VYDRŽ PRŤKA, VYDRŽ!!!
.

COMPLETION IN PROGRESS.

Please be patient. Ta
Ráda bych všechny čtenáře upozornila, že se již od počátku května 2011 v Austrálii nenacházím. V tuto chvíli se snažím doplnit své zážitky a dostane se i na praktické rady :-)
Ať už patříte k mé rodině, kamarádům, přátelům, známým či neznámým...


(-: ...VÍTEJTE... :-)

Cesty života jsou nepředvídatelné a nevyzpytatelné. Mé kroky teď míří do míst, kde se žije "hlavou dolů", a tak zakládám tento blog, abych mohla informovat ty, které tu opustím, jak se mi v Klokanově daří, nedaří, co mě trápí a co mě dělá potěšení.

Prosím všechny návštěvníky o shovívavost... Snad se mi podaří vést blog racionálně s určitou posloupností a nádechem jakéhosi řádu (či neřádu) :-)

Pokud by někdo i přes to pociťoval potřebu mě kontaktovat osobně, nechť tak učiní na adrese: catchi@centrum.cz

...

pondělí 20. července 2009

19.7. - Coffee festival

Australani jsou naprosto posedlí pitím kávy a tak tu existuje opravdová kávová kultura. Svátkem kávomilců je The Aroma Festival, který je svátkem nejen kávy, ale i čokolády a čajů. Festival se konal v centru města naproti Opeře v jedné z nejstaršch čtvrtí Sydney The Rocks.

Na festival jsem se vydala s Danem a měli jsme sraz s Kašou(kamarádkou z práce).

Festival měl 4 hlavní části: The Latin Qarter (latinskou čtvrť), The Continent (kontinent), Te Orient (orient) a The Oasis (oázu). V každé z těchto částí jste mohli najít kávu, čaje a koření pocházející z daných oblastí.

Tohle je Latinská část.



Kaša s Danem.


Přišli jsme sice až po dvanácté, ale lidí začalo přibývat až kolem jedné hodiny.


Ne, nenaučila jsem se pít kávu. To je horká čokoláda :-)


Můj drahouš.


Jahůdky... Ty už byly v části nazývající se Kontinent. A co že s nima dělali na festivalu kávy?


Namáčeli je do rozpuštěné mléčné čokolády... Mňam!!!


Nevim přesně, odkud tyhle placky pocházejí. myslím, že je to Portugalsko. Plnili je mletým masem se špenátem a sýrem nebo jen špenátem a sýrem.


Tohle jsou myslím holandské pofertjes (či tak nějak). Malé lívanečky podávané na sladko s jahodama, javorovým sirupem nebo karamelem, možnost přidal i šlehačku.


Německý wurstík.


Australský kůň...


...druhý.


To je ale lidu!


No neodolali jsme. Jedny pofertjes se vším jsme si koupit museli!



Tohle se můžete naučit ve školách pro baristy. Barista je člověk, jehož jedinou pracovní náplní je dělání kávy. Ono je těch způsobu několik a naučit se dělat dobrou kávu trvá několik měsíců. Já do žádné školy nechodila, ale naučila jsem se to. Teď dělám jedny z nejlepších kafí u nás v restauraci. Náš manažer mi říká, že jsem lepší než on, jen musím zdokonalit můj time management (časové rozvržení jednotlivých úkonů). Ono není jednoduché udělat 5 různých druhů káv pro jeden stůl tak, aby dorazily pokud možno najednou, všechny horké a s načechranou mléčnou pěnou.

Abych se vrátila k těm školám... měly tam vystavené tyhle obrázky, jak dělat různé obrazce do kávové pěny... Tak tyhle srdíčka už ovládám levou zadní!


Tohle jsem ještě nezkusila.


Bez problémů...


Existuje mnohem větší množství obrázků. Třeba jedno velké srdce, různé lístky a podobně, ale ty už jsou mnohem těžší. Teda až no to srdce...To totiž zvládám taky.

Lidi, lidi, lidi...


Harbour bridge.


"Nějaký" šťastný párek.


Cikánský karavan s muzikanty. Jak mají hezky stylově zakrytou tu pneumatiku :-)


Okýnko.


Pro ty kteří neví. Sydney Opera House.


To je ale kytice, co? Udělaná z jahod v různých druzích čokolády.


Dala bych si...


Naše trojka v části Orient.


Tady už jdeme do Oázy. Jízda na velbloudu? 5 babek. Chtěli jsme jít, ale když prošli kolem, měli jsme toho smradu akorát tak dost.


No nedali byste mu hubáka?! Že ne? Já taky ne!


Obrovský stan s hudbou.


Našli jsme tu Carlose s Jemmou.


Břišní tanečnice. Byly dobré!


I babičky přiložily ruce k dílu. To jsou zase ty portugalské placky. Fronta na ně čítala asi 40 lidí. Konstatně. Jestli byla jeden čas o 10 lidí kratší? Snad, ale to se tam hned všichni nahrnuli... Frontu jsme si vystáli a moc si na plackách pochutnali.


Zpět v části Orient. Japonští bubeníci.


Když jsme procházeli zpátky částí Kontinent, v cikánském karavanu bylo zrovna vystoupení. Ta měla ale hlas!


A když se všichni rozparádili, karavan se rozparádil s nima. Až jsme se báli, že ho rozbijou. Byla to totiž jeho premiéra, jak jsme se posléze dověděli. I muzikanti byli rádi, že vydržel :-)


Pak jsme zašli na pivko do Opera Baru a po západu slunce se rozutekli domů. My šli s Danem přes Hyde Park, kde žijí Oposumové. Potkáte je tam každý večer. Buď cupitají po trávě, nebo koukejte do prvního rozvětvení stromů.



S Danem.







Jsou hezcí, ne?

18.7.- Viděla jsem velrybu na 50metrů :-)

Bylo krásné nedělní zomní odpoledne. Tak jsme se rozhodli pro vyjížďku na Watsons Bay - čtvrť co máme vpodstatě za barákem. Zastavili jsme se na vodním rezervoáru na Dover Heights, abysme se koukli na město. Rezervoár je vypadá jako fotbalové hřiště v jedné z nejluxusnějších čtvrtí. Je to obrovský trávník s božím výhledem na město. Kousek odsud je i český konzulát.

Tohle je celkový výhled na město.


Harbour Bridge.


City.


Pak jsme jeli směrem na Watsons Bay a mě jen tak napadlo se zmínit, jestli bysme nemohli zastavit a zkusit, jestli neuvidíme nějaké velryby. Dan sice říkal, že na ně už bude pozdě, ale protože se rádi koukáme na tu širou modrou plochu, zastavili jsme a šli se kouknout na okraj útesu. Jen tak jsme zevlovali, Dan mi povídal o Singapuru, kam začal pravidelně lítat za prací a v dálce jsme pozorovali lodičky a lodě s turisty snažícími se najít velryby. Kolem nich kroužila helikoptéra, kterou výletní společnosti používají pro hledání velryb, a pak na určitá místa vysílají lodě, aby si turisti mohli udělat obrázek. Velrybu evidentně našli, páč i na tu dálku jsme mohli vidět vodotrysk, který velryba pro turisty vyfukovala. Když tu najednou začal Dan překotně říkat: "Hey, hey Katka, look! Look!" Byla hned pod náma. Kdybysme nebyli nahoře na útesu, ale dole u vody, řekla bych, že by byla tak 50m od nás. Nedělala vodotrysk, ale jen tak líně plavala po hladině. Byla véééélkáááá. I tak jsem jí musela na fotku hodně přiblížit, aby z toho něco bylo. Jen se jí nechtělo plácnout ocasem. Fotili jsme jak smyslů zbavení a já u toho jojkala jak malý dítě ... no, víte jak... :-) Pak jsme jí ztratili z dohledu, když se potopila...



Velryby vydrží pod vodou dlouho a zhruba jednou za 10minut se chodí nad hladinu nadechnout. Tak jsme běželi po pobřeží dál, že jí třeba znovu uvidíme. Doběhli jsme na místo, odkud jsme mysleli, že budeme mít dobrý výhled. Čekali jsme a čekali a nic... Dan chtěl jít dál, ale já ho umluvila ještě na dvě minutky. A povedlo se! Byla tam znova! A tentokrát nám i ukázala ocas a plácla s ním o hladinu. Naprostá bomba. Cestou k autu jsem pobíhala kolem Dana jak pejsek a prozpěvovala si: "We saw a whale. We saw a whale." No hotový vánoce jsem z toho měla. Drželo mě to další asi tři hodiny :-) Fotku bohužel nemám. Velryby byla celkem daleko a krom toho jsem se bála, že zatímco jí budu hledat v hledáčku fotoaparátu, ukáže ocas a já ho nebudu mít ani na fotce, ani ho neuvidím naživo.

Pak jsme se vydali do Nelson parku. I odtud bylo krásně vidět na město...


City.


harbour bridge a opera.


Opera s jachtičkama.


Naše společná. Tomuhle typu fotek jsme začali říkat fotky pro imigrák...

Google Website Translator Gadget