takže všude platí staré dobré rčení, že bez práce nejsou koláče. Ačkoliv jsem neměla povolení, musela jsem začít pracovat a tak jsem si našla práci "cash in hand" v jedné restauraci na Pitt street. S majitelem jsem se domluvila, že si navzájem vyjdeme vstříc a že nikomu z kolektivu o téhle naší dohodě neřekneme. Nebyl to žádný zázrak, ale rent a ostatní náklady to zaplatilo a i na uspoření pár doláčků došlo.

22.8. v neděli jsme si s Danem udělali procházku po Dover Heights kolem útesů. Byl nádherný den, slunce svítilo a výhled byl úžasný.

Nevadilo by mi mít takový krásný výhled, ale kdo má pořád umývat ty okna od soli??? My to sice máme k moři asi 350m, ale jakmile umyju okna, hned další den, abych to dělala znova... Nicméně předpokládám, že ti co si mohou dovolit žít v takovéhle lokalitě si někoho na umývání oken najmou a nijak je to bolet ani finančně omezovat nebude!

V tomto případě si člověk říká, jak to ty lidi z těch rodinných domů muselo naštvat, když jim do výhledu postavili ten obludný panelák... A jaká je nejlepší obrana, aby se na něj člověk nemusel koukat a měl ohromný výhled na oceán??? No přeci bydlet v něm! A pokud možno v jednom z těch vyšších pater :-)