První výlet

Bylo to 5.-6.10. Říkáte si, že už je to dlouho... Ale jo, já vim!!! Jen prostě toho času a hlavně energie není tolik, kolik jsem předpokládala, že budu mít. Ale abych začla...

V pondělí 6.10. tu byl jakýsi státní svátek, tak jsme se s Michalem a Markem dohodli, že pojedeme na výlet. Místo určil Michal - jeli jsme asi 50km severně od Sydney do Bouddi National Parku. Kemp jsme zamluvený neměli (to se musí), ale říkali jsme se, že jelikož je už od pátku hnusně a prší, tak že se určitě někomu nebude chtít přijet a jejich místa zabereme my. Cesta trvala skoro hodinu a půl (museli jsme se vymotat z města). Stále pršelo, byla zima až teprve ke konci cesty pršet přestalo...naštěstí...

Tady jsme zastavili, že si uděláme výhled do kraje. Jelikož bylo po dešti, tak fotky nejsou nic moc (spíš šedivé než zelené), tak jsem je sem ani nedala. Jen ta u auta stojí za to. Takže to jsem já, Michal a Marek.


Trošku jsme jezdili po kraji a tohle je Pelican Island (ostrov pelikánů)...byli všude... víc přiblížit nešli, páč by to už bylo rozmazaný...


A tohodle krasavce jsem fotila z auta. Stáli jsme na křižovatce a v keři byli dva tito papoušci. První se mi fůrt hýbal a nakonec uletěl, tak Michal objel keř z druhé strany, kde seděl tenhle :-) Sice se mi taky hýbal, ale pro tuhle fotku i zapózoval.


Pak jsme se jeli podívat na jednu z pláží. Jmenovala se Putty beach. Bylo tam celkem dost lidí - procházeli se po pláži a většina z nich venčila pejsky. Byl tam jeden pejsek, který jen co vyběhnul z cesty od parkoviště, tak rovnou vběhnul do moře. Pak ven z vody a zase zpátky... takovej pěknej ušatej vořech to byl ...Fotky jsem tam udělala, ale ztratily se mi jako ty předtím :-( tak vám je ukázat nemůžu. Jediný co mi zbylo byla tahle krásná Diččí nevěsta :-) (mami ukažte jí Dičkovi), co byla na parkovišti. Byla hyperaktivní a páníčkům trvalo pěkných pár minut, než jí uhnali do toho ručníku.


Z pláže jsme jeli do informačního centra, kde nám pán ukázal kde jsou kempy, Michal tam sbalil jednu mapu a jeli jsme se na jednu plážičku podívat. Říkám plážičku, protože se jmenovala Small Beach. Nebyla tam elektrika, tekoucí voda, zato tam bylo zadarmo barbecue a takový pěkný kadibudky. Zajímavé na těchto kempech je, že jsou jen pro omězený počet stanů.Musíte si rezervovat místo. Podél kempu bylo 6 sloupků s číslem, každé zarezervované na nějaké jméno. Ale byly tam jen tři stany. Tak jsme chvíli čekali, jestli někdo nepřijde. Když nikdo nešel, řekli jsme si, že to riskneme a stany postavíme tady. Nejprve jsme ale jeli nakoupit jídlo. Nakonec jsme se dostali do místního supermarketu, kde jsme koupili buřtíky, chleba, vodu a pivko v místním Bottle shopu. Po obědu na parkovišti jsme se vydali zpátky ke kempu. Nechali jsme auto na parkovišti, vzali všechny věci a vyrazili do kempu. Postavili jsme stany. V tomhle jsem bydlela já s Michalem (ten vpředu)...


Mezi tím po kempu pobíhala tahle divná krůta...


No a když bylo postaveno, dali jsme si jedno pivko a vyrazili na procházku po pobřeží - na útesy :-) Po cestě jsme si dali chladit piva do potůčku...


Všude na kamenech byly přilepené tyhle mušle. Byla jich spousta... a byly živé...


Tady jedna s vodičkou...


...jedna rádoby umělecká...


...druhá rádoby umělecká...


Rybáři ze stanu na stanovišti č.1 z našeho kempu... A Small beach :-)


V takovém prostředí jsme se pohybovali. Dole na fotce je vidět pěšinka, po které jsme šli... A až za roh jsme se dotali... :-)


Kdo vidí hlavu, ať se přihlásí...


A tady jsem našla dole na kamenech v malém bazénku živého kraba.


...třetí rádoby umělecká...


Pohled nahoru na útesy.


Za tenhle roh už jsme nešli...


Celá výprava :o)


Panoramatická fotka i s klukama


...čtvrtá rádoby umělecká...


Zdolávání útesů na cestě zpátky 1.


Zdolávání útesů na cestě zpátky 2.


Když jsme se dostali zpátky do kempu, byl akorát čas na večeři. Počkali jsme až se uvolní barbecue, vytáhli jsme pivka z přírodní ledničky a začali "vařit". Tady nařezávám buřtíky...


...a tady je Míša griluje. Já byla od grilování odehnána, protože je mám ráda černý, což kluci nemusejí...


Ty rozpůlený jsou moje :-))


Pěkně jsme si napráskali teříšky, mezitím se setmělo a tak jsme se vydali na pláž. Vzali jsme všechny zbylé pivsony - bylo jich asi 12 a uvelebili se na kamenech a v písku...


Povídali jsme se, Míša předváděl v písku letce na lyžích i s telemarkem...nakonec došlo i na předvádění volejbalu... Ale slíbila jsem mu, že fotky nepublikuju, tak je neuvidíte. Ukážu vám jen tuhle, ta je už jen s prázdnými flaškami.


Pak jsme se uklidili do stanů a šli spinkat. V noci pořádně lilo a teplo taky nebylo. Naštěstí ráno už bylo o neco lépe. Semtam nějaký mírný deštík, ale nám to nevadilo. K snídani jsme si udělali zbylé buřtíky, zabalili věci ze stanů (stany jsme nechali stát, aby uschnuly) a připravili se na výlet. Tohle je cesta z kempu k autu.


Kluci naložení věcma...


Detail stromu.


Šli jsme po pobřeží, po cestách jako je tahle...


...z některých byl výhled do vdálenějších míst...


...a cesty se pak změnily v pěšiny, které šly nahoru a dolů...


...asi pátá rádoby umělecká...


...Mára na schůdkách...


Jeden z pohledů na útesech.


Asi po 5 km jsme se dostali k této pláži. Dá se k ní dostat jen pěšky...


...nebo po vodě... No není nádherná...


Michal s sebou táhnul bumerang, tak jsme si to všichni vyzkoušeli...


...s většími či menšími úspěchy... :-)


Nakonec se udělalo krásně...sluníčko začlo pařit a nás ještě čekala cesta zpátky... Tak jsme v tom vedru šli stejnou cestou, jakou jsme přišli...šplhali jsme po chodnících a schůdcích nahoru a dolů a můžu vám říct, že ke konci jsem toho měla plný kecky...Tady to tak sice nevypadá, ale ten mírný úsměv mě stál hodně síly.


Na jedné křižovatce jsem se pak od kluků odloučila. Oni si šli na parkoviště pro plavky a já chtěla jít jinou cestou ke stanům. Tak jsem si užívala dlouhé písčité cesty, které jsem měla jen sama pro sebe. Tady mám dvě samospoušťové fotečky. První...


...a druhá.


Tady jsem odbočila z cesty, abych se podívala na moře pěkně z výšky. Ale až na konec cesty jsem nešla. Tenhle pohled mi bohatě stačil.


Pak jsem se vrátila zpátky do lesa.


Jedna samofotka... (ten úsměv hraný není!)


A poslední pohled do korun stromů.


S klukama jsem se sešla u stanů. Šli se vykoupat do moře, sbalili jsme pěkně uschlé stany a vydali se k autu. V posledním kopečku k parkoviši nás chytnul takovej liják, že jsem měla kalhoty úplně durch! A to to bylo jen několik posledních metrů.

Cestou do Sydney jsem si trošíčku zdřímla. Míša mě vyhodil pár bloků od domu, naštěstí nepršelo... Doma jsem si udělala papání, dala spršku a co jsem dělala pak, nemám tušení...

Ale výlet to byl nádhernej. Taky mám spoustu fotek kytiček, které najdete v dalším článku. Je tu totiž jaro a i v National parku to kvetlo. Sice jen malé kytičky, ale i tak byly moc pěkné.

Poslední týden školy

...byl ve znamení středečního testu a čtvrtečních prezentací. Tak jsem se učila a po škole vždycky chodila do města s životopisama a rozdávala je jak na běžícím pásu. V pondělí když jsem šla ze školy, jsem měla štěstí na Bondi Junction (část Sydney, kde jsem měla školu). Všimla jsem si, že v jedné restauračce mají napsáno, že hledají servírku. Tak jsme na tu ceduli vejrala a přemýšlela, jestli tam mám jít nebo ne, až se ve dveřích zjevil takový malý, asi 60-ti letý mužík a ptal se mě, co bych ráda. Tak jsem se ho zeptala, jestli je tu šéf, a když řekl, že je, tak jsem na něj vyklopila, že bych měla zájem o pozici servírky. Řekl mi, že mám přijít ve čtvrtek o půl druhé, že se dohodneme. Nicméně jsem neusnula na vavřínech. V úterý po škole jsem se znova vydala do města a chodila po nejvíc navštěvovaných ulicích, jestli se tam náhodou něco neobjevilo. Pak mě napadlo zajít i do těch méně frakventovaných ulic, kde jsem měla štěstí znova. Přes ulici jsem si všimla (díky dobrému zraku - baštím hodně mrkve), že ve výloze jedné kavárno-restaurace mají nějaký rukou psaný papír. Přeběhla jsem ulici a bylo tam, že hledají servírku. Vešla jsem. Se šéfovou zrovna mluvil nějaký kluk, asi Ind. Domluvil s ní a já hned přiskočila, že jsem si všimla, že někoho hledají. Vyklopilajsem jí, že příští týden mi začínají prázdniny a bla bla bla. Sypala jsem ze sebe různé pravdivé i méně pravdivé věci. Všechny informace, co jsem podala, jí evidentně zaujaly. Řekla, že by bylo nejlepší, kdybych přišla ve středu v 11:30. Jenže ve středu(hned další den) jsem měla psát ve škole test. Tak jsem jí řekla, že nevím, jestli mi to vyjde. Dohodli jsme se tedy na čtvrtek na tu samou dobu. Byla jsem šťastná jak blecha. Domů jsem přišla kolem půl šesté a ještě se musela učit na test.

Další den se mi to všechno rozleželo v hlavě. Ten kluk, co přede mnou mluvil se šéfovou, totiž evidentně taky dostal termín na zkoušku a já nechtěla, aby mi to místo vyfouknul. Rozhodla jsem se tedy, že zajdu za Billem (učitelem) a poprosím ho, jestli bych si mohla napsat test hned první hodinu, pokud ho teda hned první hodinu nebudeme psát všichni. Jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Hned jak jsem přišla do školy jsem letěla za Billem, vysvětlila mu situaci a on mi řekl, že test se bude psát až poslední hodinu. Hned ovšem dodal, že tam být nemusím, že mi ho dá jako domácí úkol :-) Jak to probíhalo na trialu (zkoušce v práci), vypovím v následujícím článku. Test jsem dělala napůl v metru a napůl doma. Nepodváděla jsem!!! Když jsem ho měla hotový, vzala jsem si všechno co jsem měla k dispozici k ruce a snažila se najít chyby. Na nic jsem nepřišla. Ale především proto, že jsem gramatice stejně nerozuměla. Věděla jsem, že chyb tam bude jak máku. Pak jsem ještě do půlnoci připravovala prezentaci na příští den. Ve čtvrtek jsem ve škole kontrolovala chyby... a že jich tam bylo. Jedno cvičení jsem vůbec nepochopila, v časech jsem nadělala chyby a pak další byly z nepozonosti. Suma sumárum 14 chyb z 50 bodů. Nic moc, já vím, ale my se gramatice moc nevěnovali...spíš slovíčkům... a ty jsem měla dobře :-) Během první hodiny jsme se přesunuli do business místnosti, kde je projektor a každý předvedl prezentaci. Ta moje byla dobrá, ale většinu jsem musela číst z papírů-málo času na přípravu... :-(

V pátek jsme po druhé hodině dostali slavnostně certifikáty... Měla jsem fotkus Billem - naším učitelem, ale ztratila se nenámo kam spolu s fotkami z Coogee beach :-( Ještě ve čtvrtek jsme se domluvili, že v pátek po škole půjdeme na Bronte beach a uděláme si barbecue. Dali jsme se dohromady ještě se Švýcarama z jiné třídy, a po slavnostním rozdávání certifikátů, jsme nakoupili jídlo a piva a vyrazili na autobus. Počasí bylo krásné, grilovačka se povedla a ještě jsme se stihli poválet na pláži. Přišel se na nás podívat i Diogo (Brazilec, který s námi byl první týden ve třídě). Je v členem surf klubu, tak vzal dvě velká prkna (jsou jen na pádlování, ne na surfování) a šel s Gillermem pádlovat. Taky jsem měla fotky, ale taky se mi ztratily... :-( Já se do vody zatím neodvážila. Je pořád strašně studená. Zůstali jsme na pláži, dokud svítilo sluníčko a pak se pěšky vydali na Bondi junction. Elisa se totiž ten den stěhovala do nového bytu. Tak jsme jí s Gillermem pomáhali s kuframa. Byla to taková čtrvrt hodinová procházka směrem na Bondi beach. Byla už tma, když jsme dorazili do jejího nového domova. Výhled má fakt nádherný!!! Bydlí v šestém patře, Bondi beach má jako na dlani a obývák je v podstatě celý prosklený, takže vidí nejen na pláž, ale i na širý oceán. Pěšky jsme se vrátili na Bondi junstion, Elisa s Gillermem si šli ještě nakoupit a já jela domůůůů.

Co se fotek týká... některé mi pošle Gillermo a já vám je sem hned přidám :-)